logo
divider

Sintra, Lisabon


Probouzíme se s Irmískem do středečního rána v portugalském Lisabonu a vítá nás opět krásný den. Dneska jsme se chtěli celý den toulat po hlavním městě, ale vzhledem ke včerejší návštěvě Sintry měníme plány. Jelikož je Sintra opravdu nádherné místo, vrátíme se tam znova. Chystám snídani ve společné kuchyni ubytování Bisengototo a Irmísek se mezi tím připravuje. Před půl devátou vyrážíme a jdeme si pro auto, které jsme zaparkovali před hřbitovem, který se nachází asi 500 metrů od našeho ubytování. V Lisabonu je opravdu velký problém se zaparkováním.

Vyjíždíme, proplétám se hlavním městem, ale cestu už skoro znám ze včerejška, takže za další půlhodinky parkujeme pod palácem Pena v Sintře. Platíme vstupné a vcházíme do rozsáhlého zámeckého areálu. Ihned za branou se nachází kavárna a my si samozřejmě ranní kávičku neodpustíme. Před desátou hodinou vyrážíme a stoupáme po kamenných cestičkách vzhůru k paláci.

Palácio de Pena je je jednou z největších romantických staveb 19. století ve světě. Stojí na místě dřívějšího kláštera, který nechal pro řád svatého Jeronýma postavit král Manuel I. Roku 1755 byl ale klášter téměř celý zničen zemětřesením a dlouho zůstal v troskách. Zajímat se o něj začal až král Ferdinand II, který ho v letech 1842 až 1854 nechal přestavit na královský palác. Musíme říct, že už první pohled na něj vám vezme dech. Je to nádherná žluto-červeno-šedá stavba.

Postupně procházíme areálem paláce, děláme opět spousty fotek a z ochozů zdí jsou velkolepé výhledy do okolí a pod námi se nacházející město Sintru. Když si to kolem dokola prohlédneme, jdeme na prohlídku vnitřku. Opět nemůže litovat peněz za vstupenky. Všudypřítomná mozaika na dláždicích, nádherné pokoje paláce, jiné výhledy do okolí. Když se nabažíme paláce, pokračujeme dále zdejším parkem a chceme se dostat až k místu, kde je postaven betonový kříž.

Znamená to asi kilometrovou cestu s postupným stoupáním. Ve stínu stromu s probleskávajícím sluncem se jde velice příjemně a my nikam nespěcháme. Je nám prostě krásně. Když se dostaneme na výše zmiňované místo, které se nazývá Cruz Alta, opět jsme odměněni velkolepým výhledem po okolí a na Palácio de Pena. Jen pro zajímavost, jsme ve výšce 527 mnm. Uděláme několik fotek, zkusíme i jednu společnou a pak se vydáváme na cestu zpátky.

Procházíme parkem, zanedlouho jsme u brány a tentokrát se směřujeme na nedaleký Maurský hrad - Castelo dos Mouros. Jdeme asi půl kilometru po cestě a ocitáme se u vstupu do areálu hradu. Opět saháme do peněženek a platíme vstupné. Pak procházíme kousek lesem a stoupáme k hradbám hradu. Ten byl původně postavený Maury někdy v 9. nebo 10. století. Dnešní podobu získal v 19. století, kdy ho nechal v romantickém stylu renovovat portugalský král Ferdinand II.

Nechci se opakovat, ale je to další fantastické místo. Po celých hradbách se dá projít, opět má člověk úžasné výhledy jak na Sintru tak i na Palácio de Pena. Dneska jsem udělal určitě už takových 200 fotek. Než vylezeme na nejvyšší hradby, tak jsme opět slušně zadýchaní a propocení. Uděláme si znova společnou fotku a pak se pomalu vydáváme nazpátek. Je pravé poledne a my pomalu dostáváme hlad, tak přemýšlíme, kde se najíme.

Odpověď se nám dostane zanedlouho, kdy nasedneme do auta a sjedeme níže do vesničky Chão de Meninos. Vidíme restauraci, tak zastavíme a usazujeme se venku. Objednáváme si lehké těstoviny a pivko. To je paráda, v lednu obědvat venku jen v krátkém tričku. Oběd byl výborný a my se spokojeni vydáváme zpátky do Lisabonu. Auto zaparkujeme opět u velkého hřbitova nedaleko našeho ubytování a o půl třetí začíná druhá část dnešního výletu.

Teď už půjdeme na prohlídku centra hlavního města. Od hřbitova scházíme do nějaké chudší čtvrti, kde se na ulici rozebírají auta, pobíhají psi a lidi jsou řekněme „kočovnější“. U nás bych se v takové čtvrti bál, ale zvláštní je, že tady nad tím nějak nepřemýšlím a s klidnou hlavou kráčíme dál. Zanedlouho se ale dostáváme na hlavní ulici, kde je už všechno v normálu, a my pokračujeme do středu města. Dostáváme se na ulici rua Natália Correira a ta nás přivádí ke kostelu a klášteru Graça. Udělám pár fotek, jdeme se podívat dovnitř a pak pokračujeme v cestě směrem k řece.

Vcházíme do nejstarší čtvrti Alfama a tady trošku pobloudíme. Hledáme lisabonský pantheon. Vydáváme se dobrým směrem a nejdříve míjíme kostel Igreja de Santo Estêvão a poté přicházíme ke kostelu a klášter São Vicente de Fora. Tady si to v rychlosti prohlédneme a já v domnění, že se jedná o pantheon, ženu Irmíska nazpět do centra. Bohužel jsem se spletl a pantheon se nachází jen kousek za klášterem.

Míříme tedy do centra a nyní se jdeme podívat ke hradu svatého Jiří (Castelo de São Jorge), který stojí v nejvyšším bodě městského vrchu. Už u hradeb po nás chtějí peníze za vstupenky a my se nakonec rozhodujeme, že se dovnitř podívat nepůjdeme. Chceme toho ještě dneska dost stihnout a všude být nemůžeme. Jdeme tedy do místního baru na kávičku a necháme odpočinout naše nohy. Po krátké pauze scházíme blíže k řece a po cestě míjíme ruiny románského divadla. Ještě o kousek níže přicházíme ke slavné katedrále Sé, která byla založena roku 1147, vystavěna ve 12. až 14. století a má románské, gotické a barokní prvky.

Je opravdu majestátní a vevnitř nádherná. Udělám opět několik fotek a pak poprosíme nějakou turistku, aby nás vyfotila společně. Pak už scházíme dolů a ocitáme se na velkém náměstí, kterému vévodí socha Josefa I. Portugalského. Jsme na březích řeky Tejo a vstupu do centra města dominuje Vítězný oblouk (Arco do Triunfo). Tím projdeme a vcházíme na Rua Augusta, kde se nachází spoustu obchůdků, barů a restaurací. Nutno dodat, že nám během deseti minut byl asi 5x nabídnut hašiš podezřelými mladíky. Na tupetu věc chuť nemáme, ale zato jsme dostali chuť na italskou kuchyni. No tady to asi bude větší problém, než jsme si mysleli.

Z hlavní tepny odbočíme a jdeme se podívat ke kostelu a klášteru de Santa Maria do Carmo, který je specifický tím, kostelu chybí střecha. Bohužel už je pozdě a je zavřený. Scházíme zpátky na Rua Augusta a cestou míjíme technický skvost. Tím je obrovský výtah Santa Justa. Udělám nějakou fotku a pak se už budeme směřovat zpátky k našemu ubytování. Je po 18. hodině a my uvažujeme, jestli využijeme metro nebo půjdeme asi čtyř kilometrovou cestu pěšky.

Nakonec se rozhodujeme pro pěší procházku a téměř celou dobu šlapeme po hlavní ulici Avenida Almirante Reis. Stále hledáme něco k snědku a nakonec zapadneme do jedné malé restaurace nedaleko našeho ubytování. Objednáváme si skopové s hranolkama a zeleninovým salátem. Už jsme sice jedli lepší jídlo, ale i tak si pochutnáváme a jsme rádi, že máme plné žaludky. Po další čtvrthodince jsme zpátky v našem ubytování, dáváme si pořádnou sprchu a v posteli si otevíráme láhev výborného červeného vína.

24.01.2018

divider
divider

Délka trasy: 16 km

Nastoupané metry: 330 m

Sestoupané metry: 330 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek