logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Záhorská Ves - Vysoká pri Morave - Devínská Nová Ves - Devín - Bratislava - Kamzík - Marianka - Stupava - Vysoká pri Morave - Záhorská Ves


Dneska má být krásný letní den a my se večer předtím rozhodujeme pro velký výlet, kterým má být cesta vlakem do Vídně a odtud zpět na kole do Břeclavi. Budík nám zvoní ve 3:30 a my se po chvilce rozhodování znova uvelebujeme v peřinách a odkládáme výlet na jindy. Vstáváme až po sedmé, ale to už mám náhradní plán a tím bude výlet k naším bratrům Slovákům. Už dlouho se chci podívat k Devínskému hradu a soutoku Dunaje s Moravou. Snídáme, nakládáme kola na auto a po dvou hodinách jízdy parkujeme v malé vesničce Záhorská Ves.

Od začátku cesty mi to tady připomíná okolí Lanžhotu a tamějších lužních lesů. A na obzoru se nám rýsují Malé Karpaty. Prostě krásná příroda všude okolo. Po pár kilometrech přijíždíme do obce Vysoká pri Morave (141 mnm), jedeme kousek po silnici a pak znova odbočujeme na cyklostezku. Tady už konečně vidíme řeku zblízka. Udělám rychle nějakou tu fotku a pak si jdeme dát do místního bufetu pivko. Mají českou Litovel a za dokonce za normální cenu. Chvíli sedíme ve stínu, odpočíváme a pak se vydáváme dále.

Vyjíždíme z Vysoké pri Morave a já špatně určím trasu cyklostezky a místo toho najíždíme na NS Nivou rieky Moravy. Nevadí, cesta je šotolinová a sjízdná bez problémů. V jednom místě nadjíždíme pásový dopravník, který transportuje vytěžený materiál do nedaleké štěrkovny. Chvilku toto zařízení pozoruji, protože se s tím tak často na svých cestách nesetkávám. Po dalších dvou kilometrech přijíždíme na rozcestí Vysoká při Morave – Mäsiarky (141 mnm) a tady odbočujeme vpravo na asfaltovou silnici a ocitáme se zpátky na cyklotrase.

Teď jedeme opět ve stínu stromů a je to příjemná změna. Pár kilometru kopírujeme břehy Moravy a dostáváme se na rozcestí Devínské jazero – Háje (143 mnm). Tady se vydáváme vpravo a znova se ocitáme u řeky. Na chvíli zastavíme, uděláme si na břehu společnou fotku a pak znova roztáčíme kola svých věrných strojů. Po kilometru podjíždíme krásný hraniční železniční most a za další čtyři kilometry pohodové jízdy krásnou krajinou se ocitáme u Cyklomostu Slobody (139 mnm). Jedeme se na tento pěší a cyklistický most podívat. Je zajímavý svým tvarem i profilem povrchu. Uděláme si pár fotek a vracíme se zpátky k místnímu bufetu.

Ten je dneska v obležení, ale i tak si sedáme a objednáváme si sklenice studeného zlatavého moku. Pohodička takhle sedět ve stínu. Horší je, že nemáme za sebou ani půlku trasy. Dnešní jízda není náročná, co se týká šlapání, ale tropickým vedrem. Naše pauza trvá více jak půl hodiny a jelikož čas kvapí, vydáváme se na další cestu. Podjíždíme Cyklomost Slobody a jedeme více jak tři kilometry po cyklostezce, která vede okolo hlavní silnice. Pak náhle uhýbáme do lesního porostu a po pár set metrech se ocitáme pod Devínským hradem.

Musím říct, že můj první dojem je více než dobrý. Soutok Moravy s Dunajem je impozantní a k tomu všemu se nám nad hlavou tyčí zřícenina krásného hradu Devín. Odkládáme kola, přilby a batohy a jdeme fotit. A že je co. Akorát je dneska sváteční den a lidí je tady jako much. Pak se chceme jít podívat na hrad, jenže bohužel vstup na něj je zavřený. Je to z důvodu vystoupení slovenského premiéra, který tady bude mít proslov na nádvoří a hrad se znova otevře až v 15:30. Tolik času my nemáme a tak se musíme s Devínem rozloučit.

Pokračujeme dále a teď už nám dělá společnost obrovský Dunaj. Proplétáme se mezi lidmi a mezitím pozorujeme různé lodě brázdící hladinu řeky. Akorát nám za chvíli skončí pohodová cyklostezka a my najíždíme na hlavní cestu. Sice je zde vyznačené místo pro cyklisty a všude jsou upozorňující a omezující značky, ale přesto se na šesti kilometrovém úseku necítíme moc dobře. Ale když vjedeme na okraj Bratislavy, sjíždíme na chodník a dostáváme se pod most Lafranconi, kde najíždíme na skvělou cyklostezku a promenádu vedoucí až k Novému mostu.

Tady samozřejmě cvakám jednu fotku za druhou a v místě River Parku si sedáme na terase místní restaurace a objednáváme si oběd. Těstoviny s lososem jsou výborné a lehké a zapíjím to dvěma nealkoholickými pivy. Trošku mě začíná trápit, že jsou už dvě hodiny a my jsme teprve na začátku Bratislavy a v tuto dobu jsem už chtěl hlavní město opouštět. No co už naděláme, prostě dneska půjdeme později spát. Po necelé hodince se vydáváme na další cestu a míříme k nedalekému Novému mostu.

Tady už odbočíme do centra a snažíme se někudy proplést na Bratislavský hrad. Samozřejmě, že správnou cestu nenajdu a celou dobu vzhůru jedeme v protisměru v jednosměrné ulici. Stoupání nám ubírá kousek sil a za chvíli jsme promáčení potem. Nicméně se dostáváme na kýžené nádvoří hradu a jdeme si to tady trochu prohlédnout. Samozřejmě nechybí fotografování a důležitý nákup turistické vizitky. Hrad si obejdeme, nakoukneme do barokní zahrady a pak se chystáme na cestu dále.

Koukám do mobilu na mapy a snažím se najít cestu k televiznímu vysílači Kamzík. Takže kousek sjedeme a za kostel odbočujeme vlevo. Opět začínáme stoupat a stoupání se velice rychle mění v brutální. Neskutečný stoupák, jedu na nejlehčí převody, pot mi proudem teče po tváří a Irmísek jde raději pěšky. Přijíždíme ke Slavínu (253 mnm). Díky nesnesitelnému vedru a cestě uličkami velkoměsta nahoru a dolů nám klesá nálada k bodu mrazu. Vrcholem všeho je další sjezd a poté stoupání čtvrtí Kramáre zakončené slepou uličkou. Rychle koukám do mapy a naštěstí stačí jen sto metrů vytlačit kolo lesní pěšinou a jsme zpátky na asfaltové cestičce.

Konečně vyjíždíme nad domy, vjíždíme do lesa a konečně i do stínu stromů. Cesta postupně stoupá a my se v hrobovém tichu lopotíme další dva kilometry k televizní věži Kamzík (439 mnm). Na vyhlídku do restaurace ve věži nemáme ani pomyšlení. Na chvíli se zastavujeme a dáváme si sladkou tyčinku a doplňujeme tekutiny. Irmísek chce co nejrychleji z kopců, ale já vím, že bohužel jediná rozumná cesta osud je ta, kterou projedeme ještě kus Malých Karpat. Koukáme opět do mapy a já se snažím najít tu, kde bude co nejméně stoupání.

Jenže od Kamzíku musíme tak jako tak sjet. Takže nasedáme, kousek sjíždíme k rozcestí Kamzík (407 mnm) a pak nás čeká skvělý a osvěžující sjezd na rozcestí Snežienka. Jsme ve výšce přibližně 250 mnm, odbočujeme vpravo a najíždíme na asfaltovou silnici. Je tady zákaz vjezdu automobilům, takže se pojede dobře. Cesta nám začíná velmi mírně stoupat a já doufám, že se to takhle udrží, co nejdéle. Naštěstí jo a my pohodově stoupáme okolo říčky Vydrica. Na další rozcestí to máme více jak pět kilometrů.

Tam přijíždíme v pohodě a ocitáme se před rozcestím Spariská, odbočujeme vlevo a začínáme prudčeji stoupat. Naštěstí je to už jen pár set metrů a jsme na rozcestí Nad Malým Slavínom (392 mnm). Tady najíždíme na štěrkovou lesní cestu a čeká nás pořádný sjezd. Konečně jsou kopce za námi. Odemykám vidlici a sjezd si náležitě užívám. Irmíska čekám až při vjezdu do obce Marianka. Odtud ještě bude klesat, ale už po asfaltové ulici mezi krásnými a luxusními domy. Vjíždíme na náměstí v Marianke a jdeme si dát poslední občerstvení na dnešní cestě.

Je 18:30 a my za obci Marianka najíždíme na prašnou cestu a po ní míříme do nedaleké obce Stupava. Tímto městečkem projedeme a dalších 11 kilometrů už jedeme po silnici. Naštěstí tady není veliký provoz, vítr nám fouká do zad a my chvilkami jedeme i přes 30 km/h. Už toho začínáme mít dost a navíc je cesta nezáživná, tak jsme rádi, že vjíždíme zpátky do Vysoké při Morave. Už se nezdržujeme a najíždíme za touto obcí na cyklostezku, po které jsme jeli dopoledne.

To znamená, že nás čeká asi osm kilometrů polní asfaltovou cestou, která nás párkrát zavede do lesních úseků. Cesta nám ubíhá pohodově, jen trošku z obavami pozorujeme před námi černavu, klikatící se blesky a viditelnou průtrž mračen. Naštěstí dojíždíme v suchu, naložíme kola na auto a jen co ujedeme 5 kilometrů, spouští se průtrž mračen. To nám vyšlo. Teď už míříme domů do Kroměříže, po cestě se ještě zastavíme v Hodoníně na kebab a o půl 11 večer si dáváme doma pořádnou sprchu.

05.07.2017

divider
divider

Délka trasy: 92 km

Nastoupané metry: 686 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek