logo
divider

Marina di Campo - Lacona - Naregno - Forte Focardo - Porto Azzuro - Madonna di Monserrato - Terranera - Porto Azzuro - Lacona - Marina di Campo


Na druhý den naší dovolené máme naplánovanou návštěvu sladkovodní laguny Terranera. Po snídani se oblékáme a vyrážíme. Opět není nijak zvlášť teplo, tak raději přibalujeme do batohu i teplé věci. Vyjíždíme s kempu a před námi vyvstává náš důvěrně známý kopec, vedoucí do Lacony. Sedlo se nachází ve výšce 260 mnm, přesto čtyřkilometrové stoupání nám dává pořádně zabrat. Já si to nemůžu odpustit, hned na začátku se trhám a snažím se do kopce pořádně máknout. Něco před dvacet minut a už zastavuju v sedle na parkovišti a jdu čekat na ostatní. Oblékám se do větrovky, jelikož trošku fouká a sluníčko ještě nesvítí. Za pár minut k mému překvapení dofuní Irmísek. Taky si pořádně mákla. Čekáme na dvě zbylé z naší party a pak se vydáváme na stejně dlouhý sjezd do Lacony.

No musím říct, že jezdím čím dál tím opatrněji, ale přesto pouštím brzdy a užívám si sjezdu. Když sjedeme do Lacony, vykukuje sluníčko. Okamžitě je krásně teplo a my svlékáme bundy. Projíždíme Laconou, mrkneme se ještě na zdejší pláž a pokračujeme po cestě kolem pobřeží na Porto Azzurro. Pobřeží se nám krásně ukazuje ve světle slunce a já si opět fotím skálu podobnou srdíčku. Ještě společná fotka s miláčkem a už zase šlapeme dále. Po asi dvou kilometrech přijíždíme na hlavní cestu vedoucí z Portoferraia do Porto Azzura. Tento úsek cesty jsem neměl nikdy rád, cesta je celkem úzká a panuje tady čilý provoz. Před Portem Azzurem odbočíme směrem na Capoliveri a než začne cesta stoupat, odbočíme vlevo.

Najíždíme na klidnou asfaltovou cestu a naším cílem je pevnost Forte Focardo. Po chvíli začínáme stoupat a máme krásný výhled na přístav v Porto Azzurru. 60 výškových metrů nastoupaných a poměrně prudce sjíždíme až k moři na pláž v Naregnu. Projedeme kolem celé pláže a na jejím konci holky parkují kola a k pevnosti chtějí jít pěšky. Mě to nedá, vynesu kolo po pár schodech a ocitám se na úzké lesní pěšince. Paráda, nasedám na kolo a užívám si několika set metrového singlíku. Přijíždím k pevnosti a za mnou po chvilce dorazí holky. Uděláme zde pár hezkých fotek a litujeme, že se nemůžeme podívat dovnitř, protože brána pevnosti je zamčená.

Vracíme se zpátky na pláž, sedáme si na molo a dáváme si svačinku, kterou holky ráno nachystaly. Z Naregna se chceme vrátit do Porto Azzurra a čeká nás pořádný výšlap zpátky. My jsme s Irmískem opět rychlejší a tak nahoře na kopci na křižovatce čekáme na zbytek osazenstva. Když vidíme mamku od Irmy, předpokládáme, že nás vidí a dáváme se vpravo a kousíček sjíždíme až k hotelu, odkud jsme předtím přijeli. Jenže tady se stává chyba a mamka od Irmy se vydává vlevo. K nám za chvíli přijíždí Barča a společně tady několik minut čekáme. Uvažujeme co dál, s Irmou volíme cestu do Porto Azzurra, kde se podle mě zase všichni sejdeme. Barča nám říká, ať jedeme, že tady ještě počká. Nuže dobrá, my s miláčkem se vracíme zpátky na hlavní cestu, kousek po ní stoupáme a už sjíždíme do krásného Porto Azzura. Cestou se stavíme v obchodu, Irma si kupuje minerálku, já pivko a jdeme se posadit na lavičku v přístavu. Holky tudy určitě pojedou. Po půlhodince se objevuje Irminčina mamka, ale bez Báry. No nazdar, třetí se našel, čtvrtý se ztratil. Chvíli čekáme a já se pak rozhoduju, že se pro Barču vrátím. Vystoupám kousíček nad město, zahnu za zatáčku, ale v tom vidím Báru, jak šlape naproti mně. Vracíme se na náměstí a jdeme si všichni dát kafíčko.

Relaxujeme na náměstíčku a pak se vydáváme do místních uliček a já vedu holky k jednomu obchodu s bižuterií a tretkami. Holky to jdou občíhnout a já si jdu mezitím vyfotit zdejší kostel. Nasedáme na kola a ty se stáčejí na hlavní cestu směrem na Rio Elbu. Nejedeme po ní však dlouho, asi po dvou kilometrech odbočujeme doleva a začínáme mírně stoupat. Chceme navštívit kostel Madonna di Monserratto. Čeká nás asi kilometrová trasa a my se postupně noříme mezi skály. Ještě jsem tady nebyl a jsem tady tím doslova uchvácený. Ve vesničce Gianullo najíždíme na štěrkovou cestu a ta se dere vzhůru. Posledních pár desítek metrů je hodně náročných, řadím nejlehčí převody. Pak stejně musím seslézt a posledních pár metrů musím vyjít pěšky po schodech. Holky nechaly kola samozřejmě zamknuté dole. Kostel Madonna di Monserratto je starý a působí zde majestátně. Obhlídneme to tady, uděláme pár fotek a čeká nás cesta zpátky na hlavní silnici.

Mě to nedá a pokouším se schody sjet. No moc to nejde, nějak na to dneska nemám, a tak je raději scházím pěšky. Když dojedeme na hlavní cestu, odbočíme doleva a jedeme asi půl kilometru a znova odbočujeme, tentokrát doprava a sjíždíme na pláž Reale. Odtud jedeme terénní cestou směrem na pláž Terranerra. Asi v polovině si zamykáme kola a dále už pokračujeme pěšky. Pobřeží je tady tvořeno železnou rudou a tak má pláž zajímavou barvu. Dnes opět fouká silný vítr, a tak skály a pobřeží jsou zalívány vlnami. Na pláži Terranerra si holky dávají druhou část svačinky, já má smůlu, já jsem snědl všechno hned při první svačince. My se jdeme s Irmískem ještě projít kousek dále a nahoru a jdeme se podívat na pláž a lagunu z výšky. Po cestě vidíme zajímavý strom, který má z půlky odkryté kořeny, a tak děláme opět pár zajímavých fotek. Doba pokročila a my se vracíme zpět na pláž Reale. Tady se chci ještě na chvíli zastavit, protože si zde chci nasbírat kamínky, které jsou snad nějaké polodrahokamy a dají se krásně vybrousit a vyleštit.

Sbírám dobrou půlhodinku a podaří se mi namočit si úplně jednu tretru. Nevadí, však to uschne. Pořád je celkem teploučko a my se vydáváme na cestu zpátky do kempu. Projíždíme opět Portem Azzurrem, jedeme nepříjemnou hlavní silnicí a pak už odbočujeme na cestu podél pobřeží vedoucí do Lacony. S miláčkem jsme opět rychlejší a domlouváme se, že na holky už čekat nebudeme a pojedeme si po svém. V Laconě vedu Irmíska jinou cestou a na vinici, kde jsme před dvěma lety ochutnávali slaďoučké hrozny, je opět úroda. No jasná věc – trhám rychle tři trsy, láduju je do batohu a raději rychle ujíždím. Teď už nás čeká opět „náš“ kopec. Dřina, pot, jazyk na vestě, ale přesto vyjíždíme nahoru bez větších potíží. Hurá, teď už jenom sjezd dolů až do kempu, pak sprcha a pořádné jídlo.

23.09.2012

divider
divider

Délka trasy: 62 km

Nastoupané metry: 1 093 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek