Col de Teghime - St.Florent - Lozari

Na Korsiku jedu se svým kamarádem a spolupracovníkem Petrem a doufáme, že si to pořádně užijeme. Po cestě rychlíkem do Brna jsou naše kola umístěna v přívěsném vozíku za autobusem a Karosa je připravena na cestu do italského přístavu Livorno. Po noční cestě se ráno naloďujeme na trajekt a vyplouváme na 4 hodiny vzdálenou Korsiku. Po cestě autobusem s pokrčenýma nohama, je zadní paluba trajektu s pohodlnými sedátky příjemným odpočinkem. Čas běží jako voda a zanedlouho spatřujeme obrysy Korsiky – ostrova tisíce vůní. Nádherný je už z dálky. Připlouváme do přístavu Bastia a autobus nás vyváží nad toho město do sedla Col de Teghime (536 mnm). Je mi to sice trošičku proti srsti, že si ten kopec od moře nevyšlapu po svých, ale stejně se už těším na první kilometry po korsickém ostrovu.

Na sedle se nám otvírá krásný výhled do krajiny a hornatá krajina dává tušit, že se tady ještě pěkně zapotíme. Všichni se převlíkáme do cyklistického u autobusu a seřizujeme si kola. Začali jsme se s lidmi poznávat už na trajektu a vypadá to, že budeme všichni dobrá parta. Cesta na St. Florent vede z Col de Teghime dvěma cestami. Ta hlavnější vede doprava na Barbaggio a tou, kterou jedeme my, vedeme směrem na Olivacce. Vydáváme se teda na několikakilometrový příjemný sjezdík. Vidíme na nádherné západní pobřeží. Bohužel si tady trochu nelámou hlavu s auty, co měly nehodu a skončily někde dole ve škarpě. Prostě tam zůstanou navždy. Dokonce i směrem na Lozari je uprostřed krásné přírody obrovská černá skládka. Malá vráska jinak na překrásném ostrově. Naše cesta začíná a náš severomoravský kolega dostává defekt hned po několika sta metrech a tak na chvíli zastavujeme, utvoříme kolem něho hlouček a rozdáváme rozumy :-). Kolegu budu shodou okolností moci potkat o necelý rok později na Silesia Bike Maratonu. Duše vyměněna a fičí se dále. Ne nadarmo nás Jirka (náš hlavní průvodce) varoval před ostrými trny všudypřítomných macchií. Dorážíme bez jediného šlápnutí až na křižovatku před obcí Olivacce, kde se dáváme doprava a směrujeme se na St. Florent.

Za chvíli projíždíme půvabnou korsickou vesničkou, které vévodí kostel San Quilico. U něho na chvíli zastavujeme a fotíme se. Po krátké chvíli pokračujeme dále. Je sice začátek září, ale vedro je tady pořádné, tak je třeba neustále pít. Už celkem po rovince dojíždíme do města St. Florent, které se mi velice líbí. Malé náměstíčko, přístav, pláž. Z dálky jak reklama na nějaký tropický ráj. Vlastně on to ráj je, akorát ne tropický :-). Od St. Florentu opět stoupáme, pot se z nás valí a zanedlouho náš předjíždí i náš autobus, který už směřuje do kempu v Lozari. V tomto místě se právě nachází výše zmiňovaná skládka. Ještě pár stovek metrů a jsme na cestě, která už tak moc nestoupá a jede se příjemně. Zastavujeme se na nanuk v místním obchůdku. Příjemné osvěžení. Pokračujeme dále krajinou, která nám ukazuje krásné skály, kopce a moře. Těšíme se, že se dneska vykoupeme v moři. Dostáváme se na křižovatku u obce Monetta a zde najíždíme na hlavní cestu vedoucí z Ponte Leccia a tím pádem houstne trochu i provoz. Ale není to zde nic hrozného. Za pár kilometrů se dostáváme k moři a cesta se vine nádhernou vrstevnicí kolem moře, které je v pomalu zapadajícím slunci nádherně modré. Opět zastavujeme a fotíme. Už nám zbývá jenom kousek, sjedeme dolů a jsme v kempu u městečka Lozari.

Náš polní kuchař Maty už nám chystá pokrm a jeho slavný pokřik „krmení dravé zvěře“ nám bude znít v uších po celou dobu dovolené. Po večeři šup do plavek a jde se vyzkoušet moře. Voda teploučká, průzračná – přesně tohle naše těla, zmožená cestou autobusem, lodí a na kole, potřebují.

02.09.2008