Lozari - Calvi - Galéria - Porto

Probouzíme se v kempu v Lozari a kolem osmi máme připravenou snídani od Matyho. Dnešní etapa vede do 120 km vzdáleného Porta. Kdo si chce cestu trochu zkrátit, může jet autobusem do dvaatřicet kiláků vzdáleného Calvi, kde je zároveň i první občerstvovací zástavka. Já mám jasno, šlapu do pedálů. Po snídani vyjíždíme na hlavní cestu. Provoz není nijak hrozný, akorát už ráno je cítit, že bude pořádné vedro. Vzhledem k nějakému včerejšímu vypitému alkoholu, po dvaceti kilácích kupujeme dva litry vody a vypijeme ji skoro na ex. Nicméně cesta vede kolem krásné přírody a zvlášť vesnička L’lle-Rousse se mi i se svým přístavem velice líbí. Celkem bez problémů a v pohodě se dostáváme na parkoviště pod citadelou v Calvi, kde se ostatní účastnící zájezdu připravují na cestu na bicyklu.

Řidiči s kuchařem nakupují zásoby v místním marketu a my si taky dáváme chvilinku oddechu. Hned u parkoviště je místní železniční trať a za ní se rozkládá krásná pláž. No trošku těm lidem začínám závidět, ale co se dá dělat, je třeba šlapat dál. Úzkými ulicemi Calvi se dostáváme k citadele, kde je i zároveň socha. Děláme nezbytné fotky a pokračujeme dále. Kousíček za městem se nám opět ukazuje krásná vyhlídka a tak fotíme Calvi z druhé strany a zároveň fotíme maják na de la Revellata. Rovněž revellatský zálivek nám vyráží svou krásou dech. Pokračujeme dále a u Capo Cavallo opět zastavujeme a vytahujeme foťáky. Tady od tohoto bodu na chvíli opustíme cestu kolem moře a vklouzneme za kopeček. Jedeme zase chvíli do kopce a pak už si na chvíli užíváme sjezdík. Nalevo od nás se tyčí kopečky a na Capo Mondolo jsou vidět stožáry s vrtulemi větrné elektrárny. Sjíždíme dolů a opět někdo z našich má defekt. Ty zatracené trny. Musím klepat na dřevo, že se mi to vyhýbá.

Pod ruinami San Quilica uprostřed ničeho je krásná polní restaurace nebo spíše vinárnička (krásná tím, jak je jednoduchá a strohá) Dáváme si džus a nanuky. Musíme si trošku osvěžit chuť po tom kvantu vypité vody. Je poledne a slunce nemilosrdně pálí. Jedeme zase kolem moře a po pár kilácích cesta zase začíná stoupat. Nic hrozného, musíme vyjet nějakých 200mnm. A co vyjedeme, tak zase musíme sjet :-) U Bocca Bassa potkáváme dva mladé Švýcary, cestující ve starém VW Transporteru. Chvíli s nimi pokecáme, uděláme jim společnou fotku a oni nám na oplátku taky. Panuje dobrá nálada, mimo jiné i proto, že náš další blízký cíl je městečko Galéria, kde už nám Maty vaří polévku a řidiči budou mít vychlazené nápoje. Po nějaké chvíli tam skutečně dojíždíme a jdeme si trošku nacpat břicha. Parkoviště je hned nad mořem a po obou dvou stranách jsou pláže. Víc, než kdy jindy těm lidem tam závidím. Což o to, čas by na koupel byla, ale neumím si představit, jet se slaným zadkem několik desítek kilometrů na kole. Do Porta to ještě nějaký kus je.

Po hodinové pauze se cítíme dost odpočatí na to, abychom vyrazili z Galérie na Col de Palmarella. Nachází se sice ve výšce 408 mnm, ale my vlastně vyjíždíme z nuly, takže tohle sedlo nám dává už po těch najetých kilometrech a vedru docela zabrat. Naštěstí je většina stoupání na sedla docela mírných (samozřejmě, že výjimky jsou :-)), tak se dá jet na střední převody. Z Col de Palmarella je nádherný výhled na záliv de Girolata, tak se chvíli kocháme a pijeme. Čeká nás nejméně 5 km mírného sjezdu, takže se máme na co těšit. Poté cesta velice mírně začíná stoupat a za další zatáčkou pak vede víceméně po vrstevnici. A to už vidíme skály Capo d’Orto, pod kterýma je ukryto městečko Porto. Hned se jede veseleji, když víme, že to není dál než 20 km. Sluníčko se už začíná osvětlovat skály od moře a dodávají už tak načervenalým kamenům čarokrásnou barvu. Poslední kilometry do Porta už jedeme z kopce a kocháme se nádherou jak města, tak zabarvených skal.

Objevujeme stádečko volně se pasoucích krav, jedna si dokonce pochutnává na papundeklové krabici. Jak později zjistíme, daleko víc se tady volně pasou kozky a polodivoká prasata. Vjíždíme do Porta, projíždíme nádherným centrem a jdeme se ubytovat do kempu. Petr staví stan, jíme večeři a pak už na nic nečekáme, bereme plavky a jdeme se koupat do moře, do kterého začíná zapadat slunce. Vidím západ slunce do moře poprvé a nemůžu se na to vynadívat. V noci je úděsný vítr a stanové plachty nám moc spát nedovolí.

Ráno nás Maty svolává na snídani, tak se jdeme nadlábnout a vzhledem k tomu, že máme odpočinkový den, tak nic neřešíme. No většina z nás stejně neodpočívala a vydala se dopoledne na malý canyoning Speluncou. Když se vrátíme zpátky, je po poledni, tak něco sníme a vzhledem k tomu, že se na moři objevili docela vlny, tak se jdeme vyřádit na pláž. Zvěsti nelhaly a pláž omývají půldruhého metru vysoké vlny. Užíváme si jako malé děti.

Odpoledne jsme se ještě rozhodli vyjet cestou do skal Calanches, která stoupá asi 8 km z Porta. Nelitujeme, protože zajímavé až bizardní tvary a zabarvení skal Calanches stojí za to vidět. Tady už řadíme lehké převody, tento stoupák je docela náročnější. Skoro nahoře se nad útesem rozkládá útulná hospůdka a já neodolávám a ochutnávám místní vyhlášené kaštanové pivo – kdo budete mít příležitost, tak to rozhodně vyzkoušejte. Vyfotíme si tady tu všechnu okolní nádheru a chystáme se zpátky do Porta. Sjezd si adrenalinově užívám a v zde, v početných serpentinách, předjíždím na kole auta. Bezesporu trošku hazard, ale ten adrenalin stál za to :-).

Ono koneckonců celé Porto a jeho okolí, zapsané pod ochranu UNESCA, stojí za to. Večer se jdeme projít do města a dát si pořádný zmrzlinový pohár. Rychlá hromadná porada a je rozhodnuto, že dneska necháme kemp kempem a budeme spát na pláží. Ochutnáváme místní vína, kecáme a je nám hrozně fajn. Usínáme docela brzy a tak jsme i docela brzo na nohou. Většina z nás neváhá a řeší ranní mytí koupelí a plaváním v moři :-) Jdeme zpátky do kempu na snídaní a po snídaní vyrážíme na další etapu našeho korsického putování.

03.09.2008