logo
divider

Lion Mountain


Je 18. prosince a krom toho, že dnes slavím čtyřicetiny, jsme rovněž druhý den na ostrově Mauricius. Dneska je v plánu vylézt na Lion Mountain, horu, která se nachází kousek za Mahébourgem. Tato hora dostala jméno podle svého tvaru, který připomíná ležícího lva. Děláme si snídani, vaříme plný hrnec čaje a pomalu se chystáme na odjezd. Dneska má být opět výborné počasí a samozřejmě tropické vedro. Nasedáme do našeho vypůjčeného vozu a po desáté odjíždíme ze Souillacu.

Dneska řídím já a mám plné ruce a hlavu práce. Na Mauriciu se jezdí vlevo a myslím, že tady platí pravidlo, že kdo je odvážnější, tak má přednost. A to nemluvím o úzkých silnicích a neoznačených hlubokých dírách. Každou chvíli se ozve z podvozku našeho Mitsubishi hrozivá rána, protože toto auto má totálně vymlácené tlumiče. Ze Souillacu míříme do městečka Riviére des Anguilles, kde odbočíme vlevo a míříme na nedaleký Camp Diable.

Za tímto městečkem si uděláme krátkou zastávku a jdeme se podívat na hinduistický chrám Amma Tookay Kovil. Pak už najíždíme na čtyřproudovou silnici a po ní jedeme do Plaine Magnien, kde odbočujeme a míříme do městečka Old Grand Port, odkud začínají dvě turistické trasy. Hledáme, kde bychom mohli zaparkovat, ale nic vhodného nemůžeme najít. Jdu se tedy zeptat na policejní stanici a tam se mě strážník zeptá, kolik nás je. Když odpovím, že jedno auto, tak odvětí, že můžeme auto nechat přímo na policejním parkovišti.

Perfektní, jsme mile překvapení ochotou a vstřícností. Obouváme si pohorky, natíráme se opalovacím krémem, nasazujeme pokrývky hlavy a pořádně doplňujeme tekutiny. Do batohu si strkáme každý litr a půl vody a můžeme vyrazit. Nejprve procházíme kolem místních obydlí, ale pak už šlapeme po polní cestě mezi cukrovou třtinou a blížíme se k hranici lesa. Když vlezeme do lesního porostu, cesta začíná masakrálně stoupat.

Na půlkilometrovém úseku musíme použít všechny dostupné končetiny, pot z nás lije, funíme a snažíme se neuklouznout na listí a volných kamenech. Ještě, že jsme z většiny času ve stínu. Ale to má i negativní stránku, kterou jsou mračna komárů. Ale my jsme připraveni i na to a stříkáme se repelentem. Dostáváme se do sedla, jsme ve výšce 250 mnm a u jedné ze skal si dáváme pauzu. Vydýcháváme se, doplňujeme tekutiny a otevíráme si müsli sušenky.

Je jedna hodina odpoledne a my pokračujeme dále. Stoupání se nám zmírňuje a hlavně se nám otevírá úchvatný pohled na pobřeží a nádherně zbarvené moře. Uděláme si několik fotek a pak znova zalézáme do stínů stromů. Pohodově se nám šlape asi půl kilometru a pak znova přichází na řadu strmý úsek. Tentokrát už ale lezeme po skalách, ale mě to přijde pohodlnější a bezpečnější než spodní úsek. A hlavně máme opět otevřený fantastický výhled.

Každou chvíli zastavujeme a fotíme. Náročný úsek je dlouhý asi 200 metrů, pak se stezka vyrovnává a my po pár minutách přicházíme na vrchol Lion Mountain (490 mnm). Tady odkládáme batohy, doplňujeme tekutiny a energii a hlavně se kocháme výhledem jak na moře, tak na hory ve vnitrozemí. Úžasné, úchvatné a dalo by se vymyslet dalších sto superlativů. Fotíme jak o život a uděláme si i dvě společné fotky. Kolem půl třetí se vydáváme na cestu zpátky.

Vracíme se stejnou cestou zpátky, po skalách to kupodivu jde bezproblémově a za chvíli jsme na rozcestí, kde odbočujeme vpravo a tím půjdeme druhou turistickou trasou. Po pár set metrech přicházíme na vyhlídku (250 mnm), kde je krom famózního výhledu umístěna i mauricijská vlajka. Opět si uděláme několik fotek a pokračujeme dále. Jenže teď opět přichází velmi prudký a nepříjemný úsek klesání. Každou chvíli se musíme přidržet i rukama, protože podloží je plné listí a volných kamenů. Do toho musíme opět trošku nastoupat a znova prudce klesáme.

Vycházíme na otevřené prostranství a slunce se do nás opírá plnou silou. Naštěstí se za chvíli objevují vybetonované schody a stín. Tady si dáváme krátkou pauzu a dopíjíme zbytky vody. Naštěstí jsme už skoro dole a cesta se nám vyrovnává. Teď nás čeká necelý kilometr chůze mezi travinami a než vylezeme z lesa, pozorujeme makaky, kteří pobíhají nedaleko od nás. Za deset minut se dostáváme k prvním obydlím a za chvíli jsme zpátky u auta.

Nasedáme a směřujeme se do Mahébourgu, kterým projedeme a míříme k pláží Pointe d'Esny. Konečně můžeme ponořit své unavené těla do moře. To nám vlévá zpátky energii do žil. Po hodince koupání procházíme pláží na druhý konec. Samozřejmě fotíme a taky máme krásný výhled na celou Lví horu, kterou jsme vylezli. Pak se už vracíme k autu a popojíždíme dále k místní restauraci Blue Bamboo. My si dáváme s miláčkem tentokrát pizzu a samozřejmě chladné pivko přijde vhod.

Na zpáteční cestu vyjíždíme už za tmy a zastavujeme se ještě v nedalekém moderním nákupním centru a jdeme si nakoupit nějaký proviant a hlavně balíky čisté vody. Do Gris Gris Whitehouse Villy přijíždíme po deváté večerní, shazujeme okamžitě propocené věci a jdeme se naložit do bazénu. Samozřejmě si k tomu dáme i něco na zub a otevřeme pivko.

18.12.2019

divider
divider

Délka trasy: 7 km

Nastoupané metry: 511 m

Sestoupané metry: 511 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek