logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Hodonín - Strážnice - Hroznová Lhota - Vrbovce - Sobotiště - Radošovce - Skalica - Holíč - Hodonín


Druhým dnem naší dovolené máme v plánu zavítat na slovenské území a hlavním cílem naší cesty je město Skalica. Vstáváme kolem sedmé hodiny a v osm vyrážíme na cestu. Ještě před odjezdem spácháme hromadné foto a za chvíli se už proplétáme uličkami Hodonína a míříme do Rohatce. Jedeme hlavní cestou a po chvíli už zastavujeme u obchodu v Rohatci, kde si někteří nakupují svačinky, my s Irmou si dáváme nanuky. Předpověď počasí pro dnešní den nezní moc optimisticky, a ikdyž ještě svítí sluníčko, v dálce se objevují černá mračna. Počítáme s tím, že dneska asi zmokneme, ale to nás od cesty neodradí a tajně doufáme, že těch kapek bude co nejméně a že přijdou co nejpozději.

Z Rohatce vedou naše stopy po hlavní cestě směrem na Strážnici a až do obce Petrov není cesta moc záživná. V obci Petrov se nacházejí nádherné vinné sklepy Plže, a ty si s Irmou nenecháváme ujít a jdeme si je alespoň v rychlosti prohlédnout. Fotíme si tuto místní nádheru a hned dostáváme pozvání od jednoho majitele. Odpovídám s díky, že spěcháme a starší bodrý pán se začíná smát a říká, že by ho zajímalo kam, když jsme tak mladí a máme celý život před sebou. Chvilkové problesknutí v hlavě, že by košt vína stál za to, rychle zavrhuji, protože ostatní pokračovali dále do Strážnice. Nasedáme s Irmískem na naše biky, projíždíme Petrovem a uháníme do Strážnice.

Víme, že máme sraz u prvního opevnění s Lubinem. Když však vjedeme do Strážnice, tak u opevnění nikdo není. To ještě netuším, že na druhém konci města je toto opevnění taky, a tak hledáme zbytek naši party. Projedeme s Irmou náměstím a míříme k zámku, jelikož si myslíme, že je najdeme tam. Bohužel u bran zámku, na který jsme se chtěli podívat, zjišťujeme, že na nás čekají u výjezdu z města. Nedá se nic dělat, prohlídku zámeckého areálu si musíme nechat někdy do budoucna a dojíždíme k marketu, kde čekají ostatní. V tom začíná pršet a tak čekáme pod stříškou, až přestane. Naštěstí je to jen přeháňka a po deseti minutách přestává. Ostatní se oblékají do pláštěnek, já nasazuji větrovku a už teď mám vrásky na čele, jelikož je mokro a mám kolo bez blatníku a je mi jasné, že za chvíli budu mít zadek ve vlhku.

Vyrážíme dále a míříme do Tvarožné Lhoty. Naštěstí asi po kilometru začíná být cesta suchá a suchý je tím pádem i můj zadek. Zanedlouho vjíždíme do výše zmiňované obce a máme štěstí, protože zrovna vychází slavnostní průvod a my obdivujeme zdejší krásné kroje. Uděláme nějaké fotky a už stáčíme naše kola směrem na Kněždub. Zde nás potkávají dvě zajímavosti – místní kostel Jana Křtitele a před ním stojící strom s velkým chorošem, pod kterým by se dalo v pohodě schovat před deštěm a také rodný dům bratří Uprků. Začínáme pomalu uvažovat o nějaké zastávce a občerstvení a po projetí Hroznové Lhoty a Tasova míříme do Hrubé Vrbky, kde si chceme dát pivko. Místní hospůdka je však zavřená, tak nezbývá než jet dále. Kýženého občerstvení se nám dostává až výše v Kuželově. Sedíme více jak půlhodinky a po nasednutí na kola nás čeká výšlap ke Kuželovskému větřáku. Tady se taky na chvíli zastavujeme a fotíme si zdejší krásný větrný mlýn.

Teď nás čeká pohodový sjezdík, dostáváme se na hlavní cestu a po chvilce se ocitáme na hranicích se Slovenskem. Tady se nachází Bike stop Udírna, která láká domácíma uzenýma klobáskami. Takže další pauza a zanedlouho už do sebe ládujeme tyto dobrůtky. Od majitele dostáváme k ochutnávce panáka ořechovice a ještě před odjezdem uděláme hromadné foto. Hodiny pokročily a je třeba se vydat dále, máme před sebou ještě polovinu trasy. Začíná opět krapat a jednou dokonce zastavujeme v autobusové zastávce v očekávání většího deště. Ten naštěstí nepřichází a tak za chvíli projíždíme obcí Vrbovce. Za touto obcí si potřebuji odskočit do křoví a pak ještě fotím, a tak mi skupinka trošku ujíždí.

Nasedám na svého věrného oře a hodlám se opřít do pedálů, abych je dohnal, ale v tom se trhá nebe a k zemi tečou proudy vody. Šlapu dále a vidím Irmu, že mě čeká u cesty pod jedním stromem. Dojíždím k ní, strom na chvíli chrání před největším náporem deště, ale za chvíli jsme stejně mokří. Navrhuju, že pojedeme dál a najdeme nějaký přístřešek, protože já jsem promočený na kost a Irmina softshellka jen tak nepromokne a navíc má na biku blatníky. Jedeme v pořádném dešti, občas docela blízko zahřmí a mě začíná být trošku v těch mokrých věcech chladno. Dojíždíme do Javorce, kde narážíme na naší skupinku, která je schovaná v autobusové zastávce a suchu. Když dojedeme, tak samozřejmě déšť ustává. Já ale vím, že na mokré cestě budu ještě hodně dlouho zastříkáván kapkami vody. Nevadí, i o tom cyklistika přeci je.

S Javorce to je nedaleko do Sobotiště a když vjíždíme do této obce, tak mi začíná být tepleji a tím pádem se hned šlape veseleji. Ze Sobotiště odbočujeme vpravo a začínáme šlapat nahoru. Na horizontu chvíli zastavujeme a spekulujeme, jaké se nám kde tyčí pohoří. Odtud nás čeká kratší sjezdík a poté kratší stoupáček do obce Častkov. Z Častkova sjíždíme na hlavní cestu a čeká nás mírný delší sjezd do Radošovců. Tady opět odbočíme z hlavní cesty vpravo, míjíme zdejší kostel, před kterým jde úplně stylová babička, tak neváhám a vytahuju foťák. Začínáme konečně trošku stoupat a čeká nás asi 2km výšlapu. Já využívám příležitosti, stavím se do pedálů a po osmdesáti kilometrech dřu do kopce na maximum. Nahoře mám spoustu času si odpočinout. Rychlý sjezd do obce Mokrý Háj a znovu výšlap, ikdyž tentokráte kratší a pak se už konečně spouštíme až do centra Skalice.

Toto město je velice hezké, projedu si v rychlosti centrum, dáváme si zmrzku a jdeme se podívat k místní rotundě. Zamykáme kola a jdeme se podívat jak k rotundě sv. Juraja, tak i na protější kalvárii. Uděláme několik fotek a my s Irmou se rozhodujeme, že už pojedeme samo zpátky do Hodonína, jelikož se chceme jít podívat k řece Moravě. Teď na nás čeká už hodně nezáživná cesta, protože musíme šlapat po hlavní cestě do Holíče, který je vzdálený asi 7 km a odtud znova po hlavní cestě až do Hodonína. Ten už tak vzdálený není, a tak za necelou hodinku otevíráme dveře ubytovny. Rychlá sprcha a na kolech ještě sjíždíme k řece do loděnice, kde si dáváme pivko a něco k snědku. Uděláme několik fotek, projdeme si blízké okolí a pak se teprve vracíme zpátky na ubytovnu.

29.07.2012

divider
divider

Délka trasy: 108 km

Nastoupané metry: 763 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek