logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Žiarska dolina


Dneska máme v plánu výlet na Žiarskou chatu, která se nachází v Žiarské dolině v Západních Tatrách. Jsme na návštěvě u Tomáše, který bydlí v Liptovském Mikuláši a tak vyrážíme autem do nedalekého místa Okoličné, kde necháváme auto na ústí Žiarské doliny. Házíme batohy na záda a vyražíme. Počasí je naprosto bezchybné, je jasno, nebe bez mráčku a teplota atakuje i tady v horách tropické hodnoty. Zpočátku jdeme po asfaltové cestě, která vede až nahoru na chatu, a koukneme se do nedaleké medvědí jeskyně. Vlezu dovnitř a mám nějaký divný pocit, tak zase raději jdu zpátky. Zanedlouho z asfaltky odbočujeme doleva a vcházíme na turistický chodník. Tady kopírujeme potok Smrečianku. Clark, Tomášův hnědý labrador, využívá příležitosti a brázdí chladnou vodu potoku.

Pokračujeme dále a začínáme trošku více stoupat. Cesta není lehká, je zde spousta kamenů a my si s Tomášem slibujeme, že tudy povede náš sjezd na kolech. Vycházíme výš a Tomáš nám ukazuje ve svazích první památky po lavinách. Ovšem je to jen slabý odvar toho, co přijde později. Po pár set metrech se dostáváme k dřevěnému přístřešku, kde si dáváme pauzu a doplňujeme energii a tekutiny. Všeobecné veselí způsobí Tomáš, kterému se minerálka rozstříkává na všechny ostatní. Po chvilkovém odpočinku se vydáváme dále a v průrvě mezi stromy se nám naskýtá výhled na Baranec, horu, která se nachází po pravé straně a je zároveň nejvyšším kopcem v tomto údolí (2184 mnm). Po dalších několika krocích se nám otevírá výhled na celé Žiarské údolí, včetně chaty a je to velice působivý a úchvatný pohled. Další ze silných pocitů v nás vyvolávají stopy po stoleté lavině, která se zde přehnala v roce 2009. Stromy jsou poskládané jako sirky, v protisvazích výška laviny dosahovala několika desítek metrů a v údolí potoku jsou místy ještě několikametrové závěje sněhu z této laviny. Nedokážeme si ani ve snu představit, jaká neskutečná síly přírody zde řádila a jak to tady v inkriminovanou dobu muselo vypadat. Tehdy byla postižena i Žiarská chata a sníh ji zde částečně zasypal a vtrhl dovnitř chaty. Jdeme nad tímto údolím a cesta se nám zmirňuje. Chatu máme na dohled a přesto se ještě zastavujeme u místního křišťálového pramínku a pijeme ledovou čistou vodu. Po chvíli vcházíme zpátky na asfaltovou cestu a k chatě nám už zbývá asi 500m. Ale Tomáš směřuje kousek dolů, že si dáme ledovou koupel ve Smrečiance. No tohle si nenechám ujít, jsem zpocený jako zloděj, sluníčko svítí na plné pecky, a tak jde stud stranou, věci dolů a už s Tomášem noříme naše nahé těla do ledové vody. Pravda – moc dlouho se v ní vydržet nedá, ale osvěžení je to naprosto luxusní.

Posledních několik stovek metrů zvládáme k chatě bez problémů a jdeme se uvelebit na terasu Žiarské chaty (1283 mnm). Dáváme si všichni polévku, pivko a vystavujeme se slunečním paprskům. Takhle tady lelkujeme minimálně hodinku a pak se jdeme ještě podívat na Šarafiový vodopád, který je od chaty vzdálený asi 0,5km. Po cestě se ještě nachází Pietní místo obětem Západních Tater, které taky navštěvujeme a zanedlouho se už procházíme pod výše zmiňovaným vodopádem. Jelikož je kolem jedné hodiny, sluneční výheň je opravdu velká, dlouho se zde nezdržujeme a vydáváme se na cestu dolů. Naše kroky míří stejnou stopou, jakou jsme zde přišli a probíhá bez problémů. Znova se podivujeme nad neuvěřitelnou sílou stoleté laviny a po chvíli už kráčíme po stezce v úkrytu stromu, což je v dnešním tropickém dni velice příjemné. Clark se dole ještě několikrát vykoupe a za chvíli už sedíme v autě a míříme na zahradu rozdělávat oheň a chystat makrely na grilování.

12.06.2010

divider
divider

Délka trasy: 12 km

Nastoupané metry: 616 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek