logo
divider

Zell Am See - Hundstein - Zell Am See


Na horu Hundstein vede značená MTB cyklotrasa začínající v Thumersbachu. Z našeho obydlí v Schuttdorfu volíme cestu kolem Zellerského jezera a po pár kilometrech se ocitáme ve výše zmiňovaném Thumersbachu, odkud už začíná naše cyklotrasa stoupat na tu naši "Psí hůrku". Podle infotabulí by měla být trasa na Hundstein dlouhá 14,5km a je třeba vyjet do výšky 2117m, což v nás vzbuzuje mírný respekt, zvláště po včerejším výkonu na Hochalpenstrasse. Nu co, snad to tam nahoře bude stát za to. Nelitujeme už po párset metrech asfaltového stoupáku. Z cesty jsou nádherné výhledy na celé Zellerské jezero a okolí. Svítí oskárek, kape z nás pot a asfaltem dojíždíme až na rozcestí Holzeg, kde se posilňujeme tatrankou a sušeným ovocem.

Odtud již stoupáme štěrkovou lesní cestou až k rozcestí, kde vpravo vede cesta dolů do Brucku a vlevo stoupá směrem na Hundstein. Je odtud nádherný výhled na Zellerské jezero s Schuttdorfem a hlavně na kaprunské masívy, kterým vévodí Kitzsteinhorn. Na rozcestí se objevují dva nebojácní zající, čehož využíváme k dalšímu focení. Odtud pokračujem docela pořádným štěrkovým stoupákem asi kilometr a půl. Skoro vypopuštíme duši, ale opět jsme odměněni jednak krásným výhledem a jednak alpskou průzračnou, studenou a pitnou vodou, vyvěrající ze svahu. Odtud cesta pokračuje lesní cestou s mírným stoupáním a my si lebedíme nad terénem a okolními lesíky. Po nějaké době přijíždíme na místo, které připomíná nějakou bránu, či chcete-li, sedlo. Je zde lavička, která se ale ještě nachází v kaluži sněhu.

Za sebou necháváme panorama zellerského údolí s přilehlými kopci a před náma se rozprostírá výhled do nádherného údolí, po obou stranách lemovaného krásnými kopečky. Přímo naproti nám se majestátně tyčí vrcholek Hundsteinu. Dojet k němu představuje asi 1,5km pohodové jízdy štěrkovou cestou. Ale vrcholek svědčí o tom, že se nenechá zdolat jen tak lehce a že poslední kilometr bude záběr. Zanedlouho poznáváme, že jsme se nemýlili. Cesta se mění v turistickou pěšinku s občasným šutrem a docela stoupá. Ale ještě se to dá. Ovšem potom, co se objeví ledové pole dlouhé asi 30m, je jasné, že musíme z kola. Po přebrodění sněhu jedeme zase pár metrů k dřevěné brance, za kterou se cesta rozšiřuje a je vysypaná štěrkem. Ovšem její sklon v nás vzbuzuje dojem, že to nemáme šanci vyšlapat. Ale mě to nedá a jdu do toho. Zatínám zuby, potím snad i krev, šlapu na nejlehčí převod a snažím se udržet přední kolo na zemi. Tepák vypadá jak nějaký ekvalizér na diskotéce a atakuje hranici 200. Už uvažuju, že to vzdám, ale v tom se cesta přehoupne a posledních 300m se už zase dá v klidu vyjet. Jsme nahoře, paráda. Další zdolaná dvoutisícovka.

Z chaty Statzer-Haus je opravdu nádherný výhled na všechny strany. U chaty je rovněž kaplička, vysoký dřevěný kříž a stožár s rakouskou vlajkou. Dáváme si pivko a jejich iontový nápoj a já si ještě navíc objednávám polévku s knedlíčkama. Přinesou mi vývar a v něm plave jeden knedlíček. Teda lépe řečeno knedlík jako hlava :-) Mě přijde jako houska s vajíčkem a se sýrem. Polévka je opravdu výborná. Relaxujeme na sluníčku a potkáváme se zde s mnoha dalšími bajkery. Zřejmě je tohle jeden z nejoblibenějších cílů. Chvíle vrcholového odpočinku pominula a jelikož máme v plánu ještě dneska vyjet lanovkou na Schmittenhöhe, tak pojedeme rovnou zpátky domů.

Už se mi vyplavuje adrenalin při pomýšlení na takový sjezd, tak už na nic nečekáme a rozjíždíme se dolů. Obávaný prudký štěrkový sjezd je bezproblémový a já si říkám, že bych mohl zkusit projet i to sněhové pole. Hned po prvním metru mi oba dva kola podjíždí a já s hrůzou zjišťuji, že jsem už mohl být o hodně níž, než jsme chtěl. Zbytek sněhového pole jdu způsobně pěšky a ani to není úplně jednoduché. Na dalším štěrkovém klesání neodolávám a opět pouštím brzdové páčky víc než je zdrávo. Prostě mám rád adrenalin :-) Dostáváme se na rozcestí a odtud se již vydáváme dolů jinou trasou, než jsme přijeli, a to směrem na Bruck.

Po krásném sjezdíku lesní štěrkovou cestou přijíždíme k dalšímu rozcestníku, který je na malé louce, která je posetá fialovými květy. Přidáváme si nějaké fotky do sbírky a pokračujeme dále ještě štěrkovou cestou. Sjezd je docela nenáročný a zanedlouho přechází v úzkou asfaltovou cestu (pozor, přechod je řešen závorou!). Jsme již nad Bruckem u prvních obydlí a užíváme si cestu dolů, která je poseta mnohýma zatáčkama. Sjedeme do Brucku a odtud už nám známou cyklostezkou míříme do Schuttdorfu. Po příjezdu si dáváme sprchu a oběd a chystáme se ještě na výše zmiňovaný výlet na Schmittenhöhe.

18.06.2009

divider
divider

Délka trasy: 39 km

Nastoupané metry: 1 542 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek