logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Marina di Campo - Portoferraio - Capo d'Enfola - Portoferraio - Marina di Campo


Na třetí den naší dovolené máme naplánovaný výlet na výběžek Capo d'Enfola. Nejdříve se samozřejmě nasnídáme, nachystáme si nějakou svačinku a zabalíme do batohu nejnutnější věci včetně plavek. Počasí máme dneska na kolo ideální, svítí sluníčko a před desátou hodinou vyrážíme. Tentokráte nás pojede pořádná banda – já s Irmískem, Peťa s Mončou, Jarča, Alena, Karin, Iva, Jirka a Karel.

Vyjíždíme z kempu a první kilometry nás povedou po rovné asfaltové cestě přes La Pilu kolem letiště v Marině di Campo. Před Procchiem vystoupáme krátký kopeček a pak už sjíždíme do městečka. Odtud nás sice čeká převýšení 160 metrů, ale cesta relativně pohodově stoupá. Nabízí se nám krásný výhled na záliv v Procchiu a nad ním se majestátně tyčí nejvyšší hora Elby Monte Capanne. Po necelé půlhodince se opět všichni sjíždíme nahoře a čeká nás sjezd do Portoferraia.

Nasedáme za řídítka a užíváme si sjezd. Bohužel je pondělí a i na této silnici panuje čilý ruch. Před vjezd do Portoferraia projíždíme jedním kruhovým objezdem a za ním dalším. Čekám, až mě všichni dojedou a zjišťujeme, že Iva s Karin nám chybí. Vydávám se nazpátek, holky to tady moc neznají a tak máme obavy, že někde špatně odbočily. Když projedu zpátky i prvním kruháčem, nacházím je u cesty s defektem. Sundávám batohy, měním duši a za chviličku dojíždíme ostatní.

Projedeme centrem města a míříme do starého přístavu. Ten je velmi malebný a kotví tu spousta lodiček a luxusních jacht. Uděláme si nějaké foto a pak si jdeme dát kafe do jedné z restaurací. Sedíme na zahrádce a jsme svědky, jak všudypřítomní holubové utrousí hovínko na jeden ze sedících párů. Po kafíčku sedáme znova na kolo a jedeme se podívat na druhou stranu města, kde se nachází velká pláž s dalmatinovými oblázky. Tady si uděláme pauzu a počkáme na ostatní, kteří šli s Peťou na prohlídku Napoleonovy vily a na nedalekou vyhlídku.

Uvelebujeme se na pláži, převlékáme se do plavek a skáčeme do moře. Zanedlouho přijíždí Peťa a ten je taky zanedlouho ve vodě. Jedinou chybičkou je, když Alča s Peťou dostanou žahanec od medúzy. Podle výrazů jejich tváře to asi fakt pekelně bolí. Když se ostatní sluní, využíváme s Peťou volné chvilky a fotíme si na pláži svoje biky. Po hodince se oblékáme zpátky do dresů a chystáme se na další část dnešní cesty.

Teď musíme kousíček nastoupat, projíždíme okolo místních domů, kousíček klesneme, pak zase nastoupáme a otevírá se nám krásný pohled na pobřeží směrem k Portoferraiu. Dále už projíždíme Acquavivou a zanedlouho přijíždíme na kruhový objezd, na kterém se dáváme vpravo. Začínáme mírně sjíždět a po pár stovkách metrů nás čeká krátký sešup až na pláž v Enfole. Tady se rozdělíme a na výběžek nás bude pokračovat jenom pět – já s Irmískem, Peťa s Mončou a Karel.

Cestu už dobře známe, takže víme, kudy máme najet na štěrkovou cestu, která ihned začíná stoupat. Čeká nás sice převýšení více jak sto metrů, ale za to jsme odměněni krásným výhledem na moře a protější nejvyšší vrchol Monte Capanne. Po cestě si uděláme několik fotek a já mám obzvlášť rád místo, ze kterého je vidět, jak je Enfola úzká. Tady si taky udělám srandu a fotografovi nastavuji své pozadí. Naštěstí zahalené oděvem. Teď už nám zbývá nahoru jen pár desítek metrů a my zanedlouho sesedáme z kol.

Kola si pro jistotu zamykáme, ale i kdybychom neměli zámky, byl bych v klidu. Provádíme ostatní zdejší podzemní chodbou, která sloužila v minulosti jako vojenský bunkr. Chodba je sice krátká, ale je v ní pořádná tma a musíme si dávat pozor kam šlapeme. Po této vsuvce se už napojujeme na turistickou trasu a obcházíme vrcholek Enfoly na druhou stranu. Tady odbočujeme dolů a scházíme. Místy je sestup trochu prudší, ale zvládnout se to dá i v cyklistických tretrách. Ještě kousek popojdeme a ocitáme se na místě zvaném Capo d'Enfola.

Toto místo stojí určitě za návštěvu. Nachází se zde vyhlídka na útesu, nedaleko se nachází v moři malý skalní výčnělek a moře zde hraje všemi barvami. Opět si uděláme několik fotek, sníme si müsli tyčinku a pak se chystáme na cestu zpět. Vycházíme zpátky na rozcestí a pokračujeme stezkou okolo vrcholku Enfoly. Ten tím pádem obejdeme a přicházíme k našim kolům z druhé strany.

Nasedáme na kola, sjíždíme klikatící se štěrkovou cestou a za necelých deset minut jsme zpátky na pláží v Enfole. Sedáme si v místním plážovém baru a dáváme si něco na osvěžení. Mezitím k nám přicházejí Alča s Jarčou a David a můžeme se vydat na cestu do kempu. Z Enfoly si zase musíme trošku máknout a ocitáme se na kruhovém objezdu. Dále projedeme Acquavivou, zhoupneme se a jsme u odbočky, ze které jsme přijeli.

Do centra Portoferraia už nepojedeme, a tak pokračujeme rovně a zhruba dva kilometry mírně sjíždíme a ocitáme se na hlavní cestě z Portoferraia do Procchia. Najíždíme na ni a po malé chvilce začínáme opět stoupat. Opět musíme překonat nějakých 140 výškových metrů a opět se pořádně zapotíme, protože s Peťou makáme. Když jsme nahoře, zastavujeme a čekáme na ostatní. Když dojedou ostatní, nasedáme a užíváme si pohodového a dlouhého sjezdu do Procchia.

Z Procchia nás už čeká jen krátký kopeček a pak se cesta velmi mírně svažuje až do La Pily. Pokud nefouká vítr, dá se tady v pohodě a klidu jet rychlostí okolo 40 km/h. V Marině di Campo ještě zamíříme do centra a jdeme nakoupit nějaký proviant do místního supermarketu. Pak už projíždíme dva kilometry podél pláže a vjíždíme do našeho kempu. Sprcha, oběd a pomaličku se chystáme na večerní posezení. Víno teče proudem, zobeme různé pochutiny, plánujeme zítřejší výlet a povídáme si dlouho do noci.

21.09.2015

divider
divider

Délka trasy: 53 km

Nastoupané metry: 700 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek