logo
divider

Corte - Restonica - Corte


Dnešní etapa nás zavede do kaňonu Restonica, začínajícího u Corte a také na prohlídku samotného Corte. Po snídani v poklidu vyjíždíme a po pár kilometrech se ocitáme v Corte. Proplétáme se městem a za chvíli jsme už ne správné cestě do kaňonu Restonica. Cesta téměř okamžitě začíná stoupat. Čeká nás 15 kiláků řádného stoupáku. Dole míjíme informační centrum a zajímavý kameno-dřevěný most přes říčku Restonica. V současném období ani v této říčce není obzvláště moc vody. Kousíček výš slyšíme výskání dětí a ty si užívají v této říčce. Pokračujeme dále a stoupáme. Cesta vede krásnou, zpočátku hustě porostlou soutěskou. Pot z nás zase kape jak z vodovodu, jazyky máme na vestách a ke slovu opět přicházejí nejlehčí převody. Občas se stoupání trošku zmírní, aby zase za chvíli ukázalo svou pořádnou tvář. Šlapeme a obdivujeme krásy korsické Restonicy. Jedinou vadou na kráse je, že po cestě mohou jezdit auta. Dostanou se až na vrchní parkoviště k chatě, kde asfaltová silnice končí. Máme už většinu cesty za sebou, když přijíždíme na první placené parkoviště. Jednak se tady cesta přehoupne přes řeku Restonicu, která tady vytváří okulibé tůně, které lákají ke zchlazení. Objevují se první chatky, ale my ještě stoupáme kousek vzhůru. Už teď se těším na sjezd.

Na vrchním parkovišti necháváme své dvoukolé oře u chaty Grotelle a jdeme dovnitř si odpočinout a ochutnat místní speciality. Jejich šunka, salám a sýry jsou famózní. Zkoušíme tady i jejich víno. Sedí se moc dobře, ale jelikož je chata narvaná k prasknutí, tak jdeme ven a ještě chvíli kolem fotíme. Poté už nastal čas na vytoužený sjezd. Adrenalin se mi zase vyplavuje ve velkém a já pouštím brzdy. Těsně za prvním parkovišti nezvládám dobrzdit jednu zatáčku a končím v protisměru na krajnici. Ještě, že auto v protisměru bylo daleko a ještě, že jsem zastavil na krajnici a nespadl do srázu k řece. Uf, musím si dát pozor. Jenže jedna věc je, co řekne rozum a další, co člověk udělá, že :-). Za chvíli brzdím za autem jednoho Francouze a rozčiluje mě, že jede pomalu. No co, předjedu ho. Jsem nalepený za ním, jedeme do nepřehledné zatáčky, když v tom dotyčný automobilista prudčeji brzdí. Mé kotoučovky se tvrdě zakusují a já letím přes řídítka a ramenem narážím do kufru a nárazníku auta. No nazdar. Jsem celý, kolo taky, ale čekám francouzské spílání a nadávání. Nestačím se divit, když jedinou řidičovou starostí je, jestli jsem v pořádku. Ujišťuji ho, že ano a na autě má naštěstí jenom malou neznatelnou promáčklinu. Omlouvám se mu, co mi síly a jazykové znalosti dovolí.

Tentokrát jsem dostal za vyučenou a zbytek sjezdu jedu způsobně a pomaličku. Trošku mě začíná bolet loket i rameno, ale nebude to nic vážného. Hlavně jsem pořád v šoku z toho, jak se zachoval zmíněný řidič. Pak už bez problémů dojíždíme až do Corte a chvíli trávíme tím, že hledáme poštovní schránku, do které bychom mohli vhodit pohledy pro naše nejbližší. Po chvilce hledání nacházíme a na blízkém náměstí si sedáme na terasu místní restaurace a dáváme si džusy a víno. Kola necháváme ve stojanu dole u náměstí a jdeme nahoru po schodech a různýma uličkami na citadelu v Corte. Ta je umístěna na jakémsi útesu a je to jediná citadela ve vnitrozemí. Po nezbytných fotkách a kocháním se přírodou se vracíme ke svým kolům, které nacházíme, jak jinak na Korsice, v pořádku a bez porušení. Vracíme se zpět do kempu a těšíme se na Matyho večeři.

07.09.2008

divider
divider

Délka trasy: 44 km

Nastoupané metry: 1 046 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek