Vodopády Reinbach

Dneska je úterý, třetí den naší dovolené v Dolomitech a vzhledem k předpovědi počasí, která hlásá po poledni déšť, máme dnes naplánovaný volný den. Ale volný den to bude jen v uvozovkách. Máme naplánovanou malou túru – stezku Sv. Františka, která vede kolem vodopádů Reinbach. Po snídani se v 9 hodin přesouváme autobusem do jižního Tyrolska, a to konkrétně do údolí Aurina, které začíná v Brunecku. Cesta nám trvá necelou hodinku a zastavujeme na parkovišti v Bad Winkel (864 mnm). Opět kafíčko, batůžek na záda a můžeme vyrazit. Vzhledem k předpovědi počasí mám na sobě dlouhé kalhoty, čehož budu odpoledne docela litovat.

Stezka Sv. Františka začíná v lese, jdeme krásnou lesní pěšinkou a cestou potkáváme různé náboženské sochy a relikvie. To nás s Irmískem nějak moc nezajímá, proto se nezdržujeme u výkladů, předbíháme ostatní a míříme dále. Po asi kilometru přichází ke spodnímu vodopádu Reinbach. Teda, je parádní, protože vody v řece je poměrně dost. Už jsem zapomněl, jaké to je, když je v okruhu dvaceti metrů všude vodní tříšť a jak je těžké v tomto fotit. I přesto se mi něco vyfotit podaří. Svítí sluníčko a mně už vůbec nevadí, že jdeme krátkou a hlavně náboženskou stezku.

Od vodopádu začínáme prudčeji stoupat, ale stále se jde pohodově. Míjíme další křesťanské zastávky, pokračujeme vzhůru a povídáme si. Po dalším kilometru přicházíme k vrchní části vodopádu, která je rovněž mohutná a voda je z lávky skoro na dosah ruky. Opět se snažím fotit, opět jsme celí mokří od vodní spršky a opět se mi něco vyfotit podaří. Stoupáme dále nad vodopád, jdeme kolem koryta bouřlivé říčky a po dřevěném mostku přecházíme na druhou stranu. Tady na mostku si děláme jednu společnou fotku.

Odtud nás čeká půl kilometrový výstup po kamenných schodech a prudkém svahu až ke kapli Sv. Františka (1172 mnm). Ta je kamenná s dřevěnou zvonicí a přesně sem zapadá. Jdeme se podívat dovnitř a vcházíme do prostého prostoru vyplněného dřevěným křížem a dřevěnými špalky k sezení. Pak ještě jdeme o patro níže, kde je kamenný oltář. Udělám pár fotek a teď půjdeme necelého půl kilometru po lesní stezce k parkovišti. Scházíme, a jelikož máme čas, jdeme se ještě podívat k druhé části řeky, která se spojuje pod vrchním vodopádem a společně zásobují vodopád spodní.

Cesta lesíkem je krátká, ale podaří se nám najít vyvýšené místo nad řekou, kde uděláme další zajímavé fotky. Dokonce se mi daří najít krásný hřib a ukazuji Irmískovi, jak pěkně a rychle umí zmodrat. Vracíme se zpátky na parkoviště a pouštíme se do svačiny. Pak už nezbývá, než nasednou do autobusu a odjet směr Bruneck. Tam se někteří z nás půjdou rochnit do bazénku a zbytek, včetně nás, půjde na prohlídku města. No, předpověď počasí nevychází, slunko žhne a mě začíná být pořádně vedro v těch dlouhých kalhotách.

Zanedlouho nás autobus vysazuje u hradu nad Bruneckem, my ho obejdeme dokola a pak přecházíme visutým železným mostem na protější kopec, kde se nachází další vojenský hřbitov. Ten je ještě zajímavější než ten u Toblachu. Všechny kříže jsou ze dřeva a prosté. Prohlédneme si to tady a pak scházíme kousek dolů do centra města. Procházíme hlavní pěší zónou a v jedné místní restauraci se zastavujeme na kafíčko.

To už ale mám pocit, že jsem upečený. Jak moc mě láká ta řeka vedle kavárny s ledovou vodou. V té době zjišťuji, že jsem někde ztratil svůj malý stativek na foťák. Ch jo, to byl hodně dobrý pomocník. Jelikož jsme skoro zde nic neutratili, rozhoduji se, že jestli tady ten stativek objevím a bude za rozumný peníz, tak že si ho koupím. Bohužel v Brunecku určitě nějaký takový obchod bude, ale žádný nenacházím. Máme půl hodiny do odjezdu autobusu, sedáme si ve stínu a vidíme, že jdou na nás černé mraky a blýská se. Že by nakonec předpověď vyšla? Ne, ani z tohoto neprší.

Už se s miláčkem těšíme na chatu a na sprchu, ale my budeme ještě jednou zajíždět a to na skok do San Candida, které se může pyšnit třemi různými kostely. Moc se nám už nechce, ale nakonec v městečku objevuji obchod, kde mají můj kýžený stativ. 10 Euro zní cena, a i když je to víc, než bych dal u nás, kupuji si ho. Rychlá prohlídka centra městečka a už konečně míříme zpátky na chatu. Hurá, večeře a pořádná sprcha nám znova vlévá krev do žil.

09.07.2013