logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Ustroń - Równica - Brenna - Karkoszczonka - Szczyrk - Skrzyczne - Malinowska skała - Wisła - Ustroń


Dneska mám konečně volno, jsem u našich v Karviné a tak se ke slovu dostává můj dávno připravovaný plán. Chci si na kole vyšlápnout na nejvyšší vrchol Slezských Beskyd. Skrzyczne se nachází nad městem Szczyrk v Polsku. Jelikož by to bylo z domu okolo 150 km, přiblížím se autem do města Ustroń. Počasí má být dneska na jedničku, tak nezbývá, než vyrazit vstříc novému dobrodružství.

Parkuji v Ustrońi, nasedám na bike a najíždím na cyklostezku vedoucí okolo řeky Wisły. Po asi třech kilometrech přejíždím řeku po visutém pěším mostě a ocitám se v místní části zvané Jaszowiec. Odtud řadím lehké převody a začíná první pořádné stoupání. Asfaltová cesta se mi několikrát zaklikatí a když se dostávám na Równici, halí okolí mlha. No řekl bych, že je to tak na blikačky. Ty samozřejmě nemám, tak pokračuji dále.

U turistické chaty Równica odbočuji vpravo a najíždím na zelenou turistickou značku. Stoupání začíná být terénní a na řadu přicházejí nejlehčí převody. Když jsem ve výšce nad 800 metrů, cesta se láme a já začínám sjíždět. Zhruba tříkilometrový sjezd je plný volného kamení a nerovností vymletých vodou. No paráda. Tep mi stoupá až někde k závratným hodnotám, občas stojím na brzdách a vyvažuji nerovnosti co se dá, ale sjezd si parádně užívám a říkám si, že už bylo třeba SUPa pořádně prověřit.

Slyším jen cinkání kamenů o kliky a ráfky a soustředím se na trasu. Když se dostanu na hranici lesa, mám vyhlídku na pode mnou ležící město Brenna. Sjíždím až na hlavní cestu a tak nějak automaticky se směřuji vpravo. Kousek sjíždím a nacházím malou hospůdku. Sedám si a objednávám si kafe a perlivou vodu. Koukám mezitím do mapy a samozřejmě, že tudy nemám jet a budu se muset kousek vrátit zpátky. Po půlhodince jsem připravený nasednout na bike a pokračovat.

Vracím se tedy, najíždím na správný směr a projíždím centrem Brenné. Zajímavé městečko, je vidět, že sem jezdí spousta turistů. Na konci Brenné se cesta pomaličku začíná zvedat a já zase začínám makat. V Místě zvaném Brenna-Bukowa najíždím na lesní cestu se žlutou značkou a stoupání se přitvrzuje. Je zhruba asi tříkilometrové a posledních 500 metrů musím tlačit pěšky. Mám už dost, nohy se mi třepou, pot ze mě lije proudem a brutální sklon cesty mi nestojí za ten pokus o vyjetí.

Dostávám se na rozcestí Karkoszczonka. Tady je naštěstí kousek pode mnou malebná chata s názvem U Vuja Toma a já mířím právě tam. Objednávám si výbornou kyselici a nealkoholické pivo. Tohle jsem potřeboval, ale cena v přepočtu 120 Kč je opravdu přemrštěná. No co už, hlavně, že jsem doplnil energii. Dávám si tedy znova asi půl hodiny odpočinek a už začínám pomalu cítit nohy. Super, to nejhorší mám teprve před sebou.

Nasedám na kolo a co jsem nastoupal, znova sjíždím a ocitám se v centru města Szczyrk. Tady jen projedu a najíždím na zelenou značku. Ta okamžitě začíná pořádně stoupat a já jedu skoro na nejlehčí převody. No, když vidím vrchol Skrzyczneho nad sebou, tak se bojím, abych to vůbec dal. Snažím se trochu ubrat a srovnat si dýchání a frekvenci šlapání na únosnou míru. Zpočátku jedu po zatravňovacích kostkách, které poté přecházejí v pohodlnou lesní štěrkovou cestu.

Ze zelené trasy nakonec odbočuji a dojíždím na Siodło. Tady se chci dát na červenou značku, ale okamžitě vidím, že tohle je nejetelné. A sakra. Takže kolo na záda a několik set metrů pěkně po svých. No snad to bude naposledy. Jak hluboce jsem se v této době mýlil. Řekl bych, že v této fázím více tlačím než jedu. Únava, žízeň, stehna pálí, v hlavě se mi něco motá ve smyslu, že to byl skvělý nápad sem jet na kole.

No co už, dal jsem se na boj a nikdy jsem nic nevzdal, tak i kdybych to měl vyjít pěšky, na vrchol to dám. V jednom místě vidím, že vlevo odbočuje širší cesta, po které by se dalo jet. Koukám do mapy a skutečně by mě ta cesta měla dovézt pod vrchol a zpátky se napojit na turistickou značku. Volím tedy tu a už zase šlapu do pedálů. Nálada mi vzrůstá. Bohužel po několika set metrech zase upadá. Za vrácečkou na mě čeká výjezd plný kamení s brutálním sklonem. No nic, vždyť už to dneska znám. Kola na rameno a pěkně klouzat v tretrách nahoru.

Znova se sklon zmirňuje, nasedám na kolo a po malé chvilce přijíždím na malé dělení cest. Vpravo cesta padá úzkým chodníčkem, vpravo je cesta širší, travnatá a s mírným stoupáním. Dávám se vpravo. Že to byla blbost, zjišťuji, když po 200 metrech cesta končí. Tahle hora je pro bikery fakt zakletá. Ještě, že mám fantastické výhledy do okolí a hlavně směrem na Żywieckie jezero. Takže se vracím, kousek sjíždím a ocitám se na sjezdovce.

Každý pochopí, co znamená slovo sjezdovka, čili opět kolo na ramena. Nacházím na turistický chodník a zbývající kilometr nesu kolo na zádech. Vlastně ho nesu až na vrchol Skrzyczneho (1257 mnm). Nevěřím, jsem tady a ještě žiji. Uf. Rychlé vyběhnutí na vyhlídku, pár fotek a pak do chaty na půllitr točené coly. V Polsku opravdu nerisknu pití piva na kole. Dostávám do sebe nějaký cukr, odpočívám a pomaličku se mi vracejí zbytky sil. Musím říct, že je odtud úchvatný výhled a samozřejmě nelituji ani chvilku, že jsem se tady vydal.

Takže energie a tekutiny doplněné a jdu se vrhnout na hřebenovku. Začínám sjíždět po široké kamenité cestě a jede se celkem v pohodě. Jen každou chvíli zastavuji a dělám si fotky, protože pohled vzad je skvělý. Cesta se mi občas zhoupne a lehce něco nastoupám. Postupně míjím Małe Skrzyczne (1211 mnm) a odtud celkem pořádně sjedu. Přede mnou vyvstává Malinowska skała (1152 mnm) a znova mě čeká asi 100 metrový výšlap po svých. Pokolikáté dnes už raději nepočítám.

Na skále si udělám několik povedených fotek a pokračuji dále. Ani si nevšimnu, že najedu na špatnou značku a začnu prudce sjíždět v korytu. Nezdá se mi to, kouknu na mapě a zjišťuji svou chybu. No nic, zase šlapu pešky nahoru. Fajn, už jsem na správné cestě a sjíždím. Šutry mi od kol odlétávají a já si technický sjezd užívám. Opět sjedu poměrně hodně a už z dálky vidím, že kopec, který je přede mnou půjdu zase pěšky.

No jak jinak, na vrcholek kopce tlačím kolo v kamení asi kilometr. Už toho začínám mít vážně dost. Sjezd z tohoto vrcholku je neméně náročný a občas dávám zadek až na zadní plášť, abych neletěl přes řídítka. Konečně se dostávám na rozcestí a odbočuji vpravo na žlutou značku. Teď už snad stoupat nebudu. Zpočátku ještě terénní sjezd přechází ve štěrkovou cestu a moje ruce a zadek si konečně můžou trochu odpočinout.

Po několika kilometrovém sjezdu vyjíždím z lesa a mám nádherný pohled na sluncem zalité pastviny a pode mnou vlevo se nachází Czerniańskie jezero. Ještě kousek sjedu a zastavuji u jedné hospůdky a jdu si dát další nealkoholické pivo. Chvilka odpočinku a konečně sjíždím dolů. Nezapomenu si vyfotit zajímavý splav a po malé chvilce najíždím na cyklostezku okolo řeky Wisły. Teď už pojedu v pohodě po rovince, projíždím parkem a kolonádou ve Wisłe a pokračuji dále. Do Ustrońa do mám asi 5 kilometrů a celou cestu jedu po skvělé cyklotrase.

V Ustrońi se ještě zastavuji v místní hospůdce a dávám si za poslední peníze nealkoholické pivo a smažené brambory. Konečně jsem zase něčím zaplnil žaludek a je mi hned lépe. K autu to už mám asi 2 kilometry, přezouvám se, nasedám do auta a mířím domů. Bohužel ani doma si ještě neodpočinu, musím totiž vzít sekačku a pokosit celou zahradu. Pak si už můžu dát konečně zaslouženou sprchu a zasloužené plnotučné pivo.

24.08.2016

divider
divider

Délka trasy: 67 km

Nastoupané metry: 1 863 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek