logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Liptovský Mikuláš - Bobrovec - Jalovec - Chata Baranec - Tatranská magistrála - Podbanské - Liptovská Kokava - Liptovský Peter - Liptovský Mikuláš


Dneska je poslední den našeho pobytu u Tomáše a ten pro nás nachystal lahůdku. Pojedeme si projet Tatranskou magistrálu až do Podbánského. Včera celý den propršelo, čili očekáváme, že všude bude plno bahna a vody. Nicméně je nádherné počasí a ikdyž Západní Tatry halí mraky, vypadá to, že se brzo rozplynou. Vyrážíme z Liptovského Mikuláše do Bobrovce a potom pokračujeme dále do Jalovce. Tady se za statkem napojujeme na polní cestu a opět se fotíme u zdejšího stáda krav. Jak jsme předpokládali, terén je hodně mokrý a už po pár metrech nejsme zrovna čistí. Říkáme si, jaké to asi bude nahoře nad loukou, kde jsme se před třemi dny bahnili na stezce rozdupané od krav. Dojíždíme k lesu a čeká nás zase pár set metrové brutální stoupání.

Opět kamení, mokro a prokluzující pláště. Proto není divu, že pár úseků jdeme po svých. Dojíždíme na louku, svítí sluníčko a my máme nádherný výhled na celý hřeben Nízkých Tater. Co jsem čekali, tak nás taky nemíjí a my se prodíráme bahnitou trasou dále. Jsme na tatranské magistrále a za chvíli nás čeká brod, kde nás Tomáš fotí. Konečně jsme zase na vrstevnici, kde se dá jet lépe. Je tady spousta kaluží, ale už to není takové dramatické, jak před chvíli. Párkrát se zhoupneme a už nás čeká sjezd až k ústí Žiarské doliny. Tady projedeme parkoviště a odbočujeme doprava na asfaltovou cestu.

Zpočátku prudší stoupání vystřídá pohodový výšlap a my jedeme až na chatu Baranec (1000 mnm). Tady si chceme dát polévku a pivko, ale bohužel chata je zavřená, takže s nepořízenou se vydáváme dále. Zde asfaltová cesta končí a začíná turistická trasa – pravá Tatranská magistrála. Úzká stezka, prudké srázy pod náma, kořeny stromů a občas i nějaké pořádné kameny. Začínáme sjíždět a v tomhle nádherném technickém úseku máme spoustu práce. Trošku klukům závidím jejich fully, protože moje zadnice se už pěkně natřásá. Občas se nám do cesty staví spadlý strom a my musíme sesednout a kola přenést. Dokonce jsme nuceni sejít i jeden krátký úsek, jelikož je to prudký padák plný kořenů a kamenů. Uf, tomu tedy říkám pořádná MTB cyklistika. Potkáváme straší pár turistů, kteří nás ze zájmem pozorují, jak sjíždíme další prudký a technicky náročný úsek. Dostáváme se na malý dřevěný mostek a tady chvíli zastavujeme a děláme společné fotky. A opět prudké nejetelné stoupáníčko a zase jdeme po svých.

Chvíli ještě jedeme lesní stezkou, poté se dostáváme na širokou lesní cestu a tady kličkujeme jako zajíci, protože je zde minimum nebahnitého terénu. Vjíždíme na další z krásných zdejších pastvin, fotíme a pak se pořádně opíráme do pedálů, protože jsou nedaleko uvázaní tři obrovští čuvači a ti se vůbec netváří kamarádsky. Trošku stoupneme a stále jedeme po široké lesní štěrkové cestě. Čeká nás delší pohodový sjezdík, najíždíme na asfaltovou cestu a přijíždíme k hotelovému komplexu. Tady si dáváme další pauzu a jdeme konečně na tu polévku a pivo. Pravda, je to tady trošku dražší, ale za to moc pěkné. Vyhříváme se na sluníčku, sušíme dresy a doplňujeme tekutiny.

Po ¾ hodinky se vydáváme dále, sjíždíme asi 100 metrů a nacházíme se na ústí Úzké doliny (890 mnm).Chvíli jedeme po asfaltu a už zase šlapeme nahoru. Tatranská magistrála uhýbá doleva a my najíždíme na travnatou stezku. Tady je terén už docela suchý, tak se jede krásně. Šineme si to tou nádhernou tatranskou přírodou a je nám skvěle. Cesta nám vede stále po víceméně travnaté stezce a za chvíli sjíždíme k dalšímu mostku přes potůček. Za ním chvíli tápeme, jelikož je všude vysoká tráva a je zde docela dost vyjetých kolejí od lesních a zemědělských strojů, ale po chvíli na červenou značku narážíme a už zase stoupáme úzkou travnatou pěšinkou. Tady se nám dvakrát do cesty postaví klestí a my opět musíme sesednout a kola přenést. Za malou chvíli se vyhupujeme na louce, projíždíme kolem lesa a vjíždíme na další louku.

Odtud máme dechberoucí výhled na majestátný Kriváň, jehož špička se noří do mraků. Zde uděláme nějaké fotky a tak se tady chvíli zdržujeme. Krátce sjíždíme po široké lesní cesty a opět nás čeká nájezd vlevo na úzkou travnatou stezku na rozcestí Pod Bystrou (978 mnm). Stezka se po chvíli mění a už je to zase naše stará dobrá magistrála – úzká lesní pěšinka plná kamenů a kořenů. Na ní nás čeká další dřevěný mostek, ke kterému musíme trochu sjet a tady opět zastavujeme a děláme fotky, jelikož mostek je ze dvou částí a přechod mezi nimi tvoří schod. Fotíme naše malinkaté skoky a je to docela o držku, jelikož se druhá část mostku stáčí doprava a po skoku není moc času směr srovnat. Zase prudký výšlap, který absolvujeme pěšky a dál pokračujeme po technicky náročné stezce. Můj zadek už prosí o trochu rovinky, ale bohužel mi to ještě chvíli dopřáno nebude. Sjíždíme parádní sjezd a v jednom místě na velkém kořenu skáčeme takové třímetrové skoky ve 40 km/h. Uf, tady na té stezce jsou prověřeny všechny naše bikerské schopnosti. Kličkujeme mezi většími kameny, terén se houpe, v jednom místě nás čeká objezd přes les, jelikož je cesta zatarasena popadanými stromky.

Ještě chviličku a sjíždíme konečně do obce Podbánské. Zde se jdeme projet k největšímu zdejšímu hotelu, kde dělal šéfa Tomášův strýc, pak jdeme obkouknout řeku Belá, která vypadá dravě a nakonec se usadíme do místní hospůdky a po pořádné bikerské makačce si jdeme dát další zasloužené pivko a polévku. Chvíli relaxujeme, zase se vyhříváme na sluníčku a sušíme věci. Je čas se vydat nazpět a my kousek sjíždíme po asfaltové cestě, napojujeme se na hlavní a dáváme se směrem na Vysoké Tatry. Ujedeme ovšem jenom kousek do kopečka a už zase odbočujeme na vedlejší cestu doprava. Tady asi po kilometru zastavujeme a naskýtá se nám další úchvatný pohled na Kriváň, a tak znova přicházejí ke slovu naše fotoaparáty.

Pohodově a dlouze klesáme až do obce Liptovská Kokava, kde projíždíme velkým zemědělským areálem, za kterým prudce sjíždíme do obce Pribilina. Jsme na hlavní cestě a pojedeme po ní až do Liptovského Petera. Kola si to po mírně klesající cestě krásně sviští a za chvíli v Liptovském Peteru opouštíme hlavní cestu a najíždíme na štěrkovou a polní cestu. Ještě krátký výšlap a pak sjíždíme dolů, chvíli jedeme po boční cestě, křižujeme železniční trať a dostáváme se na hlavní cestu do Liptovského Mikuláše. Tři kilometry a už se na náměstí ládujeme ražničím a klobáskama. Je kolem páté hodiny odpoledne a my dojíždíme k Tomášovi domů. Umýváme biky, sebe, balíme se a po rozloučení se s Pavlem vydáváme na cestu domů do ČR. Domů přijíždím po tmě a docela unavený, ale z nádherným zážitkem z Tatranské magistrály.

19.06.2009

divider
divider

Délka trasy: 67 km

Nastoupané metry: 1 305 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek