logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Marina di Campo - Procchio - Portoferraio - Monte Enfola - Portoferraio - Mulini - Marina di Campo


Dovolená nám vkročila do čtvrtého dne a dnešní plánem je prohlídka hlavního města Elby Portoferraia a posléze dobytí vrcholu Monte Enfola (135 mnm). Po snídani vyrážíme a jedeme po rovince směrem na La Pillu a dále na Procchio. Z tohoto přímořského městečka začínáme stoupat a musíme vyšlapat nějakých 160 výškových metrů. Panuje zde docela čilý provoz, tak si musíme trochu dávat pozor. Stoupání není nijak prudké a za chvíli se vyhupujeme na sedle a čeká nás dlouhý sjezd až do Portoferraia. Před přístavem se docela složitě a trošku riskantně proplétáme hlavní tepnou a kruhovými objezdy, ale zanedlouho už vjíždíme do největšího města na italském ostrově Elba.

Jedeme kolem velkého přístavu a po chvilce odbočujeme doleva a začínáme stoupat kolem místních hradeb. Proplétáme se městem a přijíždíme k vile Napoleona. Dnes je bohužel zavřeno, tak pokračujeme o kousek dále, kde se nachází vstup na vyhlídku k majáku. Zaplatíme každý 2,5 Eura a já mám pocit, že je to oproti loňsku o půl Eura dražší. To ale vůbec nevadí, vyhlídka stojí za to. Máme výhled opět na Napoleonovu vilu a její areál, krásně se před námi rozprostírá moře a na druhé straně máme úchvatný výhled na starou část Portoferraia. Chvíli se tady kocháme a fotíme a poté se chystáme sjet dolů, do malého přístavu. Vedu Miňa s Vlaďkou ke sjezdu po schodech, který se nám minulý rok tolik zamlouval. Vlaďka sice schází pěšky, ale Miňo je nadšený. Vjedeme na hlavní molo a opět přicházejí na řadu naše foťáky. Pak ještě občíhneme věžičku na konci přístavu a vyrážíme dále směrem na Viticcio.

Nejdříve projíždíme kolem pláže v Portoferraiu a hned za pláží začínáme stoupat. Není to nic hrozného, vystoupáme na naší cestě na Enfolu maximálně do nadmořské výšky 60 metrů. Cesta se nám houpe, ale za půl hodinky přijíždíme na kruhový objezd, kde vlevo cesta míří do Viticcia a vpravo klesá do Enfoly. Sjíždíme asfaltem a po krátké chvíli dorážíme do výše zmiňovaného místa. Zde je mezi pobřežími pás asi 100 metrů a směrem od italské pevniny fouká silný vítr, a tak zde jsou skoro dvoumetrové vlny. Naopak na druhé straně je závětrno a moře se zde skoro nehne. Teď nás čeká už jenom klikatá a štěrková cesta na vrcholek Monte Enfola. Stoupání je celkem mírné a jede se úplně v pohodě. Občas zastavíme a uděláme nějaké foto a zanedlouho se ocitáme na vrcholu.

Opět jdeme prozkoumat zdejší podzemní chodbu a svítíme si cyklistickým světlem. Vchode na jedné straně a o pár desítek metru dále zase vylézáme na denní světlo. Chviličku tady na vrcholku odpočíváme, doplňujeme energii v podobě müsli tyčinek a ionťáků. Přišel čas vyrazit dále a domlouváme se, že bychom mohli dneska ještě zkusit dát terénní úsek vedoucí od lomu Cave di Pietra až do Procchia. Sjíždíme zpátky dolů a opět šlapeme nahoru už po asfaltové cestě a na kjruhovém objezdu míříme zpátky stejně, jak jsme sem dorazili. Ale tentokráte si to zkrátíme a přijíždíme znova na kruzhový objezd před Portoferraiem. Hned u kruháče se nachází supermarket, tak jdeme jak jinak než na pivko. Zdejším supermarketem jsme nadšeni, je tak 3x větší než ten náš v Marině di Campo a mají zde daleko větší výběr. K pivkům přibývají tabulky čokolády Milka a hroznové víno. Chvíli zevlujeme na prostranství před supermarketem a pojídáme čokoládu. Poté vyrážíme směrem na Porto Azzuro. Bohužel trošku zabloudíme, jelikož si to chceme zkrátit, a tak se raději vracíme zpátky na kruhový objezd a najíždíme na správnou cestu. Asi po necelém kilometru odbočujeme na Laconu a cesta nám začíná docela pořádně stoupat. Výše zmiňovaný lom se nachází asi ve 200 metrech nad mořem, tak si musíme docela máknout.

Nahoře najíždíme na cyklostezku a ta je lesní, široká, občas protkaná kameny. Jedeme asi 3 kilometry a jsme nadšení, jak je zdejší cesta, vedoucí lesem, nádherná. Občas je cesta sice kamenitá, ale je to vždycky krátký úsek a dá se v pohodě zvládnout. Přijíždíme k jednomu rozcestí a na tabulce je napsáno Mulini 150 m. Cesta je sice úzká a zarostlá, ale říkáme si, že 150 metrů není nic a tak se vydáváme vzhůru. Dá se to vyjet, a když se vyhoupneme nahoru, tak nám padnou brady údivem nad tím výhledem a já si říkám, že tady by stálo za to jít i po kolenou. Nachází se zde zřícenina starého mlýna a pod námi se rozkládá celý Laconský záliv. Jdeme prozkoumat zřícený mlýn a já ze srandy říkám Miňovi a Vlaďce, ať si dají pozor na hady. Nahoru ke střeše vedou schody, tak vylézáme nahoru a tady nám brady padají podruhé. Na druhou stranu máme úžasný výhled na Portoferraio. Děláme zde několik fotek a trávíme zde dobrou půlhodinku a nemůžeme se nabažit té nádhery. Musím přiznat, že Mulini ve mně zanechalo hluboký dojem.

Vyrážíme dále, sjíždíme těch 150 metrů zpátky na cyklotrasu a pokračujeme stejně krásnou cestou. Po pár kilometrech dojíždíme na rozcestí a tady nám značení ukazuje, že se máme již dát dolů. Začínáme pomalu sjíždět, cesta se zužuje a už je zde více kamení a jemného štěrku. Už je třeba dávat trošičku pozor. Asi po 500 metrech dojíždíme na další rozcestí, tentokrát široké. Vlevo odbočuje cesta nahoru a podle mapy je to ta cesta, která by měla vést na vrcholek kopce, který se tyčí nad naším kempem. Rozhodujeme se, že tuto trasu necháme na jindy a že sjedeme dolů po terénu až k Procchiu. Pokračujeme tedy rovně dolů a cesta se mění v náročný, úzký a kamenitý sjezd. Miňovi se v jednom úseku zasekává nějaká trnitá větev do rtu, tak trošku nadává, ale stejně si to užíváme. Musím uznat, že je tento sjezd náročný i pro mě. Je asi 3 km dlouhý, připomíná mi koňskou cestu na Šerák a nedává nám ani chviličku nad odpočinek. Jsme pořádně vytřepaní, z kotoučovek se pořádně kouří a ruce od brždění už taky začínají bolet. Už jsem skoro dole a teprve tady najíždíme na asfaltovou cestu. Uf, myslím, že jsme ji už všichni tři přivítali s otevřenou náručí. Pár set metrů a najíždíme na hlavní cestu z Procchia do Mariny di Campo. Odtud nám zbývá už asi jenom 8 kilometrů a dojíždíme do našeho kempu. Já jsem maximálně spokojený, jelikož terénní projetí části hřebene opravdu stálo za to.

20.09.2011

divider
divider

Délka trasy: 57 km

Nastoupané metry: 1 022 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek