Grand River Waterfall, Mahébourg, La Roche qui Pleure

Jsme třetí den na Mauriciu a na dnešek máme naplánovaný tři cíle. Prvním bude návštěva vodopádu na Grand River , poté si prohlédneme město Mahébourg a nakonec máme v plánu chytnout západ slunce na nejjižnějším místě ostrova – na útesech La Roche qui Pleure. Ráno v klidu vstáváme, snídáme, oblékáme se a po desáté hodině vyjíždíme ze Souillacu.

Směřujeme se jako včera na městečko Riviére des Anguilles, v něm odbočíme na L'Escalier a pokračujeme na Trois Boutiques. Jedeme po úzké a hodně děravé silnici. Bohužel, když se proti mně objeví traktor s cukrovou třtinou, najedu si moc na levou stranu, vjíždím na krajnici a prorážím kolo. Naštěstí je opodál sjezd na pole, tak tam zastavuji a čeká mě výměna kola. Naštěstí je v blízkém městě Plaine Magnien a já platím novou pneumatiku a přezutí. Takže tak jsem přišel o 900 Kč a takhle utrpělo mé řidičské ego.

Dnes raději předávám řízení Kamilovi a chvíli mi trvá, než se mi vrátí dobrá nálada. Dalším městečkem, kterým projedeme je Morcelement Ferney a za ním se dostáváme na pobřežní cestu. Bohužel je stejně nekvalitní a plná výmolů. Projedeme Old Grand Portem, kde jsme včera parkovali a postupně projíždíme Bamboux Virieux, Grand Sable a Quatre Soeurs. To se už dostáváme k městu Grand River.

Hned na jeho okraji odbočíme vpravo a parkujeme auto. Teď už jdeme zhruba 200 metrů po polní cestě, sejdeme kousíček lesem a ocitáme se u vodopádu na řece Grand River. Vodopád je poměrně velký a my si to tady všechno důkladně prohlédneme a zdokumentujeme. Pak se vracíme zpátky stejnou cestou a po cestě se ještě zastavujeme a jdeme se podívat na památník na počest prvním holandským námořníkům, kteří zde přistáli roku 1598. Ten je ukrytý mezi mangrovy na pobřeží za městečkem Old Grand Port. Po krátké chvíli pokračujeme dále a vjíždíme do Mahébourgu.

Město bylo pojmenované po muži jménem Bertrand-François Mahé de La Bourdonnais, který byl jedním z nejúspěšnějších guvernérů francouzského koloniálního období na tomto ostrově. My projíždíme rušným centrem a parkujeme auto nedaleko pobřeží. Jelikož jsou skoro dvě hodiny, hledáme nějakou restauraci, kde nám dají ještě najíst. Hanka nachází v průvodci nedaleko jednu čínskou a my zamíříme právě tam. Cestou projdeme přes velký trh, na kterém je k dostání spousta zeleniny a rozličného ovoce. Projdeme okolo několika nevábně vypadajících domů a v jedné zapadlé uličce nacházíme restauraci Saveurs de Shin.

Jdeme si pochutnat na místních specialitách a s Kamilem si dáváme pivko. Jsme rádi, že se ještě najíme, protože na Mauriciu přestávají restaurace vařit po druhé hodině a začínají zase až kolem šesté odpolední. Když máme naplněné břicha a jsme daleko víc spokojeni, vydáváme se k moři k promenádě. Mezitím se nám trošku zatáhlo a my jsme rádi, že se nemusíme plahočit pod tropickým sluncem. Procházíme kolem moře, děláme nějaké fotky a poté se jdeme podívat do vyhlídkového altánku.

Odtud je krásný výhled na protější malinkatý ostrůvek Mouchoir Rouge s domečkem a lodičkami. Když pohlédneme vlevo, vidíme Lion Mountain, která se halí částečně do mraků. A když se vrátíme zpátky na kolonádu, stojíme u velké sochy s názvem Statue of Harmony. Pak ještě kousek popojdeme a ocitáme se u památníku připomínajícího zrušení otroctví. Znova uděláme pár fotek a vracíme se kousek zpátky, kde máme zaparkované auto.

U parkoviště prodává místní obyvatel kokosy. Neváháme, platíme v přepočtu 60 Kč a už máme odseknutý vršek kokosu a v něm čtyři brčka. Pijeme sladké kokosové mléko a samozřejmě se nezapomeneme vyfotit. Když máme dopito, vracíme se k prodavači, kterým nám kokos rozsekne a kokosovou dužinu vydloubne do sáčku. Je po čtvrté hodině a my se vydáváme na cestu zpátky do Souillacu.

Po příjezdu na naše ubytování skáčeme do bazénu a my si s Kamilem otevíráme pivko a naléváme panáka místního rumu. Na útes La Roche qui Pleure to máme z ubytování kilometr, tak máme ještě chvíli čas. Vycházíme až po šesté hodině a nejprve projdeme nad malou pláží a poté vcházíme do krásného lesíku. Po krátké chvíli přicházíme na nejjižnější místo Mauricia s názvem La Roche qui Pleure, což v překladu znamená plačící skála.

Pětimetrové vlny se zde tříští o útesy a vodní tříšť vítr zanáší až k nám. To, že jsme za chvíli mokří, až tak nevadí, horší je, že mám každou chvíli potřísněnou čočku fotoaparátu a musím ji dokola čistit. Nicméně je zde vidět nespoutaná síla a divokost přírody. Já tady udělám spoustu fotek a ikdyž máme pod mrakem, nakonec se nám sluníčko ukáže a my ho vidíme utápět se v moři. Velice rychle se stmívá a my máme co dělat, abychom si při zpáteční cestě lesem nerozbili nosy. V pořádku se vracíme zpátky do vily a zamíříme znova do bazénu.

19.12.2019