Le Morne Brabant

Dneska máme šestý den naší dlouhé dovolené v indickém oceánu a v plánu je vylézt na nejslavnější skálu na Mauriciu – Le Morne Brabant. Počasí nám má dneska přát po všech směrech a konečně se dočkáme jasného nebe a sluníčka. Počasí má ale i zápornou stránku, znamená to, že bude pekelná výheň. Dneska vstáváme o trošku dříve, snídáme a po deváté hodině jsme připraveni vyrazit. Nasedáme do našeho zapůjčeného Mitsubishi Atterage a vyjíždíme ze Soulliacu.

Projíždíme blízkým Surinamen, poté Beau Champ a za ním projíždíme skvělou palmovou alejí. Necháme další dva městečka za sebou a za tím třetím, Baie du Capem, zastavujeme. Nachází se zde totiž vyhlídka, která je umístěna na drobné skále a cesta se zde stačí skoro ve 360° úhlu. Vylezeme na vyhlídku a uděláme si několik fotek včetně společných. Pak nasedáme do auta a pokračujeme dále. Po třech kilometrech opět zastavujeme u pobřeží, odkud je krásný pohled na horu Le Morne Brabant.

Poloostrov Le Morne je kulturní a historickou dominantou ostrova Mauricius a právě na jeho březích leží jedny z nejluxusnějších místních hotelů. Tyčí se nad ním totiž hora Le Morne Brabant, vysoká přes 500 metrů, která je součástí světového dědictví UNESCO a zároveň připomínkou dob, kdy ve vodách Indického oceánu bujelo otroctví. A nám se tak naskýtá jedinečná možnost podniknout stejnou výpravu, kterou několik set let před vámi absolvovali každý den lidé při své cestě za svobodou.

Objíždíme celý poloostrov a poslední 2 kilometry jedeme po lesní cestě. Kupodivu přijíždíme na parkoviště a u vstupu na stezku je hlídač a my se musíme zapsat do knihy (čas příchodu, počet osob, telefonní číslo na někoho z nás a čas odchodu). Je to proto, že cesta nahoru je náročná a obzvlášť, když zaprší, i nebezpečná. Obouváme si pohorky, na hlavy nasazujeme pokrývky, do batohu dáváme 1,5 litru vody pro každého a můžeme se vydat vzhůru.

Zpočátku jdeme po lesní cestě a naštěstí ve stínu. Cesta se posléze začíná prudce zvedat a my po 3 kilometrech přicházíme na vyhlídku ve výšce zhruba 200 mnm. Máme krásný výhled jak na jednu stranu zátoky, tak i na tu druhou. Uděláme si pár fotek a pokračujeme dále. Po krátké chvíli přicházíme k brance a tady už máme nápis, že stoupání může být nebezpečné. Ještě chvíli jdeme v pohodě a pak začíná poměrně náročná část výstupu.

Lezeme po skalách ve velmi prudkém sklonu, musíme se držet i rukama a a jediné štěstí je, že skála je hodně členitá a má spoustu schodků a výčnělků. Tento úsek má asi 200 metrů, ale raději postupujeme pomalu a v klidu. Pak se nám cesta umoudřuje a my stoupáme po mírné pěšince. A v tom se nám otevírá fantastický výhled na zátoku pod námi a pláž Le Morne. Moře má neskutečné odstíny blankytně modré a občas na moři udělá stín malý mrak, takže fotky jsou dokonalé.

Chvíli se zastavíme, popíjíme vodu a mezitím přicházejí další turisté. Je to tec se dvěma syny, jsou z Jihoafrické republiky a navzájem si děláme společné fotky. O kousek výše se nachází druhá vyhlídka a my tentokrát vidíme na druhou stranu poloostrova Le Morne, směrem na Tamarin. Na chvíli si sedáme, máváme na prolétající výletní vrtulník a znova doplňujeme tekutiny. Na vrcholek k železnému kříži je to už jenom kousek, ale čeká nás opět lezení po skalách.

Irmísek zůstává tady dole a já s Kamilem a Hančou lezeme vzhůru. Není to nijak složité, ale umím si představit, že pokud zaprší, že to tady bude pekelně nebezpečné. To jsme už na vrcholu a znovu se můžeme obdivovat úchvatnému výhledu na všechny strany. Děláme si několik fotek a pak se vracíme zpátky k Irmískovi. Ta nás zase pro změnu fotí, jak lezeme po skále dolů. Za chvíli jsme opět všichni pohromadě a můžeme se vydat na cestu zpátky.

Poměrně rychle máme za sebou lehčí úsek a ocitáme se na hraně skály, kterou musíme opatrně slézt. Jdu první a ukazuji miláčkovi nejlepší cestu a trošku ji i jistím. Kamil s Hankou ještě chvíli zůstávají nahoře a doplňují energii sušenkami. Dokážeme se dostat všichni v pohodě dolů a teď nás už čeká čtyřkilometrová chůze dolů. Celkem už začínáme mít hlad a s Kamilem bychom si určitě dali pivko na osvěžení. Za necelou hodinku jsme zpátky dole, odepisujeme se v knize a domlouváme se, že se vrátíme na okraj Le Morne, kde jsme u golfového hřiště viděli restauraci.

Je po čtvrté hodině a my se usazujeme v příjemné restauraci s názvem Wapalapam. Obsluhuje nás číšník srandista a dokáže mě dvakrát nachytat svým vážným tvrzením. Prvním, když chci pro Irmíska mléko do kávy, tak se mě zeptá jestli cow, goat nebo chicken a já se podivuji nad tím, že mají kuřecí mléko. A druhým, když se zeptám, jakou mají grilovanou rybu, tak mi odpoví, že blue shark a já mu toho modrého žraloka zase na pár chvil spolknu. Aspoň se všichni zasmějeme.

Dáváme si hlavně skvělé vychlazené pivko a já si objednávám nakonec grilovanou King fish se zeleninovým salátek a jídlo je opět výborné. Nakonec si ještě dáváme zmrzlinu s příchutí piva. Sice je tato restaurace dražší, ale bylo to tady moc chutné a příjemné. Po obědě se vracíme kousek zpátky, parkujeme a jdeme se koupat na pláž Le Morne. Tyrkysové moře, bělavý písek, palmy a nad hlavami se nám tyčí hora Le Morne Brabant. Za mě je to nejkrásnější pláž na Mauriciu. Zpátky do Souillacu přijíždíme kolem sedmé hodiny a čeká nás balení věcí, protože zítra ráno přelétáme na Réunion. Večer si ještě užijeme koupáním v bazénu a dopíjením pivka, která nám tu zůstalo.

22.12.2019