Piton de la Fournaise

Je 25. prosince a my máme Štědrý den za sebou. Ne tak ale místní obyvatelé na Réunionu, pro které je teprve dnešní den ten sváteční. Probouzíme se v našem skvělém domečku v Les Terrasses de Niagara a už tradičně s Kamilem vstáváme před osmou hodinou, zatímco naše holky ještě spí. Dneska mám ale pocit, že je hučení vodopádu Niagara Falls nějaké silné. A také, že jo. V noci pršelo a průtok vody se ve vodopádu zvýšil několikanásobně. Samozřejmě si ho fotíme.

Mezitím vstávají holky, děláme snídani a pak se sjedeme podívat přímo k vodopádu. Jednak zjistíme, že brod, přes který jsme přejížděli směrem na dálnici je uzavřený a jednak pod vodopádem se nedá ani fotit, protože je zde strašná spousta vodní tříště. Vracíme se nazpátek domů a rozhodujeme se, že vzhledem k dnešní a nadcházející předpovědi počasí, podnikneme výšlap na vulkán Piton de la Fournaise. Před jedenáctou hodinou nasedáme do auta, balíme si bundy a pláštěnky a vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.

Dneska padá volba řidiče na mě a já sjíždím dolů do centra městečka Sainte Suzanne, kde najedu na dálnici a pohodově přejíždíme do města Saint Benoit. Tady odbočujeme vpravo a začínáme okamžitě stoupat. Po necelých dvaceti kilometrech projíždíme městem La Plaine des Palmistes a jsme už v nadmořské výšce přes 1000 metrů. Za tímto městem mě čeká první dávka pořádných serpentin. Když je překonáme, cesta se vyrovnává a my dojíždíme do městečka Bourg Murat. Tady odbočujeme vlevo a po této cestě dojedeme až do našeho cíle.

Cesta se zúžila a mám plné ruce práce. Opět tady máme vysokohorské serpentiny a občas musím zařadit i jedničku, abych bezpečně projel vrácečky. Po malé chvíli přijíždíme na jednu z vyhlídek a před námi se otevírá velkolepý pohled do údolí Riviére des Remparts. Uděláme nějaké fotky, nasedáme a pokračujeme dále. Zastavujeme, až když máme většinu cesty za sebou. Jdeme se podívat na vyhlídku Belvédère du Pas des Sables, odkud máme pohled na planinu Sables. Neuvěřitelné, máme pocit, že jsme se ocitli někde na Marsu. A ten pocit umocní přicházející mlha.

Jedeme ještě pár kilometrů, bohužel už po hodně nekvalitní cestě a dostáváme se až na vrcholové parkoviště. Oblékáme si bundy a přehazujeme pláštěnky. Jsme na okraji kaldery Enclos Fouqué u chaty Gîte de Bellecombe a bohužel počasí nám nepřeje, vidíme jen mlhu a drobně prší. Bohužel počasí neporučíme a byla by teď škoda otočit se a jet dolů. Vycházíme tedy na túru k šest kilometrů vzdálenému vulkánu. Kousíček jdeme po hraně kaldery, pak se dostáváme na Pas de Bellecombe (2319 mnm) a procházíme úzkou brankou (která je v případě erupce uzavřená) a čeká nás cesta dolů na dno kaldery.

Kaldera Enclos Fouqué je místy hluboká až 200 metrů a my dáme naším svalům hned na začátek pořádně zabrat. Cesta se vine prudce dolů a je na ní spousta schodů. To jsme už dole na dně kaldery na místě zvaném Enclos du Volcan (2215 mnm) a čeká nás chůze po lávovém poli a já mám znova neodbytný pocit, že kráčím po nějaké cizí planetě. Procházíme okolo malého kráteru Formica Léo (2210 mnm) a na chvíli se nám oblačnost protrhává. Ne nějak výrazně, ale aspoň znatelně vidíme okraj kaldery a přestává i pršet a můžeme sundat pláštěnky.

Jenže za chvíli jsme opět utopení v mlze a kráčíme po lávovém poli více jak kilometr. Ale opět se nám trošku oblačnost zvedá a zahlédneme skoro celý vrchol Piton de la Fournaise. Už začínáme pomalu stoupat a barva okolních hornin se různě mění. Tady je potřeba mít pevné a kvalitní boty, protože lávové kameny a kamínky jsou ostré a chůze po nich není vůbec jednoduchá. Nutno dodat, že trasa na vrchol je skvěle značená bílou barvou na zemi. Touto fantastickou, nádhernou a zároveň šílenou krajinou kráčíme asi 4 kilometry.

Blížíme se k vrcholu, občas se nám mlha protrhá, ale většinou hodně rychle zase zahalí okolní svět. Občas drobně prší, občas fouká vítr, je odhadem 11°C a těžko uvěřit tomu, že je dole více jak 30°C ve stínu. Hanka s Kamilem jdou o něco napřed a když už to máme s Irmískem na vrchol kousíček, Hanka na nás křičí, ať rychle běžíme nahoru. Sbíráme poslední síly a posledních pár desítek metrů si pořádně mákneme. Ale zůstaneme oněmělí úžasem. Jako kdybychom to měli domluvené, oblačnost se na 10 minut úplně protrhává a my máme před sebou celý úžasný vulkán Piton de la Fournaise (2512 mnm) v čele s kráterem Dolomieu.

Piton de la Fournaise je hned po havajském vulkánu Kilauea považován za druhou nejaktivnější sopku na světě. Během posledního století bylo zaznamenáno nejméně 125 erupcí a v poslední době chrlí vulkán lávu i několikrát do roka. Byl vytvořen před asi pěti sty tisíci let a k poslední velké erupci došlo na Réunionu před asi 4 700 lety a její síla se srovnává s výbuchem Svaté Heleny roku 1980. V současné době jsou tu zaznamenávány sice menší, ale o to častější erupce. Protože v okolí sopky nejsou žádná lidská obydlí, ale pouze vědecké stanice. Tyto erupce obyvatele ostrova nijak neohrožují. Jediným problémem bývají lávové proudy, které stékají ze svahů sopky do oceánu.

Dodnes nechápu, že jsme měli tak veliké štěstí a my vulkán viděli v celé své kráse. Těch 10 minut využíváme převážně k focení a děláme si i spoustu společných fotek. Ale jelikož je už půl páté, máme nejvyšší čas se vydat na cestu zpátky, abychom tady nezatměli. Scházíme stejnou cestou, jakou jsme zde přišli, cesta nám kupodivu rychle ubíhá a na dně kaldery jsme po hodině sestupu. Projdeme plání a opět se nám okolní svět halí do mlhy. Už máme většinu cesty za námi, teď nás čeká výstup nahoru na okraj kaldery. Nahoru už to tak lehce nejde, ale před sedmou hodinou jsme zpátky u auta.

Převlékáme se do suchých věcí a poprvé za dobu naší dovolené zapínáme topení v autě. Odjíždíme a cestou pozorujeme impozantní západ slunce nad okolní krajinou a masív Piton des Nieges. Naštěstí většinu serpentin sjíždíme ještě za slabého světla, setmí se nám až v městečku Bourg Murat. Tady už najíždíme na hlavní silnici, čeká mě ještě soustava serpentin před La Plaine des Palmistes a pak nás už čeká pohodová cesta zpátky na naše ubytování. Večer si dáme opět nějaký rumíček a zahrajeme si i partičku karet. Dnešní den byl opět silným zážitkem.

25.12.2019