Marina di Campo - Monte Fonza - Marina di Campo

Dnešní etapa nás z Porta zavede do vnitrozemí a na pár dnů opustíme moře. Máme namířeno do kempu v Lozzi, které se nachází pod nejvyšší horou Korsiky – Monte Cintem (2710 mnm). Cestou nás čeká výjezd na nejvýše položené horské sedlo – Col de Verghio (1477 mnm). Toto sedlo se nachází 38 km z Porta a cesta vede jenom stoupáním. No jsem zvědavý, jak to půjde. Přece jenom převýšení je řádné a to nemluvím o délce toho stoupáku. Po snídani už máme sbaleno a věci jsou naloženy v autobuse, takže můžeme vyrazit.

Chvíli se držím v hloučku a pak mi to nějak nedá, stavím se do pedálů a chci tohle sedlo pokořit svým způsobem a pořádně si máknout. Po pár kilometrech se nám opět otvírá výhled na vesničku Ota, která je malebně zasazena ve svazích a skalách kaňonu Spelunca. Cesta stoupá, ale úhel stoupání není takový strašný, zvláště asi po 15 km se stoupání hodně zmírňuje. Předjíždím postupně ostatní a jsem na cestě sám. Dojíždí mě Karel – padesátník, který jezdí žiletku. Je vidět, že na něho tady nemá nikdo. Fyzičku má neuvěřitelnou. Zpomalí, kecáme a já se ho snažím držet. Docela to jde. Celou cestu na Col de Verghio jedeme kaňonem Speluncou, takže je celá cesta vsazená do skal a je pořád na co se koukat. Tachometr ukazuje 27 km, lije ze mě pot, dýchám jak mašina, ale pořád se držím Karla a spolu vjíždíme do vysokohorské vesničky Evisa. Prvním dojmem na mě působí velice zvláštně. Vesnička začíná netradičně ne domy, ale hrobkami. Korsičané mají velmi vysoké sociální cítění, co se týká uctívání mrtvých. Dávám si tady pauzu, kupuju pohled a dávám si džus.

Koukám na cestu dolů, jestli někdo nejede, ale nikde nikdo, tak začínám stoupat zase dál. Karel mezitím zařadil druhý kosmický rychlostní stupeň a není po něm ani památky. Nad Evisou se stoupání zase přiostřuje a přicházejí na řadu lehčí převody. Nad vesničkou se silnice dělí, jedná jde vpravo a druhá vlevo. A jéje, jak to ten Jirka říkal, že se to sedlo jmenuje? Na Col de Verghio vede cesta doleva, takže odbočuju a zase pořádným stoupákem pokračuju dále. Cesta vede krásným borovým lesem a po pár kilometrech předjíždím švédský pár na kolech. Zdravíme se a já se pomaličku posouvám vpřed. Tady se, na této cestě nad Evisou, už volně povalují a chodí polodivoké prasata a kozy. No je to zajímavé, našinec na něco takového není zvyklý. Asi po 8 km z Evisy se po levé straně nachází vyhlídka na skalách. Je třeba k ní kousek sejít z hlavní cesty. Je zde i socha panenky Marie a jinak úplně nádherný výhled do kaňonu Spelunca a vzdalujícího se moře. Chvilinku se pokochám a pak už zase sedám na svůj bike a šlapu. Čekám celou dobu, že mě předjede autobus (řidiči s Matym šli nakoupit v Portu zásoby do supermarketu) a ono pořád nic. Spíš se můžu potrhat smíchy, když vidím Karla, jak jede v opačném směru dolů a hlásí mi: „Už jsem tam byl, ještě tam nikdo není a já se ještě jedu projet dolů do Evissy“. Nad jeho fyzičkou skláním hlavu. Ale potěšil mě, že je to jenom kousek a opravdu, po třech kilometrech se s radostí dostávám až na nejvyšší sedlo na Korsice.

No, nikdo nikde, tak si sedám na zem, opírám se o kůl a vyhřívám se na sluníčku. Autobus doráží asi za 20 minut po mě a já si s chutí dávám vychlazené pivo. Maty chystá polévku a pomalu začínají na sedlo dojíždět první lidé. Po více než hodinovém odpočinku se chystáme s Karlem na sjezd. Zastávku máme hned po sjezdu u říčky Tavignano, kde se dá krásně vykoupat a ochladit se. No sjezd je krásný. 20 km mírného klesání. Občas sice ještě šlapu i do pedálů, abych stíhal Karlovi na žiletce, ale jinak si to vychutnávám. Opět borové lesy, mnohé zatáčky. Akorát je třeba si dávat velký pozor již na výše zmiňované prasata a kozy. Bez problémů sjíždíme k říčce, přes kterou vedou dva kamenné mosty. Po levé straně se nám tyčí nejvyšší hory Korsiky. Pohled na ně, zvlášť z chladivé vody Tavignana, je úchvatný.

Blbneme ve vodě dobré půldruhé hodinky a mezitím Petrovi rupnou na kole obě dvě duše teplem. Po vykoupání a odpočinku nás čeká sjezd k přehradě Lac de Calacuccia. Jedeme opět mírným klesáním a projíždíme vesničkou Casamaccioli, kde se nachází jednak krásný kostelík a jednak je zde kmen největšího kaštanovníku. Sjíždíme na hráz přehrady, která je momentálně poloprázdná a ocitáme se ve vesničce Calacuccia. Odtud nás čeká opět pořádný kilometrový stoupák do našeho kempu v Lozzi. Vyjíždíme a jsme dneska v cíli. Pořádná sprcha, večeře od Matyho a dneska opět budeme spát pod širákem. Jsme pod horami, tak máme raději postavený i stan, kdyby se náhodou pokazilo počasí. Večer klábosíme, jíme melouny úžasné chuti a dáváme si korsická vína. Jdeme rychleji spát, neboť nás brzo ráno čeká výstup na Monte Cinto.

05.09.2008