Marina di Campo - Portoferraio - Capo d'Enfola - Procchio - Marina di Campo

Nadešel náš pátý den na Elbě a dneska jsme se domluvili, že navštívíme hlavní město Portoferraio a posléze výběžek Capo d'Enfola. Dneska nám bude opět přát počasí a dneska nás taky pojede hodně velká banda. Vyjíždíme až někdy po jedenácté hodině a víme, že dneska máme k dispozici hodně času.

Z Kempu projíždíme kolem letiště, pak se napojíme na hlavní silnici a po zhruba třech kilometrech a jednom mírném stoupání se ocitáme v městečku Procchio. Odtud si už budeme muset trošku máknout, protože je před námi asi 160 výškových metrů a čtyři kilometry klikatící se silnice. Postupně se nám otevírá krásný výhled na záliv Golfo di Procchio a taky vidíme nejvyšší horu Monte Capanne.

Když stoupání skončí, zastavujeme a čekáme na zbytek naší party. A teď už je před námi pro změnu tříkilometrový pohodový sjezd. Zaléhám do silničářského sjezdového postoje a nechávám kolo pořádně rozjet. Zatáčky si vychutnávám a klopím, co mi odvaha dovolí. Samozřejmě musím trošku dávát pozor, přece jenom tady jezdí poměrně dost aut. To jsme už ale všichni dole a míříme do nedalekého přístavu. Tady musíme cestu doslova protrpět a obrnit se proti silnému provozu a kruhovým objezdům se dvěma pruhy.

Když se dostáváme do přístavu, najíždíme na vedlejší cestu a ta nás po pár set metrech přivádí do druhého, malého přístavu. A tady je to moc krásné - spousta lodí v přístavu dokresluje malebnost zdejších budov. Tady zastavujeme, děláme několik fotek včetně jedné hromadné. Pak se přesouváme do centra, na malé náměstíčko a jdeme si dát něco na pití na terasu místního baru. Samozřejmě nepohrdneme skvělým Aperolem.

Až kolem půl druhé se vydáváme na další cestu a projíždíme k pláži La Ghiaie. Tady si uděláme rychlou fotku a začínáme mírně stoupat. Ikdyž jedeme podél pobřeží, tak moc výhled nemáme a projíždíme spíš mezi domy. Až po necelých čtyřech kilometrech zastavujeme na vyhlídce a můžeme se pokochat výhledem na Capo Bianco a blízké pobřeží. A samozřejmě vidíme v dáli i italskou pevninu.

Pak se znova zhoupneme, přijedeme na kruhový objezd a odbočujeme vpravo. Čeká nás krátký sjezd a ocitáme se v Enfole. Tady se jdeme posadit do místního baru a objednáváme si pravou českou točenou Plzeň. Jezdím zde už deset let, ale poprvé za tu dobu tady mají normální pivo. Co a tom, že stojí 6€, když chutná v tomto slunečném počasí naprosto skvěle. Dáváme si pauzu a domlouváme se, co dále.

Dostat se na výběžek Capo d'Enfola představuje prudší stoupání po štěrkové cestě s převýšením asi 140 metrů a posléze asi dvoukilometrová chůze na druhou stranu kopce. Holkám se moc nechce, tak zůstávají spolu na pláži a budou relaxovat. Pavel, náš vedoucí, má nově elektrokolo a ještě nikdy na tom výběžku nebyl, tak chce jet. Já jedu samozřejmě taky a ještě se k nám přidá Jarča, která má také elektrokolo.

Samozřejmě oni dva jsou vysmátí a já potím krev. Nevadí, výškové metry rychle nabíhají a nám se otevírá jeden z úžasných výhledů na Elbě. Uděláme nějakou fotku, kousek ještě povyjedeme a už zamykáme naše kola na vrcholku kopce. Teď náš čeká zmiňovaná pěší část a my znova slezeme skoro až k mořské hladině. Ale útes a výhled z něho na Capo d'Enfola určitě za to stojí. Dnes se tady ale nijak nezdržujeme, opět párkrát cvakne fotoaparát a pak se vracíme zpět do kopce k naším bikům.

Já jsem dole celkem rychle, opět trošku na štěrku riskuji, ale za ten adrenalin v žilách to stojí. Postupně dojíždí Jarča a Pavel a přicházejí holky. My si dáme s Pavlem ještě jednu rychlo Plzničku a holky už mezitím pomaličku stoupají ke kruhovému objezdu. Odtud se vracíme stejnou cestou, jakou jsme zde přijeli, jen s tím rozdílem, že nedojedeme až do Portoferraia, ale před ním uhneme a sjíždíme na hlavní silnici, která vede do Procchia.

No a teď je před námi znova stoupání, které má převýšení 160 metrů. Pomaličku se prodíráme vzhůru a zanedlouho se cesta láme a my si můžeme vychutnat sjezd do Procchia. Odtud krátce vyšlápneme a čeká nás mírný sjezd až k letišti a do kempu to máme už opravdu kousek. Pozdní odpoledne a večer trávíme už klasickým způsobem. Dáme si pozdní oběd a pak si všichni sedneme u některého z mobilhomů.

02.10.2019