Marina di Campo - Procchio - Marciana Marina - Marciana - Chiessi - Pomonte - Cavoli - Marina di Campo

Dneska jsme už sedmý den na italském ostrově Elba a po včerejším odpočinkovém dopoledni a vycházkovém odpoledni se dnes zase chystáme vyrazit na kolo. Bohužel mě před dvěma dny přepadla bronchitida, ale dnes se cítím zase lépe, tak plánujeme návštěvu nejkrásnějšího města na ostrově. Naše trasa povede do Marciany Mariny. Je to nedaleko, řekněme okolo 15 kiláků v jednu stranu, tak se nebojím, že by mi to přitížilo. Ráno probíhá klasicky – očista, pořádná snídaně, baňka slivovice a hurá na cestu.

Vyjíždíme z kempu a směřujeme se hlavní cestou na Laconu. Z té ale po malé chvíli odbočíme vlevo a úzkou asfaltovou silnicí projíždíme nejdříve Bonallacciou a pak kolem letiště. Hned za ním se dostáváme na hlavní cestu vedoucí do Procchia a začínáme chvilkově a mírně stoupat. Do Procchia samozřejmě sjíždíme a jdeme se mrknout na zdejší pláž. Dneska znova nesvítí sluníčko, a tak si nemůžeme vychutnat jihomořskou atmosféru naplno. Nevadí, i tak je tady nádherně.

Po malé chvilce se vydáváme dále a já chci holkám ukázat nedalekou pláž s ostrůvkem Paolina. Po hlavní cestě jedeme zase jen kousek a také kousek nastoupáme. To už parkujeme svá kola u hrazení a schodů vedoucích na výše zmiňovanou pláž. Teda holky parkují a zamýkají. Já si chci krátký terénní úsek sjet na svém biku, čili ho musím přenést po schodech. Prosím Irmíska, aby mě vyfotila a vyrážím dolů na pláž. Sjezd byl kraťoučký, ale přesto záživný. Jsme na liduprázdné pláži a oproti mé minulé návštěvě tady pláž pokrylo asi půl metru řas. Chvilku tady strávíme, fotíme se a pak hledáme kamínky.

Vracíme se zpátky na cestu a teď už pojedeme až do Marciany Mariny. Cesta se nám velmi mírně houpe, máme nádherné výhledy na pobřeží a moře. Po pár kilometrech nadchází zatáčka, za kterou se objevuje úchvatná Marciana Marina. Pro toho, kdo to spatří poprvé, je to opravdu dech beroucí pohled. Na chvíli zase zastavujeme a fotíme. Pak už sjíždíme do města a najíždíme na ulici kolem moře. Jsme svědky natáčení nějaké telenovely, vyfotíme se u fontánky, obhlédneme si náměstí a pokračujeme podél přístavu na druhý konec města. Tam parkujeme a jdeme se posadit na kafíčko. Po půlhodince jedeme na molo, holky si jdou prohlédnout věžičku a dojíždíme až na konec mola a celé město máme jako na dlani. Já vylezu ještě k majáku, opět děláme nějaké fotky a pak už vybalujeme svačinky a pouštíme se s chutí do nich.

Ač jsem dneska plánoval jen malou vyjížďku, teď je mi dobře, cítím, že se mi síly vrátily a chci vyjet ještě nahoru do Marciany. Irmíska nemusím nijak přemlouvat, i když ví, jaká ji čeká pořádná makačka. Irminčina mamka a sestra Barča už s námi jet nechtějí, tak se trháme a vyrážíme s miláčkem sami. Jednak chci, ať si Irma projde pořádně Marcianu a jednak se chci podívat, jak pokračuje rekonstrukce starého budovy, kterou sleduju už od první návštěvy před dvěma roky. Vyjíždíme tedy od přístavu a hned začínáme mírně stoupat.

Když odbočíme s hlavní cesty, tak se dostáváme k té mé budově. Snad to byl kdysi starý mlýn, v budoucnu to každopádně budou apartmány. Zase mají pěkný kus práce za sebou. Od této stavby začíná cesta prudce stoupat. Řadíme okamžitě nejlehčí převody, tep divoce narůstá a pot se začíná řinout. Nejhorší je, že takto pojedeme asi dva kilometry. Už v půlce trasy, kdy dýchám jako mašina a na průduškách mi to pěkně hvízdá, uvažuji, jestli jsem to zase nepřehnal. No co už teď, nahoru to nějak dáme. Kupodivu i Irma to zvládá bez větších problémů a ke konci se nám šlape oběma už docela dobře. Těsně pod Marcianou se nám cesta umírňuje a my dojíždíme na hlavní cestu a ocitáme se u parkoviště u lanovky na Monte Capanne. Jenže od tohoto parkoviště do centra Marciany si zase musíme máknout, cesta se dere do kopce.

No byla to pořádná fuška, ale jsme tady. Zamykáme kola a jdeme se posadit do místní restaurace na zahrádku. Já si dneska dám čepované pivo a je mi momentálně jedno, že je pekelně drahé. Mám na něho hroznou chuť. Svlékáme si propocené dresy, já si musím obléct větrovku na holé tělo, protože jsem si náhradní triko nevzal. Není to nic příjemného, ale pořád lepší, než sedět v mokrém dresu na pofukujícím větru. Sedíme, odpočíváme, doplňujeme tekutiny a mou pozornost poutají dvě věci. Černá kočka s pronikavýma očima a místní domorodec, nejspíše sociálně slabší, který je velmi vkusně oblečen. Dopijeme, zaplatíme a jdeme se podívat kolem kostela výše do úzkých uliček. Čekají nás samé schody a všude na nás dýchá jižanská architektura. Jsem moc rád, že jsme se tady dneska vydali.

Když si Marcianu trošku prohlédneme, domlouváme se, kudy pojedeme zpátky do kempu. Oba se cítíme výborně, takže západní pobřeží je jasná volba. I když jsme ho už jednou jeli, je tak krásné, že se je pořád na co koukat. A hlavně nás teď čeká několika kilometrový a pohodový sjezd. Ten si užíváme, vítr nám sviští kolem uší a dojíždíme na „neutrál“ až do Zancy. Teď už se budeme houpat. Chvilku nastoupáme, pak klesneme a od Colle d’Orano nás čeká větší stoupák. Vyjíždíme až do 190 metrů nad moře, cesta se láme a začínáme sjíždět zpátky k moři až do Chiessi. Tentokráte focení na útesu vynecháváme, a tak si užíváme celý sjezd. Z Chiessi nás čeká už nám známá houpačka, kdy vyjíždíme od moře z městeček Pomonte, Fetovaia, Seccheto a Cavoli vždy do kopce. Z Cavoli nastoupáme poslední kopce, přehoupneme se a sjíždíme zpátky do Mariny di Campo. Rychlá zastávka v marketu a pak už nás čeká kemp, pořádná sprcha a pozdní oběd.

28.09.2012