Schmittenhöhe (2000 mnm)

Dnes, po náročném výjezdu na Hundstein, jsme se ještě rozhodli udělat výlet na Schmittenhöhe. Hora se tyčí přímo nad městečkem Zell Am See. Obědváme a kolem třetí hodiny házíme na záda bágl a vyrážíme. Jdeme z naše bydliště v Schuttdorfu směrem na Zell Am See a naše cesta vede pěší stezkou kolem Zellerského jezera. Je pořádné vedro a už tady z nás pořádně lije pot. Procházíme centrem Zell Am See a vydáváme se k lanovce, která na Schmittenhöhe vede. Dneska to nahoru bude lanovkou, jinak bychom to nestihli. Procházíme kolem krásných penziónků v Zell Am See a ve čtyři jsme už na spodní stanici lanovky. Kupujeme lístky a zjišťujeme, že nahoru jede poslední lanovka. No co, nám to nevadí, stejně jdeme dolů pěšky. Po jízdě kabinkovou lanovkou se ocitáme na horní stanici. Nachází se zde i restaurace a už odsud je krásná vyhlídka na Zell Am See zezhora.

Vycházíme pár metrů výš a ocitáme se na vrcholku Schmittenhöhe. Jsou zde dvě stanice sedačkových lanovek, které vedou podél sjezdovek a využití mají jenom v zimě. Je zde i velká chata, která ale v letních měsících zeje prázdnotou. Opět máme nádherný výhled na všechny strany. Vidíme naproti Hundstein, na který jsme se dopoledne trápili na kole. Vpravo máme opět zasněžené kaprunské masívy v čele s Kitzsteinhornem a vlevo se nám otvírá pohled na další skalnaté masívy. Počasí máme nádherné, sluníčko hřeje až moc a jen zřídka se ukáže na obloze mrak. Fotíme si to tady a ještě chvilku na vrcholku lelkujeme. Víme, že se nám počasí nepokazí a že to v pohodě stihneme pěšky dolů.

Za malou chvilku se vydáváme dolů k první vodní nádrži a chatě Breiteckalm. Jdeme štěrkovou pěšinou a jde se dobře. V polovině cesty jsou v ohrádce kůly s vytesanýma různýma značkama, tak si je vyfotíme. A poté naše zraky ulpí na hromadě dřevěného odpadu (různé desky, kusy starého nářadí a nábytku). Uvažujeme, co to tady asi dělá a docházíme k závěru, že to bude na nějakou velkou vatru. Sestupujeme níž po sjezdovce a nacházíme v trávě dvě rukavice – jednu dětskou a jednu dospělou. Zasměju se tomu a čekám, kdy najdu nějakou ruku :-) . Pokračujeme dále u chaty visí na stromě dřevěný pajdulák. Rychlá fotodokumentace a pokračujeme kolem stanice sedačkové lanovky dále dolů.

Vstupujeme do lesa na úzkou pěšinkou, kterou jdeme asi půl kilometru. V lese jsou dva krásné průzory, kterýma vidíme Zellerské jezero. Na chvíli zastavujeme, ale zdá se to nebýt dobrý nápad, neboť nás berou útokem komáři. Raději přidáváme do kroku a z lesíku vylézáme u druhé chaty - Glocknerhaus a druhé vodní nádrže. Zde nás zaujímají jakési dřevěné květy, umístěné na hladině vody. Dodnes netuším, k čemu to může sloužit. Vidíme, že jsme už o polovinu níž a cesta nám docela rychle utíká. Pokračujeme dále širokou lesní cestou, po které docházíme až k vrchní stanici sedačkové lanovky Areit, která začíná dole v Schuttdorfu. Jako i jinde, i zde to zeje prázdnotou. Ale zimní sezonu tady musí být dlouhá, takže pár měsíců pauzy asi neuškodí. Odtud již jdeme úzkou pěšinkou a křižujeme sjezdovku. Asi v polovině sjezdovky vycházíme na další lesní širokou cestu, abychom zanedlouho zase zamířili pěšinou do lesa. Když z lesa vylézáme, ocitáme se na asfaltové cestě a u prvních domů v Schuttdorfu. Jsme docela utahaní, zpocení a nohy už o sobě dávají znát, ale víme, že domů to už máme jenom 20 minut přes město.

20.06.2009