Zell Am See - Edelweißpitze - Zell Am See

Ráno nás vítá sice trochu mrakama zataženou oblohou, ale předpověď mluví jasně, že má být dneska hezky, takže se už těšíme na náš dnešní výlet. Sice ne moc dlouhý a asfaltovou cestou, ale o to náročnější ve stoupání. Vyjíždímě ze Schuttdorfu a naše cesta vede cyklostezkou na Bruck a dále pak na Fusch. Hned za Fuschem začínáme stoupat a je nám jasné, že nám slavná Hochalpenstrasse nedá nic zadarmo. Odtud jedeme už jenom po hlavní cestě. Předjíždějí nás autobusy, auta a hlavně neskutečné množství motorkářů. Samozřejmě i cyklisté na žiletkách, crossech a MTB kolech ukazují své kvality.

Cesta je lemovaná spoustou vyhlídek s informačními tabulemi. Na jedné z nich hned na začátku je možnost napít se čisté pramenité vody. Asi v jedné třetině stoupáku se nachází mýtná brána pro motorová vozidla, cyklisté nic neplatí. Rovněž se zde nachází Wildpark se zvířaty. Cesta nahoru k parkovišti Fuschertörl nám trvá několik hodin a tam zjišťujeme, že nemá cenu jet dál na Hochtor a vyhlídku Kaiser Franz Josefs Höhe, že bychom to neměli šanci stihnout. Tak nakonec vyjíždíme na vrcholek, tyčící se nad Fuschertörlem. Edelweißpitze s nadmořskou výškou 2571 mnm je nejvyšším bodem na Hochalpenstrasse. Cesta nahoru vede serpentinkama a posledních pár set metrů je určeno opět pro nejlehčí převody. Těsně před vrcholem proti mě sjíždí chlápek s blonďatou hřívou a mě příjde jako ten, co mě předjížděl před měsícem na Silesia Bike Maratonu. Jeho odpověď na pozdrav "čau" mě nenechává na pochybách. Ještě kousíček té bajkerské dřiny a stojíme na dosud nejvýše námi vyjetém místě.

Jedním slovem nádhera. Všude kolem zasněžené alpské masívy. Fotíme kolem chaty a v tom nám přiběhne k nohám svišť. Máme z toho Vánoce a svišť zřejmě taky. Vidíme na Zellerské jezero a zdá se až neuvěřitelné, že takový kousek jsme jeli tak dlouho. Po polívce a prohlídce suvenýrů se vydáváme na sjezd zpátky. Já ještě vyjíždím kousek směrem na Hochtor, kde je kaplička a další vyhlídka na nejvyšší horu Rakouska - Grossglockner (3798 mnm).

A to už se těším na pořádný sjezdík a obracím řídítka dolů. Sjezd Hochalpenstrasse je skutečně zážitkem. Sice ještě občas zastavujeme a fotíme, ale i tak jsou kotouče pořádně rozžhavené. Asi v polovině sjezdu doháním skupinku čtyř aut, z nichž poslední je Porsche 911, a tak mi na kratičkou chvíli bleská hlavou šílený nápad, že na kole předjedu Poršáka. Rychlá vzpomínka na incident na Korsice tento nápad hasí a tak raději zastavuju a fotím. Je až politovánihodné, že za tolik hodin dřiny je jenom pár desítek minut sjezdu. A to už jsme zpátky ve Fuschi, svlékáme větrovky a návleky a pokračujeme do našeho rakouského domova stejnou cestou jakou jsme přijeli.

17.06.2009