Albion, Blue Penny Museum, Eureka, Flic en Flac

Je 4. února a naše dovolená na Mauriciu stále pokračuje. Nadešel čtrnáctý den a na dnešek jsme si připravili návštěvu Blue Penny muzea v Port Louis, návštěvu kreolského domu Eureka a samozřejmě bychom se chtěli někde vykoupat. Ráno vaříme čaj, připravujeme snídani a po desáté hodině jsme připraveni vyjet.

Nejprve míříme na blízkou poštu, která je umístěna v nevalně vypadající chatce, abych mohl odeslat třetí pohled našim do Karviné. Zaplatím nějakých 25 Kč, nasedám zpátky do auta a vyjíždíme směrem na hlavní město. Tu cestu už důvěrně známe, ale u nákupního centra Cascavelle změníme trasu a pojedeme rovně. Blížíme se k městečku Bambous a v tom vidíme vlevo nádhernou alej vzrostlých stromů Delonix královská. Zastavujeme a tuto fantastickou alej si fotíme.

Projíždíme městem Bambous, za ním odbočujeme vlevo a po pár kilometrech přijíždíme do městečka Albion. Na jeho konci je maják a právě k němu máme namířeno. Když vystupujeme z auta, uvědomuji si, že nemám peněženku. Tak to je průser, mám v ní doklady, peníze, platební kartu. Je jasné, že zůstala ráno na poště. Okamžitě mám po náladě. Zůstala v místě, kde na ní úřednice neviděla a kdokoliv cizí přišel, měl ji před nosem.

Albion si rychle vyfotíme a Kamil nečeká a otáčí auto zpátky do Tamarinu. Na poštu přijíždíme před dvanáctou hodinou a zavírají v 11:45. Naštěstí úřednice zrovna odchází a už zdaleka se na mě směje a ptá se mě, jestli jsem si přišel pro peněženku. Uleví se mi, že je peněženka na světě. Ale bohužel už mají na poště zapnutý alarm a odkódovat to může jen vedoucí, tak mi říká, ať přijdu v pondělí ráno.

No náladu mám hned o poznání lepší, ale připravil jsem parťáky o skoro dvě hodiny času. Co se dá dělat, opět se vydáváme na stejnou cestu, projíždíme okolo nákupáku Cascavelle, po chvíli Bambousem a kolem půl jedné vjíždíme do hlavního města Port Louis. Parkujeme opět v přístavu a tak tak chytíme poslední volné místo. Míříme potřetí k Blue Penny muzeu a doufáme, že tentokrát bude otevřeno. Je a dokonce můžeme hned na prohlídku. Procházíme maličký muzeum, studujeme ostatní známky a v tom přichází hlídač a sděluje nám, že na 10 minut rozsvítí schránku, ve které se nacházejí nejslavnější známky na světě.

Modrý Mauritius s nominální hodnotou 2 pence byla vydána spolu se známkou Červený Mauricius s nominální hodnotou 1 penny 20. září 1847 na ostrově Mauricius. Jedná se o vůbec první známky britské koloniální říše vydané mimo vlastní Velkou Británii, kde byly první známky vydány o sedm let dříve, v roce 1840. Každá z nich byla vydána v počtu pouhých 500 kusů. Známka se stala velmi populární zejména pro velké množství legend, které se k ní vztahují. Podle nejznámější z nich si známky nechala k příležitosti velkého plesu vytisknout manželka mauricijského guvernéra Lady Gommová, protože chtěla jít s dobou. Protože však vzhledem k blízkému termínu plesu neměla čas objednat tisk známek do Velké Británie, pověřila tím jednoho místního starého poloslepého hodináře Josepha Osmonda Barnarda. Ten údajně v roztržitosti zaměnil nápis POST PAID za POST OFFICE. Vzácnost známek spočívá především v poměrně malém množství známek tohoto vydání, které byly původně vydány s nápisem POST OFFICE.

Upřímně řečeno, mě tyto dva skvosty přijdou jako obyčejné poštovní známky. Ale samozřejmě jsem rád, že jsem je mohl vidět na vlastní oči, protože je v nich ukrytý kus historie. Dále, vedle poštovních známek, v muzeu nalezneme popsanou celou historii a postupné osídlování ostrova Mauricius. Když necháme Blue Penny muzeum za sebou, vracíme se zpátky k autu a přejíždíme do deset kilometrů vzdálené Mokky.

Tady se nachází Eureka nebo jinak La Maison Créole - starý koloniální dům. Jde o elegantní rezidenci francouzských a britských šlechtických rodin 19. stol. Dům byl vystaven okolo roku 1830 a vlastnilo ho postupně několik rodin, byl zrenovován a na muzeum přeměněn v roce 1986. Říká se mu také dům 109 dveří. Platíme vstupné okolo 250 Kč a jdeme na prohlídku.

Rovněž interiér domu je nádherný. Uvnitř na vás dýchne atmosféra života koloniálního stylu z dob dávno minulých. Jako by se zde zastavil čas. Všechny pokoje jsou vybaveny původním vyřezávaným nábytkem z ebenového, mahagonového nebo palisandrového dřeva a koberci. Ve staré koupelně je vana z jednoho kusu mramoru s důmyslnou sprchou. V ložnici obdivujeme tepanou kovovou postel s nebesy nebo dětskou postýlku. Jídelna je vybavena ručně malovaným porcelánem.

Pak už vycházíme na zahradu a míříme k nedalekým dvou vodopádům. Po včerejších 7 kaskádách mi tyto vodopádky nepřijdou nijak úchvatné a my se vracíme zpátky. Usedáme na verandě koloniálního domu a objednáváme si kreolské menu. Já si dávám rybu na kari, mám k tomu rýži a čočku a ještě chutney. Chutná mi to hodně, akorát cena za jídlo je trošku vyšší (kolem 300 Kč).

Po třetí hodině vyjíždíme zpátky a míříme znova na pláž Flic en Flac, kde se ještě chceme vykoupat. Sice je pod mrakem, ale je teplo. Užíváme si moře a po šesté hodině odjíždíme nazpět. Po cestě se ještě zastavíme v nákupním centru Cascavelle a posléze přejíždíme do Tamarinu. Hledáme nějakou restauraci a mezitím začíná pršet. Nakonec zakotvíme v restauraci Ruisseau Créole, která se nachází nedaleko našeho ubytování. Dobře se najíme a pak se už přesouváme do našeho apartmánu.

04.01.2020