logo
divider

Marina di Campo - Procchio - Portoferraio - Capo d'Enfola - Portoferraio - Procchio - Marina di Campo


Na třetí den naší dovolené máme naplánovanou prohlídku hlavního města Elby - Portoferraia. Bohužel se počasí stále nelepší, je zatažené a pořádně fouká. Po vydatné snídani se vydáváme na cestu a míříme směrem na Procchio. Nejprve se propleteme vesničkou Bonalaccia a za ní projíždíme kolem letiště v Marině di Campo, abychom se pak napojili na hlavní cestu. Cesta nám trošku stoupá a pak už sjíždíme do přímořského Procchia. Odtud nás čeká makačka. 160 výškových metrů a pár kilometrů stoupání dává docela zabrat. Tady v serpentinách to naštěstí fouká daleko míň, protože jsme chráněni kopcem. S miláčkem vyjíždíme nahoru a čekáme na holky. Sjezd si náležitě užíváme a dostáváme se na předměstí Portoferraia.

Nyní jede po hodně frekventované cestě, ale co naplat, nějak se do starého přístavu dostat musíme. Nejprve ale zastavujeme u přístavu nového a my si s Irmískem děláme společnou fotku. Vítr tady v přístavu fouká opravdu nepříjemně a začíná být i docela zima. V plánu máme prohlídku pevnosti forte Stella a já holky vedu úzkými a prudkými uličkami vzhůru. Musím zařadit nejlehčí převody, vyjet ke Stelle není vůbec jednoduché. Pak čekám na holky a zjišťuji, že vstupenka zase oproti minulému roku podražila a na jednoho nás to vyjde 2,5 Euro. Nevadí, vím, že za to ta vyhlídka stojí. Jen škoda, že fouká ten šílený vichr. Uděláme si několik fotek a pak se vydáváme zpět ke svým kolům.

Já prosím miláčka, aby mě vyfotila, dávám ji foťák a jdu si sjet zdejší dlouhé schody. Jel jsem je už dvakrát a letos přece také nemůžu vynechat. Nadskakuji jak koza, místní na mě nechápavě hledí, ale přesto si to maximálně užívám. Dole pak zastavuji a říkám holkám, ať se jdou mrknout do zdejšího kostelíku. Pak naše kroky vedou ke staré pevnůstce na okraji přístavu. Prohlídneme si to tady, dáme si müsli tyčinku a uděláme opět několik fotek. Vítr zde občas zafouká tak silně, že máme při chůzi pocit, jako kdybychom byli opilí. Dostáváme chuť na kafíčko, a tak v přístavišti sedáme u jednoho baru a objednáváme si latéčka. Sedíme se zde příjemně, máme výhled na dění na ulici i v přístavu a hlavně zde moc nefouká. Když uplyne půlhodinka, zvedáme se a pokračujeme směrem na opačnou stranu města. Chci holkám ukázat zdejší městskou pláž. Ani moc nejsem překvapený, že tady nefouká a hladina je rovná jako zrcadlo. Sedáme zde na zídku a dáváme si svačinky. To je panečku pohodička, když nefouká.

Po pauze se vydáváme dále a tentokráte se rozdělujeme. Irminina mamka a sestra už mají namířeno nazpátek a po cestě se chtějí ještě podívat k Napoleonově vile, která stojí v San Martino. My pokračujeme po severním pobřeží a chci Irmíska vyvézt na Monte Enfolu. Cesta se nám začíná trochu zvedat a my jedeme po asfaltové silnici na Padullelu a dále pak kolem Monte Bella. Právě u tohoto kopečku se napojujeme na hlavní cestu, vedoucí z jiné části Portoferraia do Viticcia. Nyní se trošku zhoupneme a před Acquavivou zastavujeme na vyhlídce a děláme si společnou fotku. Zdejší pobřeží je rovněž nádherné a bílé skály vypadají jako vodopády. Teď už jenom kousek sjedeme a vystoupáme a ocitáme se na kruhovém objezdu, kde první odbočka vede na Enfolu a druhá do Viticcia. Dáváme se tedy vpravo a sjíždíme až na pláž v Enfole.

Tohle místo mám také rád, nejuzším místě to zde měří od jednoho pobřeží k druhému asi 50 metrů. Jdeme se vyfotit na molo a teď už nás čeká výjezd na Monte d'Enfola do výše 135 mnm. Najíždíme na štěrkovou cestu a ta se vine serpentýnami až nahoru. Kolem máme různé zbořeniny a bunkry a hlavně máme fantastický výhled do širého okolí. Počasí se nám lepší, vykukuje sluníčko a vítr taky přestává foukat, a tak není divu, že z nás kanou kapky potu. Makačka ale netrvá dlouho a my už parkujeme a zamykáme svá kola na vrcholku Monte d'Enfola. Jdeme si projít místní podzemní chodbu a já jsem to tentokráte neponechal náhodě a mám sebou čelovku.

Druhý konec podzemní chodby ústí o něco dále na pěšince a říkáme si, že bychom mohli po ní jít a podívat se na druhou stranu kopečku. Jdeme příjemně lesem a po deseti minutách vidíme, že se cestička stáčí dolů na Capo d'Enfola. Na tomto kopečku jsem už potřetí, ale ani jednou jsme se nebyl podívat tady na tento mys, čili jsem celkem zvědavý, jaké to tady bude. Stezka nám nabírá trochu strmější ráz a musíme jít místy i po skalách. Ale to, co vidíme, nás přesvědčí o tom, že jsme udělali dobře, že jsme tady šli. Capo d'Enfola je tvořený bílými skálami prudce spadajícími do moře, vyhlídkou a blízkým ostrůvkem la Nave. Scházíme k vyhlídce, děláme zajímavé fotky a kocháme se nádherně azurovým mořem. Takže další místečko, které jsem během těch minulých dvou let nenavštívil.

Strávíme zde bezmála hodinku a pak se chystáme na cestu zpátky. Napojujeme se na lesní stezku a obcházíme vrcholek z druhé strany. Kola nacházíme samozřejmě ve stejném stavu, v jakém jsme je opustili. Teď nás čeká sjezdík až na pláž Enfola a já si ho docela užívám. Dole počkám na Irmíska a společně pak šlapeme nahoru na kruhový objezd u Viticcia. Ještě se po cestě vyfotíme s nedalekým ostrůvkem Schiappino. Pak už zase projíždíme přes Acquavivu a před Monte Bello už neodbočujeme, ale sjíždíme po hlavní cestě až dolů do Portoferraia. Dojíždíme na velký kruhový objezd, dáváme se doprava a najíždíme na hlavní cestu vedoucí do Procchia. Čeká nás ještě jeden pořádný výšlap, jedeme asi 3 kilometry do kopce, ale i tohle bez problémů zvládáme. Paráda, teď se svezeme dolů do Procchia, pak kousíček vyšlápneme a pak mírně z kopce skoro až do kempu. Když se vrátíme, hodíme na sebe plavky a jdeme se okoupat do moře. Počasí se umoudřilo, a tak je závěr dnešního dne ve znamení moře a sluníčka.

24.09.2012

divider
divider

Délka trasy: 49 km

Nastoupané metry: 811 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek