logo
horizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menuhorizontal menu
divider

Marina di Campo - Lacona - Porto Azzuro - Madonna di Monserrato - Terranera - Porto Azzuro - Lacona - Marina di Campo


Začíná druhý den naší dovolené na krásném ostrově Elba a my jsme si na dnešek naplánovali výlet k jezírku Terra Nera. Po snídani se převlékáme do cyklodresů, balíme nejnutnější věci do batůžků a jsme připraveni vyrazit. Dneska pojedeme ve složení já, Irmísek, Jarča, Alča, Peťa s Mončou. Počasí nám přeje a tak se na výlet těšíme. Do batohů balíme i plavky s tím, že se někde vykoupeme.

Vyjíždíme z kempu a před námi je na rozehřátí nepříjemný výšlap pod horu Monte Tambone. Čítá čtyřkilometrové stoupání po asfaltové cestě a jelikož kopec začíná hned za kempem, je náročný. Svaly nejsou zahřáté, nohy nerozšlapané a hned musíme funět do kopce. Do půlhodinky se všichni setkáváme v sedle a před námi je parádní sjezd do Lacony. Já jedu skoro naplno, klopím zatáčky a pokud dobře vidím, najíždím si do protisměru.

To, co jsme šlapali půl hodinky, máme zase za 5 minut sjeté. Projíždíme Laconou, za ní se napojujeme na cestu podél pobřeží a několikrát uděláme zastávku, abychom si vyfotili krásné pláže a okolní krajinu. Cesta se nám zhoupne, poté trošku klesneme a napojujeme se na hlavní cestu vedoucí z Portoferraia do Porto Azzura. Tuto cestu nemám vůbec v lásce, protože je na ní velmi rušný provoz. Ale zhruba tři kilometry máme po rovince rychle za sebou a vjíždíme do Porto Azzura.

Porto Azzuro je jedno z krásných městeček na Elbě a určitě stojí za zhlédnutí. Projíždíme celým přístavem, jdeme omrknout zdejší malou plážičku a pak se domlouváme, že si na náměstí dáme kávičku. Peťa ještě mezitím shání razítko do svého turistického deníčku a pak si už všichni pochutnáváme na cappuccinu a vyhříváme se na sluníčku. Po zhruba půlhodinové pauze je čas se vydat dále.

Peťa si chce vyšlápnout nahoru nad město k pevnosti, která v současnosti slouží jako jediná věznice na ostrově. Abychom k ní vyjeli přímo od náměstí, musíme zařadit nejlehčí převody a pořádně se opřít do pedálů. Před pevností si uděláme nějaké fotky, ale blíže se už neodvažujeme, protože máme na paměti událost před šesti léty, kdy nás odsud vyháněla vězeňská stráž ozbrojená samopaly. Teď už otáčíme naše řídítka nazpět a směřujeme se na hlavní cestu vedoucí do Rio Elby. Najedeme na ní a zhruba po kilometru odbočujeme vlevo.

Chci totiž Peťu, Monču a Alču vzít ke svatyni Madonna di Monserrato, která je vzdálená od hlavní cesty zhruba dva kilometry. Zpočátku jedeme po rovné asfaltové cestě, ale ke konci najíždíme na cestu štěrkovou a musíme kousek nastoupat. Kola necháváme pod kostelem a pár desítek metrů stoupáme vzhůru. U svatyně si uděláme několik fotek, jsme tady sami a kocháme se božským klidem a okolními vysokými skálami.

Pak se vracíme, nasedáme na kola a mírně sjíždíme zpátky na hlavní silnici. Odbočujeme směrem na Rio Elba a po dalším necelém kilometru odbočujeme vpravo a sjíždíme k pláži Reale. Tady musíme kousek po šotolinové cestě a za chvíli už máme jezírko Terra Nera na dohled. Necháváme naše biky opřené o plot a zhruba 200 metrů jdeme pěšky. Naše trety se boří do jemného černého písku na pláži, přelezeme skálu a už se ocitáme u sladkovodního jezírka. To je zajímavé tím, že má nádhernou zeleno-modrou barvu a od moře je odděleno zhruba 20 metrovou pláží.

Opět přicházejí na řadu naše foťáky, společně vystoupáme nad jezírko a děláme parádní záběry. Pak se vracíme ke svým kolům, dojíždíme na nedalekou pláž Reale a tady znova své kola parkujeme. Rychlé převlečení do plavek a už dovádíme v moři. Na řadu přijde svačinka a také čepované birra Moretti. Skoro dvě hodinky tady odpočíváme, koupeme se a děláme další fotky.

Převlékáme se zpátky do cyklodresů, nasedáme na kola a zpátky stoupáme na hlavní cestu. Za pár minut si to svištíme uličkami Porto Azzura, vyjíždíme za město a jsme znova na nepříjemné hlavní cestě do Portoferraia. Ale i tento úsek máme rychle za sebou a už se klikatíme podél pobřeží do Lacony. Z tohoto městečka musíme opět přes „náš“ kopec a opět nás čeká pořádná makačka. Ono převýšení 260 metrů není nijak závratné, ale přesto je to dřina. Já se tentokrát odpojuju od Irmíska a zkusím si to dát naplno. Makám, lije ze mě pot a za chvíli za sebou nechávám i Peťu. Navrch kopce přijíždím jako první, ale jelikož nemám už žádnou vodu, jsem pořádně vyklepaný.

Naštěstí než dojedou holky, jsem už zase v pohodě. Teď už nezbývá, než si užít zase sjezd a bez šlápnutí dojet až přímo k bráně kempu. Zase to pouštím a užívám si opojnou chuť adrenalinu a rychlé jízdy. Po příjezdu do kempu si jdeme dát pořádnou sprchu, poté vaříme pozdní oběd a chystáme se na večerní párty u Rudova mobilhomu. Zase nás sedí kolem malého stolu dvanáct, víno teče proudem a nepřestáváme se smát.

20.09.2015

divider
divider

Délka trasy: 54 km

Nastoupané metry: 911 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek