Corte - Vivario - Col de Sorba - Col de Verde - Abbartello

V kempu v Corte nás vítá docela chladné ráno. Ve spacácích je zima jak v psírně, tak se jdu juknout na svůj tachometr a ten ukazuje 9,4°C. Brrr. Jdeme snídat poměrně brzy, jelikož jsem se já a 5 dalších kamarádů rozhodli, že dnešní nejnáročnější etapu začneme už tady v kempu. Ostatní mají možnost, ušetřit si pořádný stoupák nad Vivario a 30 km. Vyrážíme na cestu, když ostatní teprve balí stany a jdou snídat.

Cesta vede z kempu dolů směrem od Corte a asi 10 km mírně klesá. Jedeme v balíku, střídáme se ve vedení a kola jenom sviští. Ale zanedlouho z hlavní cesty odbočujeme vpravo a po krátkém úseku začínáme stoupat do městečka Venaco. No už po malé chvíli potíme krev a řadíme lehké převody. Jedeme několik kiláků v pořádném stoupáku a pak se už vyhupujeme ve výše zmiňované vesničce. Z Venaca zase kousek klesáme, jedeme po hlavní cestě a čekáme, jestli nás nepředjede náš autobus s ostatními lidmi na palubě.

Když jsme asi v polovině cesty mezi Venacem a Vivariem, cesta začíná opět stoupat. V tomto místě se rovněž nachází skvostný železniční most vyprojektovaný Gustavem Eiffelem . Tak a znovu bojujeme s kopcem. Jedeme dalších 5 km a projíždíme vesničkou Vivario. Nad touto vesničkou se zastavujeme na parkovišti a kocháme se pohledem na ruiny Fort de Pasciolo a čekáme na autobus. Víme, že se s ním máme potkat na parkovišti nad Vivariem. Po půlhodince čekání se nám to nezdá a jedeme teda dále. Hned jak vjedeme za zatáčku, je nám to jasné. Ještě větší parkoviště a odtud odbočuje cesta na Col de Sorba (1311 mnm).

Všichni jsou už pryč, tak šlapeme do pedálů a snažíme se je dohonit. Stoupání na Col de Sorba je skutečnou lahůdkou. Pořádné stoupání s četnými zatáčkami na nás nenechává nitku suchou. Ale ještě než dojedeme do sedla Col de Sorba, tak pár lidí od nás předjedeme a na sedle už nás většina lidí očekává včetně Jirky. Zasmějeme se tomu, že jsme čekali asi o půl kilometru níž a pokračujeme dále. Čeká nás krásný a dlouhý sjezd až do vesničky Ghisoni. Sjezdík si užíváme, člověk se příjemně ochladí a občas zastavujeme, abychom se vyfotili. V městečku Ghisoni se nachází bývalé veřejné umývárny, u kterých zastavujeme a hromadně se fotíme. Někteří pokračuji už dále opět do kopečků a my sjíždíme kousek níž do centra Ghisoni a v místním obchůdku si kupujeme ovoce, nanuky a džusy. Po kratičké pauze se vydáváme zpátky k umývárnám a odtud mírným stoupáním směrem na Col de Verde.

Cesta zase začíná po pár kilácích řádně stoupat, tak se už zase trápíme na lehčí převody. V polovině kopce je odpočívá, kde je možnost se napít chladivé pitné vody, čehož bez váhání využíváme. Čeká nás ještě pořádný záběr, ale naše snažení je korunováno výjezdem na Col de Verde (1289), druhé nejznámější sedlo na Korsice. Zde zastavujeme na delší dobu a dáváme si opět místní specialitky a čokoládu. Potom se ještě vyfotíme u směrovníku Col de Verde a chystáme se pomalu na 20 km dlouhý sjezd. Na to se teda pořádně těším, po té námaze to zase pojede samo.

Obracíme řídítka dolů a sjezd začíná. Není prudký a tak maximálka je kolem 40 km/h. Projíždíme opět kolem polodivokých prasat a koz a já mám z ničeho nic nějaký blbý pocit, že mi něco chybí. Batoh! Tak kdybych neměl strach, že mi ho někdo vezme, tak se asi začnu smát na celé kolo. Ale strach o peníze, doklady a foťák mě žene nahoru. Stavím se do pedálů a vydávám ze sebe snad to nejlepší. Dokonce vyplaším jednu bachyni tak, že se na chvíli za mnou s kvikotem rozběhne. 4 kilometry dalšího kopce, lije ze mě jak z koně, nemůžu popadnout dech, ale jsem zpátky na Col de Verde. A batoh je tam, kde jsem ho nechal! Projíždí a prochází tady docela dost lidí a já jsem moc rád, že jsem v zemi, v kterém jsem, protože tady je snad bezpečno všude.

Tak a teď už si vychutnám sjezd z Col de Verde celý a nepřerušovaný. Užívám si ho a jsem rád, že mám svůj batoh. Dávám pozor na tu zvěř pletoucí se po cestě a za půl hodinky vjíždím do vesničky Cozzano, kde na mě čekají kamarádi. Pokračujeme dále do nedalekého krásného městečka Zicavo, kde se od hlavní cesty odpojujeme a sjíždíme cestou dolů až ke krásnému kamennému mostku přes řeku Taravo. Poté už pokračujeme skoro rovně až do vesničky Olivesse. Z této vesničky pak opět trošku stoupáme do městečka Petreto-Bicchisano, odkud opět sjíždíme dolů na další most přes řeku Taravo. Zde potkáváme další naše lidi včetně průvodce Jirky, tak na chvilinku zastavujeme, povídáme si a fotíme.

Poté už rovinatou krajinou pokračujeme k moři. Projíždíme kolem vinic a vinařství, kde se zdarma dají ochutnat místní kvalitní vína. Jsme už skoro u moře a potřetí dnes přejíždíme přes řeku Taravo. Potřetí a naposled, protože do kempu nám zbývají nějaké 4 kilometry. Pro mě prozatím nejdelší trasa v životě s nejvyšším počtem nastoupaných metrů je za mnou a jsem na ni náležitě hrdý. Jdeme se samozřejmě všichni okoupat do moře a po večeři si opět karimatky a spacáky stěhujeme na pláž …

08.09.2008