Lagazuoi (2778 mnm)

Je šestý a zároveň náš poslední den v italských Dolomitech. Už zaběhnuté činnosti jako snídaně a odjezd autobusem máme za sebou a tentokrát máme zamířeno za Cortinu d'Ampezzo. Autobus nás vysazuje na Passo Falzarego (2105 mnm) a máme opět na výběr několik tras. My s Irmískem se tentokrát rozhodujeme, že půjdeme sami. Láká nás projížďka lanovkou a tak si po chvíli kupujeme jednosměrné lístky na Lagazuoi. Než však nastoupíme do lanovky, jdeme se ještě podívat do suvenýrů a sháníme magnetku na ledničku, které sbíráme. Bohužel v tomto obchodě nemají nic zajímavého.

Visutá lanovka nás vyváží k chatě Lagazuoi ani ne za 5 minut. Lístek nás stál sice 10 Euro, ale byl to zase jiný zážitek. Vysedáme z lanovky a jdeme směrem na vrchol Lagazuoi (2778 mnm), který je od lanovky vzdálený asi půl kilometru. Tady dneska docela fouká a ikdyž svítí sluníčko, já si oblékám dlouhé kalhoty, větrovku a čepici. Vítr je studenější než včera na Peitlerkofelu, který koneckonců máme z vrcholku Lagazuoi na dohled. Rychlé vyfocení na vrcholku a vracíme se zpátky do chaty, kde dokonce kupujeme magnetku.

Z chaty začínáme klesat a jdeme více sněhem než holou zemí. Už po pár metrech miláček žehrá na to, že má kraťasy a sníh se ji sype do pohorek. Cesta se nám klikatí dolů k rozcestníku, který je vzdálený asi 500 metrů a na této cestě si prohlížíme pevnůstky, které zde sloužili během druhé světové války a do jedné z nich vlézáme a máme z nich přes průhledy zajímavé výhledy. K rozcestí nás čeká prudké balancování ve sněhu, ale za chvíli jsme dole.

Teď jdeme chvíli po trase č.401 až k Forc. Travenanzes (2507 mnm) a pak se vydáváme doleva po trase č. 20B. Jdeme asi po kilometr dlouhé kamenné cestě v suťovém poli a po pravé ruce se nám ukazuje v celé své kráse masív Tofán. Škoda jen, že je tady tak moc sněhu, jelikož jedna z naplánovaných tras vedla i na vrcholek Tofanny a nyní by to nebylo bezpečné a jednoduché. Přicházíme pod Forc. Gasser Depot (2633 mnm) a k ní si musíme pořádně máknout. Kousek poté si děláme chvilkovou pauzu a doplňujeme tekutiny.

Teď nás čeká asi půl kiláku pořádně strmou cestičkou až k Biv della Chiesa (2652 mnm). Což je sedlo a my se odsud budeme vlastně vracet zpátky k Lagazuoi. Tady házíme batohy na zem, sedáme si v závětří a svačíme. V dálce vidíme chatu a není to až tak daleko. To ovšem ještě nevím, jak se spletu, protože když začneme scházet dolů, ztratíme značku a musíme sejít dlouhým suťovým polem s nebezpečným sklonem a navíc suťové pole končí strmou skálou. Zhruba kilometrový úsek nám trvá bezmála dvě hodiny a oba dva máme v žilách spoustu adrenalinu.

Nakonec jsme dole, ocitáme se u jezera Lagazuoi, což je ale úplně na opačné straně, než jsme měli jít a nás najednou začíná tlačit čas. Už teď víme, že nemáme šanci stihnout tunel, který je asi kilometrový a vede od chaty Lagazuoi. Máme před sebou tři kilometry chůze k chatě, což by v mírně se zvedajícím terénu nebylo nic hrozného, ale cestu nám stěžuje fakt, že většinu z ní jdeme v rozbředlém sněhu. Zjišťujeme, že nám zbylo asi 18 Euro, což by na lístek na lanovku bylo jenom pro jednoho a hlavně se bojíme, že řidič autobusu nemá tušení, kolik lidí zde má naložit. Vedoucí totiž šel další trasu a tato skupinka bude nasedat někde jinde.

Snažíme se přidat do kroku a kupodivu jsou necelé čtyři hodinky, když jsme u rozcestí pod chatou Lagazuoi. Super, tak to jsme zvládli pěkně rychle. Teď přesvědčuji miláčka, ať vyleze ten kousek k chatě a jede lanovkou dolů, že já to seběhnu po turistické trase. Podle mapy by to měly být jen tři kiláky, tak Irmísek odmítá, že půjde se mnou. Dolu jdeme poměrně prudkým sklonem, makáme, a tak není divu, že nás za chvíli zase pálí svaly na nohou.

Když přijdeme dolů k autobusu, zjišťujeme, že je půl 5 a že máme ještě půlhodinky čas. Uf, aspoň zujeme pohorky a dáme si pivko. Dnešní túra byla opět v nádherném prostředí, ale trošku nám to pokazil fakt nebezpečného sestupu sutí a spěchání na autobus. Ale co, i tohle je zážitek a každý den nemůže být vše stoprocentní. Před námi je hodinu a půl trvající cesta do San Martina, večeře, sprcha a ráno bohužel už odjezd zpět domů. Musím říct, že mě Alpy opět nezklamaly a zanechaly ve mně hluboký dojem a rozhodnutí, že se zase někdy vrátím…

12.07.2013