logo
divider

Duna Maraton


Je začátek prázdnin a my se chystáme s kamarádem Michalem na Duna maraton - závod MTB v maďarském městě Esztergom. Vyjíždíme v sobotu ráno, projíždíme Slovenskem a po cestě se ještě zastavujeme na geografickém středu Evropy, který je umístěn nedaleko města Kremnica. Zhruba okolo třetí hodiny dojíždíme do kempu ve Štúrovu, který je spojen s Ostřihomí mostem přes Dunaj, platíme poplatek a pak se už snažíme najít nějaké volné místa pro stan. To se nám nakonec daří a odpoledne se s Michalem jedeme zaregistrovat na závod. Bohužel Irmísek jet nemůže, protože je nemocná.

Ráno startujeme o půl jedenácté a už po probuzení tušíme, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Už teď je skoro 30°C a předpověď hlásá, že teploty mají atakovat 36°C. No nazdar, to bude dneska o hubu. Ale naštěstí jedeme jenom krátkou trasu, protože Michal jede na koloběžce. Loučíme se s holkama a řadíme se na konec startovního pole. Už teď tady budí Michal velkou pozornost, protože evidentně Maďaři vidí koloběžku poprvé.

Zaznívá výstřel a startovní pole se dává do pohybu. Pomalu se rozjíždíme, naše první stopy vedou přes město. Ale už za městem začínáme okamžitě stoupat. Jedeme na přímém slunci a okamžitě jsme slití potem. Dneska bude obzvlášť důležité doplňování tekutin. Stoupáme po asfaltové cestě asi kilometr a říkáme si, že to tady nemají nijak značené, a když nám všichni dojedou, že budeme nahraní. To se nakonec ukáže jako lichá představa, protože u každé odbočky nebo lesní křižovatky stojí nějaký člověk z organizačního týmu.

Teď se už konečně dostáváme do terénu a jedeme po vyprahlé louce. Milým překvapením je, že zanedlouho přijíždíme k první občerstvovačce. Toho využíváme k doplnění tekutin a zobneme si i kousek banánu. Už teď jsme nastoupali skoro 200 výškových metrů a máme fantastický výhled do údolí Dunaje. A když najedeme dále do lesa, dostáváme se na perfektní singlík, chrochtáme blahem. Jedeme ve stínu, kousek sjíždíme a povrch tvoří uježděná prašná hlína. Nikde žádné kameny nebo kořeny. Akorát si říkáme, že ti první dravci to měli o hubu, pokud chtěli předjíždět.

Sjíždíme mírným sjezdíkem, předjedeme pár závodníků a vyhupujeme se na krásné louce. Jelikož mám sebou foťák, tak zastavuju a dělám nějaké foto. Pak ještě kousek klesáme a najíždíme doprava na širokou lesní cestu. Teď už zase mírně stoupáme a v jednom místě se dostáváme na otevřené prostranství. Okamžitě jsme slití potem. Ještě udělám Michalovi fotku a pokračujeme v závodu. Po zhruba dvou kilometrech se dostáváme k další občerstvovačce. Polykáme chladné iontové nápoje a dáváme si kousek banánu a pomeranče.

Teď nás čeká kratší a prudší výjezd a znova se noříme to stínu lesa. Po několika stovkách metrů se trasa dělí a my odbočujeme vpravo. Teda jen já. Michal, který jede přede mnou, to švihne rovně a málem by pokračoval na dlouhou trasu. Hned je ale vše napraveno a nás čeká delší parádní sjezd. Sice nás hned na začátku vylekají blesky fotoaparátů, ale pak už fičíme dolů. Kupodivu přijíždíme k další občerstvovačce. Musím říct, že to pořadatelé mají dneska perfektně zvládnuté. Znova doplníme tekutiny a vjíždíme do poslední třetiny závodu.

Projedeme pastvinou, poté stoupáme kousíček lesem, klesneme a před námi vyvstává pořádný stoupák. Většina lidí přede mnou tlačí kolo, ale to je pro mě jen pobídka, abych pořádně zabral do pedálů. Nemám problém tento krátký, ale prudký padák vyšlapat, ale bohužel jeden z tlačících cyklistů mi nehodlá uhnout, a tak musím slézt. Je vidět, že ne všichni bikeři jsou v srdci bikery. Jasný důkaz mi dodá tento cyklista ve chvíli, kdy nás dojíždí jezdec na terénní motorce, který jede před vedoucím bikerem na dlouhé trati. Ani tomu neuhýbá a motorkář se složitě propracovává vpřed.

Nicméně je stoupák za námi a my vjíždíme na volné prostranství a jedeme polní cestou. Kousek nastoupáme, zase klesneme a znova nás čeká krátký, ale prudký výšlap. Opět se stavím do pedálů a bez problémů vyjíždím. Kdyby nebylo takové šílené vedro, dnešní trasa by neměla chybu. Nahoře čekám na Michala a pak už společně sjíždíme krásný terénní sjezd. Napojíme se na štěrkovou cestu a znova začínáme stoupat. Když jsme zpátky na dohled první občerstvovačky, cesta se prudce zvedá a tady i já mám co dělat, abych to vyšlápnul. Rychle doplnění tekutin, další obdivuhodné pozdravy na Michalovu adresu a pokračujeme do finální části závodu.

Už tušíme, že teď už to bude víceméně sjezd zpátky do města. A také, že ano a my si to už teď užíváme. Vjíždíme zpátky do Ostřihomi a čeká nás mírné a krátké stoupání pod velkolepou baziliku, poté sjedeme pár schodů a ocitáme se u Dunaje. Necelý kilometr je brzo za námi a my si užíváme potlesku a povzbuzování od moderátorů závodu. Jen škoda, že jim nerozumíme. Snad jen chápeme, že se smějí proto, že Michal startoval na přihlášku Irmíska a najednou je z ženské chlap na koloběžce.

Hurá, jsme v cíli. Jsme maximálně spokojeni, protože zdejší trasa byla krásná a poměrně lehká. Akorát jsme trošku splaveni z toho neskutečného horka. Jak později zjišťujeme, dnes bylo 37°C. Jelikož jsme momentálně bez dohledu našich žen, jdeme se usadit do stínu a objednáváme si čepované maďarské pivo Soproni. Píšeme holkám, ať za námi dorazí, popíjíme a odpočíváme. Při druhém pivku nás napadá, že bychom se mohli jít zchladit do Dunaje.

Nápad to není špatný, a jelikož je Dunaj přes cestu, přesouváme se tam. Voda je sice špinavá, ale to nám vůbec nevadí. Má příjemných 24°C a my stojíme dobrých 10 minut ponoření po krk ve vodě. Dokonce zmerčím holky, které jedou po mostě a tak ze všech sil pískám. Kupodivu nás vidí a na dálku si zamáváme. Za chvíli jsou už u nás, dělají nám fotky a pak se společně přesouváme na další várku výborného maďarského piva. Večer se ještě jdeme projít ve Štúrovu na nábřeží a poté si ještě sedneme na pivko.

05.07.2015

divider
divider

Délka trasy: 37 km

Nastoupané metry: 755 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek