logo
divider

Chamarel Waterfall, Seven Coloured Earths


Je Nový rok a my se probouzíme na Mauriciu. Ikdyž jsme včera oslavovali silvestr, vstáváme relativně brzy. Je to už náš jedenáctý den a na dnešek zní plán následovně: navštívit Chamarel, botanickou zahradu v Pamplemousses a provést novoroční koupačku v moři. Snídáme, převlékáme se, chystáme si balené vody do auta a před jedenáctou vyjíždíme z Tamarinu.

Projíždíme přilehlé městečka La Preneuse a Grand Riviere Noire a v Grande Case Noyale odbočujeme vlevo a začínáme stoupat vzhůru do čtyř kilometry vzdáleného Chamarelu. Tady se nachází oblast, která je jednou z největších turistických atrakcí na Mauriciu. Jedná se o chamarelský vodopád, Sedmibarevnou zemi a ebenový les. My se chceme hlavně podívat na vodopád a barevnou zemi. Platíme vstupné 150 Kč/os. A popojíždíme autem k vodopádu.

Ve zdejším pralese, který je místy zcela nedotčen civilizací a připomíná záběry z kultovní Cesty do pravěku, se z ničeho nic láme hluboká průrva. Do ní padá 100 m vysoký vodopád Chamarel. Dlouhý sloupec vody říčky St. Denis se dere z pralesa a pod skalou se tříští v azurovém jezírku. My stojíme na vyhlídce a celou tuto scenérii máme jako na dlani. Kocháme se výhledem a děláme spoustu fotek. Jediné, co nám kazí idylku, jsou všudypřítomní komáři.

Když se nabažíme vodopádu, vracíme se zpátky k vodopádu a popojíždíme na další parkoviště. Tady vstupujeme do areálu druhé atrakce. Uprostřed ostře zeleného porostu leží holé místo o rozloze zhruba 7500 metrů čtverečních. Připomíná zkamenělé duny, ale hlavně hraje všemi barvami. Konkrétně jde o červenou, hnědou, žlutou, fialovou, zelenou, modrou a růžovou. Není divu, že se místu říká Země sedmi barev.

Místo se stalo senzací v 60. letech minulého století a s rostoucím turistickým ruchem k němu proudilo stále více lidí. Lokalita byla volně přístupná, což se brzy změnilo. Zároveň s turisty na místo zamířili i vědci, kteří se snažili přijít záhadě na kloub. Původně byla v podezření sopečná činnost, která byla na Mauriciu velmi aktivní, ale ustala zhruba před 30 tisíci lety. Podle jedné z prvních teorií se v místě smíchaly různě zbarvené lávové proudy. Problém je, že nikde na ostrově není po dílčích jednobarevných výlevech magmatu ani památky. Navíc je dost fantastická představa, že by některá láva měla pouze modré nebo zelené zbarvení. Řešení bylo nutné hledat jinde.

Geologové se nyní domnívají, že původcem unikátního jevu je čedičový podklad, který eroduje a postupně se z něj uvolňují chemické látky, což způsobuje „omalovánky" na vrchních jílovitých vrstvách. Železo je původcem červeného zbarvení, hliník zase modrého a fialového. Vše výrazně urychluje horké a vlhké počasí, které na ostrově v Indickém oceánu panuje. Proces neustále pokračuje, takže barevné mapy se časem proměňují, což jen umocňuje magický potenciál celého místa. Na světě nic podobného není.

Celý areál si tady procházíme a není to nijak na dlouho, je to tady poměrně malé. Podíváme se ještě na výběh obrovských želv, uděláme dalších spoustu fotek oné záhadné barevné země a jdeme se posadit do místního baru a dáváme si kafe. Pak ještě navštívíme místní obchůdek se suvenýry a pak už míříme zpátky k autu. Máme ještě v plánu botanickou zahradu a musíme přejet skoro přes celý ostrov.

01.01.2020

divider
divider

Délka trasy autem: 152 km

Celkem nachozeno za den: 11 km


img

fotogalerie

mapa

mapa

© Aleš Popek