logo
divider

Funchal


Na šestý den naší dovolené na Madeiře máme jasně stanovený plán. Dneska se budeme věnovat Funchalu, hlavnímu městu. Ráno v klidu snídáme, převlékáme se a poté nasedáme do auta a já ostatní odvážím o 30 kilometrů východněji. Předem vyhlídnuté parkování v parkovacím domě nacházíme a už po svých půjdeme poznávat krásy Funchalu.

Jsme nedaleko lanové dráhy, která vede na kopec Monte a naše první kroky povedou právě tam. Kupujeme si kombinovaný lístek, který obnáší jízdu lanovkou na kopec Monte, jízdu lanovkou do botanické zahrady a vstupenku do botanické zahrady. Zpáteční lístek sice vychází na 31€, ale věříme, že to bude stát za to. A taky že jo. Už jenom jízda nahoru nad domy Funchalu je zvláštní zážitek. Lanovku mám tak nějak spojenou s horami a přírodou.

Na Monte přestupujeme na druhou lanovku a sjíždíme do botanické zahrady (Jardim Botânico da Madeira). Zahrada se rozkládá na prostoru 8 hektarů a je zde více než 2 500 druhů rostlin. Nejprve si ale zajdeme na kafe. Pak už vstupujeme do království stromů, rostlin, sukulentů a kaktusů. Procházíme se tady téměř dvě hodiny, obdivujeme a fotíme krásy flóry. Pak se vracíme ke stanici lanovky a vyjíždíme zpět na Monte.

Jelikož už jsou dvě hodiny a my máme hlad, navštěvujeme restauraci Pátio das Babosas. Já si objednávám místní rybu tkanečnici, Hanka grilovanou chobotnici a ostatní si dávají tradiční masové špízy. Moc si pochutnáme a po obědě můžeme vyrazit na další část našeho průzkumu. Tentokrát je naším cílem blízká tropická zahrada Monte Palace. Za vstup do ní zaplatíme 12,5€.

Tropická zahrada byla vytvořena obchodníkem, milionářem a mecenášem umění José Berardem. Musím říct, že na mě tento park působí téměř chaoticky. Na ploše 7 hektarů najdete různé druhy tropický dřevin a květin, velké kamenné desky obložené dlaždicemi azulejos zobrazující historii, několik galerií s africkými maskami, galerii vzácných kamenů, čínskou architekturu, jezírko s koi kapry a v neposlední řadě taky zámeček Monte Palace.

Obzvlášť z vyhlídky nad jezírkem je romantický výhled na zámek, čehož s Irmískem využíváme ke společné fotce. Myslím, že jsme si zahradu prošli celou a i tady trávíme hodinu a půl. Pak se vracíme nazpátek a ještě se jdeme podívat ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie (Igreja de Nossa Senhora do Monte). Zde se nachází místo posledního odpočinku Karla V., posledního rakouského císaře a českého krále. Bohužel je ale kostel veřejnosti uzavřený, právě tady probíhá velká svatba, takže si to tady prohlédneme jen zvenku.

Sice máme zpáteční lístek na lanovku dolů, my ale zvolíme cestu dolů jinou. Na trasu dlouhou 2 kilometry volíme proutěné sáně. Budeme mít dva řidiče oblečené v tradičních oblecích tvořených bílými kalhotami, košilí, modrým sakem a slamákem. Řidiči nás mají na lanech a občas běží za námi a občas naskočí na lyžiny. Sáně z prudkého kopce docela slušně jedou, cítíme pach spáleného dřeva a hlavně každou zatáčku jedeme driftem. Dole nás fotí profesionální fotograf, ale my musíme mít po celou dobu nasazeny respirátory a tak o fotku v ceně 10€ nejevíme zájem. Až když nám nabídne fotky dvě za stejnou cenu, přehodnocujeme a fotky kupujeme.

Z Livramenta už jdeme po svých a do centra města musíme sejít další dva kilometry. Ty máme poměrně rychle za sebou a cestou vidíme několik krásných budov nebo chcete-li, zámečků. Tady se na chvíli rozloučíme s Kamilem a Hankou, kteří musí na letiště na testy a my budeme poznávat Funchal ve třech. Směřujeme se na krásně dlážděné náměstíčko Praça do Municipio, kde se krom jiného nachází kostel Igreja de São João Evangelista a budova radnice.

Pár desítek metrů níže se nachází katedrála Sé a ta je rovněž působivá. Jdeme se podívat dovnitř, ale bohužel je vnitřek plný lešení a právě tam probíhá bohoslužba, tak nemůžeme udělat nějaké hezké fotky. Hlavní třídou se pak proplétáme dále a míjíme spousty lidí, barů a obchůdků. Po chvilce se dostáváme do přístavu a jdeme se ještě podívat k soše Ronalda, slavného rodáka a fotbalisty. Zde se nachází i jeho muzeum, ale bohužel je zavřené. Uděláme nějakou fotku a po pobřežní promenádě míříme zpátky.

Jen kousek odtud se nachází podnik Madeira Beerhouse. Je na molu a působí docela luxusně. Ale mají tady svoje vlastní pivo a to přeci nemůžeme vynechat. Usazujeme se pohodlně, pozorujeme protější Funchal a kopce, jak se zalívají zapadajícím sluncem a objednáváme si pití. Já samozřejmě musím vyzkoušet jejich pivo, Irmísek s Jarčou volí osvědčený Aperol Spritz. Ještě se ptám číšníka, jestli nemají nějaký snack jako tyčinky nebo chipsy, ale dostane se mi zamítavé odpovědi. O to víc jsme překvapení, když nám zdarma přinesou jednohubky v podobě opečených bagetek s bylinkovým máslem.

Pomalu se začíná stmívat a znova se potkáváme s Kamilem a Hančou. Procházíme pobřežní promenádu o délce jednoho kilometru a jsme znova u parkovacího domu a stanice lanovky. Ale ještě neodjíždíme. Máme hlad a tak se noříme do místních romantických uliček, které vévodí Rua de Santa Maria. Na té jsou desítky restaurací a obchůdků se suvenýry. Setmělo se a my zažíváme pravou atmosféru hlavního města. Uličky se hemží lidmi a my máme docela problém najít volné místo v restauraci.

To se nám nakonec podaří, ale Kamil s Hančou jdou vedlejší restaurace, protože chtějí celou grilovanou rybu. Já už ani nevím, co máme na večeři my, ale určitě jsme se najedli dobře. Mezitím jsme se ještě s Kamilem domluvili, že bude řídit zpátky, ikdyž je řada na mě a toho využívám a můžu si dát ještě pivko. Jen škoda, že jsem to nevěděl dřív, mohl jsem vyzkoušet vzorky piv v předchozím Beerhousu. My jsme po jídle celkem rychle a zjišťujeme, že Kamilovi s Hančou jídlo ještě ani nedonesli. Domlouváme se, že se potkáme v nedalekém baru.

No, zrovna chvilka to není a my zvládneme vypít každý tři poncha, což je místní alkoholový nápoj. A hrozně dobrý. Nakonec se dostáváme k autu až kolem půl jedenácté a čeká nás přesun do Arco da Calhety, kde jsme ubytovaní. Večer ještě chvilku sedíme a pak už padáme únavou do postelí.

04.09.2021

divider
divider

Délka trasy: 20 km

Nastoupané metry: 604 m

Sestoupané metry: 894 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek