Pamplemousses botanická zahrada

Je Nový rok a my po návštěvě tajemného koutku ostrova v Chamarelu míříme do našeho známého města Phoenix. Projíždíme přes hory a dá se říct, že srdcem ostrova. Ve Phoenixu se stočíme na dálnici, která vede přes město Verdun. Celkem to máme 55 kilometrů a cestou pozorujeme krásně řezané vrcholky nad Port Louis. Snažíme se je za jízdy vyfotit a něco málo se nám podaří.

Přijíždíme na parkoviště botanické zahrady a domlouváme se, že nejprve půjdeme na oběd. Zamíříme do blízké restaurace a naštěstí ještě vaří, ikdyž je už půl třetí. Navíc je v restauraci malé muzeum modelů lodí, které se dají i koupit. Objednáváme si jídlo, my s Hankou samozřejmě mořské potvory na kari a než nám to přinesou, prohlížíme si modely lodí. Ty jsou opravdu propracované do detailu. Pochutnáme si na obědě, vypijeme pivko a vracíme se k branám botanické zahrady.

Vstup do zahrady stojí v přepočtu 120 Kč. Botanická zahrada má dlouhou historii, je nejstarší a snad prý i nejkrásnější zahradou na jižní polokouli. Zahrada má své počátky v roce 1736, kdy se zde usadil francouzský guvernér Mahé de Labourdonnais. Tehdy zde byla založena první zahrada s bylinkami a rostlinami z Asie a Evropy, která se v průběhu let stále více a více rozšiřovala. Nástupce Labourdonnaise, Pierre Poivre, pokračoval v dalších letech v tomto ambiciózním projektu, aby zlomil holandský monopol na koření a neustále zahradu rozšiřoval. V roce 1988 obdržela zahrada jméno Sir Seewoosagur Ramgoolam Botanic Garden na počest "otce nezávislosti", prvního premiéra na tomto ostrově. Jeho hrob můžete dnes navštívit v parku.

Na ploše 37 hektarů areálu bylo shromážděno přibližně 600 druhů rostlin z celého světa. Návštěvníci se mohou procházet po ulicích lemovaných palmovými stromy a klikatými cestami pod banánovníky s jejich opojnou vůní. Cesty vedou kolem rybníků, ohrad s obřími želvami a jávskými jeleny. Park je známý pro své jezírko s lekníny, jejichž obří listy údajně dokonce unesou nad vodou i váhu dítěte. Další zajímavostí je palma talipot. Chcete-li ji vidět v celé své kráse, musíte mít jako návštěvník opravdu velké štěstí: Kvete totiž jen asi jednou za 50 - 60 let žlutými květy, a pak odumírá. Dále se v parku nachází starý cukrovar a bílé koloniální panské sídlo, kde můžete navštívit výstavu fotografií o historii nezávislosti ostrova.

My si to tady samozřejmě všechno důkladně procházíme. Trávíme tady více jak dvě hodiny a celkem tady nachodíme přes čtyři kilometry. Zhruba v polovině pozorujeme muže, zřejmě Inda, který se fotí se dvěma ženami, které jsou oblečené do hábitů a ten posléze prosí naše holky, jestli by se mohli všichni společně vyfotit. Vzniká zajímavá fotka. Pak pokračujeme dále a zanedlouho se obdivujeme krásným baobabům. Jediný problém tady je, že jsou zde mračna komárů. Ale my jsme připraveni a máme repelenty.

Pak se obdivujeme obrovským leknínům – Viktoria královská a přecházíme až k zámečku Mon Plaisir. To jsme už skoro na konci naší prohlídky a opravdu vřele doporučujeme tuto prohlídku všem návštěvníkům Mauricia. Máme před pátou hodinou a já domlouváme se, že by to ještě chtělo moře. Navrhuji známou pláž Trou aux Biches, která je odtud vzdálená 18 kilometrů. Rychle tam přejíždíme, oblékáme plavky a jdeme se ponořit do teplých vod indického oceánu.

I tato pláž je krásná a my si uděláme další fotky do naší sbírky. Sluníčko se nám pomalu kloní k zemi a my doufáme, že chytneme další západ slunce. Bohužel se sluníčko schovává do mraků, ale i tak je to pohled zajímavý. Když se stmívá, vracíme se zpátky k autu, převlékáme se a jelikož máme hlad, půjdeme do jedné z místních restaurací. Irmísek má chuť na něco jiného než na kari, tak nakonec parkujeme u restaurace La Voglia Matta. Jak již název napovídá, jedná se o italskou restauraci.

Irmísek s Kamilem si dávají lasagne, já si objednávám pizzu. Je fakt, že změna chuti přijde vhod. Dobře se najíme a pak nám nezbývá, než přejet 60 kilometrů zpátky do Tamarinu, kde jsme ubytování. Ještě si otevřeme s Kamilem pivko a skáčeme do bazénu. Holky mezitím míří do sprchy a večer přijde na řadu partička karet.

01.01.2020