Marina di Campo - S.Ilario - Monte Perone - Poggio - Marciana Marina - Marciana - Zanca - Chiessi - Pomonte - Fetovaia - Marina di Campo

Nastává třetí den naší dovolené a my se dneska chystáme vyšlapat na Monte Perone (630 mnm). Dneska máme nádherné počasí, je blankytné nebe, ale po včerejší večerní bouřce trošku chladno. Minulý rok jsme šlapali na výše zmiňovaný vrchol v oblačnosti, čili dneska se mi odkryje nový pohled na známou cestu. Po vydatné snídani vyrážíme opět my tři – já, Miňo a jeho přítelkyně Vlaďka.

Z kempu se vydáváme po rovince do La Pilly, což obnáší asi 2 km a odtud už začínáme stoupat do S. Ilaria. Koukám se po fících, které zde minulý rok byly, ale bohužel po fících ani vidu ani slechu. Do S. Ilaria vede asfaltová cesta plná zatáček a nám se postupně odkrývají nádherné výhledy na Marinu di Campo a celý záliv. Zanedlouho už vjíždíme na maličké náměstíčko v této vesničce a fotíme si zdejší krásný kostelík. Já doplňuji tekutiny u místní kašničky a chlemtám křišťálovou vodu jako pes. Samozřejmě Miňa s Vlaďkou nezapomenu protáhnout místníma úzkými uličkami a sjedeme si dvakrát i schody. Kousíček jedeme směrem na S. Pietro a zanedlouho se ocitáme u odbočky, která vede na Monte Perone. Opět se musím pousmát nad značkou, která hlásá 10 km ve 14 % stoupání.

Tak a teď začíná pořádná dřina. Řadíme opět jedny z nejlehčích převodů a začínáme funět jak lokomotivy. Vždycky si říkám, proč se tak trápím, ale tady stačí jen jeden pohled do krajiny a odpověď je více než jasná. Přijíždíme ke zřícenině věžičky S. Giovanni a děláme krátkou pauzu a jde se na obhlídku věžičky spojenou s focením. Dnešní výhled je opravdu dokonalý. Po doplnění energie v podobě iontových nápojů a sušenek Bebe se stavíme znova do pedálů a míříme dále k vrcholu. Po necelém kilometru se u cesty nachází další zřícenina, a tentokrát je to kostelík S. Francesco. Odtud už vjíždíme na hranici lesa a opět se mi potvrzuje to, co minulý rok, že zdejší les se podobá těm našim. I když je docela chladno, přesto z nás kape pot. V jedné zatáčce na chvíli zastavujeme, čekáme na Vlaďku a všímáme si namalované šipky na cestě, která oznamuje účastníkům závodu MTB Elba, že mají zde odbočit. Koukám na stezku, kudy má závod vést, a uvažuju, že já bych spíš potřeboval turistické hole a ne kolo, abych tento nástup zdolal. Vlaďka nás brzo dojíždí a teď už pojedeme mírným stoupáním až na vrchol Monte Perone. Už to není daleko a navíc se nám otevírá dech beroucí výhled na záliv Marina di Campo. Přijíždíme na místo, kde asfaltová cesta začíná klesat a na Monte Perone, musíme odbočit doprava.

Na vrcholek jedeme asi 500 m lesní cestou a po chvíli už parkujeme naše biky u rozhledny na Monte Perone. Stále je obehnaná plotem, čili musím opět trošku akrobaticky přelézat, abych se dostal nahoru. Ale za ten výhled to určitě stojí. Počasí nám oproti loňskému roku opravdu dneska přeje. Opět chviličku odpočíváme a tentokrát přicházejí na řadu müsli tyčinky jako doplnění energie. Trošku tady fouká a začíná nám být chladno, tak raději vyrážíme dolů. Ale oproti loňsku se chystáme sjet do Poggia, čili na druhou stranu. Celkem se na ten sjezd těším, protože to pro mě bude nová trasa. Jedeme po asfaltu, ve stínu lesa a tak je nejenom pořádná zima, ale taky moc dobře nevidím ve svých slunečních brýlích. Asi 3 km sjezdu zvládáme bez problémů a vitá nás další útulné elbské městečko – Poggio.

Děláme další zastávku a jdeme na místní náměstíčko. Je moc hezké a stylové a navíc u jedné zídky svítí sluníčko, po větru ani památky, a tak tady chvíli zevlujeme a vyhříváme svá zmrzlá těla. Po půlhodince se chystáme sjet až do přístavního města Marciana Marina, což představuje další 2 km sjezdu. I tento si užíváme, vjíždíme do Marciany Mariny a v místním supermarketu kupujeme dvě láhve Bira Moretti a nějaké pečivo. Balíme to do batůžků a jedeme na přístavní molo, kde se na plovoucí lávce usazujeme a pouštíme se do pečiva a pivka. Uděláme zde i několik fotek a chystáme se zpátky na výšlap, tentokrát do 3 km vzdálené Marciany. Vedu své kamarády zkratkou, kterou jsme jeli i minulý rok a už zase funíme a orosujeme se potem. Po cestě si všímám starého polorozbořeného mlýnu, který se mi minulý rok moc líbil, že tento mlýn už není polozbořený, ale že se krásně rekonstruuje. Stoupání do Marciany už je trošičku cítit v nohách, ale stejně to v pohodě zvládáme.

V Marcianě uděláme krátkou prohlídku, nějaké fotky a chystáme se pokračovat směrem na Pomonte a objet tím jižní část Elby. Čeká nás dlouhý, pohodový a táhlý sjezd. Občas zastavíme, uděláme nějakou fotku a dále se houpeme chvíli nahoru a chvíli dolů. O něco delší zastávku děláme u jedné vyhlídky, kde děláme krásné fotky na jednom útesu a poté zase dále sjíždíme. Chiessi, Pomonte, Fetovaia, Seccheto, Cavoli jsou všechno nádherná městečka, kterými projíždíme a mezi kterými vždy nastoupáme nějakých 60 výškových metrů, abychom je zase sjeli až na úroveň moře. Po celé trase se nám otevírají nádherné výhledy na pobřeží, moře a ostrůvky, včetně v dálce se rýsující Korsiky. Před Marinou di Campo znova musíme nastoupat nějakých 100 výškových metrů, abychom je krásně sjeli až do našeho města. Tady se opět nezapomeneme zastavit v supermarketu ještě na jedno pivko, a abychom nakoupili nějaké potraviny a vínko na večer. Po příjezdu do kempu nás čeká blahodárná sprcha a příprava pozdního obědu. Dnešní etapa byla opět docela náročná, ale jsme všichni spokojeni.

19.9.2011