logo
divider

Sault - Mont Ventoux - Sault - Domaine Les Chênes Blancs


Máme tady třetí den naší dovolené v Provence a dnešek bude speciální. Splním si další tajný cíl a sen. Dnes vyjedu na provensálského obra, na slavnou horu Mont Ventoux. Vstáváme brzy, snídáme a po sedmé hodině nakládáme kola do vleku. O půl osmé vyjíždíme autobusem z kempu a přesouváme se do městečka Sault. Tady autobus zaparkuje a odtud budeme vyjíždět na kolech.

Jsem domluvený s miláčkem, že na vrchol pojedu sám a tak si sundávám kolo mezi prvníma a vyrážím na cestu. Nejprve trochu nastoupám do Saultu, projedu centrem a pak zase všechno sjedu dolů. Kousek jedu po rovince a pak se cesta začíná zvedat. Před sebou vidím značku, která mi dává na vědomost, že nahoru to bude pěkná dřina. Délka na vrchol 26 km, převýšení 1150 metrů.

Opírám se do pedálů, ale jedu tak, abych se moc nenadřel. Krásná asfaltová silnice se postupně noří do lesa a prvních 20 kilometrů si opravdu užívám. Sklon kopce je velice přívětivý a místy jedu rychlostí 15 km/h. Přijíždím k Reynardově chatě a tady se všechno změní. Ráz přírody se mění do otevřené krajiny, která přechází doslova v krajinu měsíční. Je tady strašná spousta lidí a na parkovištích nad chatou jsou snad stovky obytných aut. Za vším stojí Tour de France. Pozítří se tady pojede etapa a cyklisté budou muset zdolat Mont Ventoux dokonce dvakrát.

Původně jsem zamýšlel krátkou zastávku u chaty na doplnění tekutin, ale jede se mi hodně dobře a v bidonu mám vody dost, takže pokračuji plynule dál. A jsem hodně potěšen, že mě ještě žáden náš elektrocyklista nedohnal. Vidím na ukazateli, že na vrchol to mám jen šest kilometrů. Jenže číslice šest patří do uvozovek. Odtud cesta nabírá úplně jiný sklon, procentuálně okolo desíti a na řadu přicházejí lehké převody.

Ale stále se mi jede dobře a cítím se dostatečně silný. Postupně ukrajuji desítky metrů a slavný vysílač je blíž a blíž. Stále mě ještě nikdo na elektrokole nedojel a já si začínám prohrávat s myšlenkou, že na vrcholu budu první. Když už jsem necelý kilometr pod vrcholem, dojíždí mě tchýně Jarča a trošku mi kazí radost. Poslední stovky metrů mi už slušně ubírají síly, ale nakonec vyjíždím k vrcholové ceduli a opět mě zaplavuje blažený pocit, který už dobře znám. Dobyl jsem veleslavný Mont Ventoux.

Jsem vyklepaný jak ratlík a jdu si hned otevřít plechovku Coca-Coly, kterou si vezu v batohu. Rychle ji vyklopím do sebe a asi minutu bojuji s velkou nevolností. Naštěstí obsah žaludku udržím vevnitř a za pár chvil je mi úplně dobře. Jdeme se s Jarčou vyfotit k vrcholové ceduli a pak se jdeme podívat do místního obchůdku. Zde je spousta suvenýrů a taky chlazené nápoje. Kupuji si džus a pivo. Venku si sedám na zem a dopřávám svému tělu tekutiny. Postupně přijíždí Hanka s Kamilem a nakonec se na vrcholku zjevuje Petr. Ptám se ho, jak jsou daleko holky, a odpovídá mi, že minimálně ještě půl hodiny pojedou.

Jelikož jsem tady už skoro hodinu, mám načerpanou novou sílu, rozhoduji se, že pro holky zajedu a znova si s nimi vyjedu na vrchol. Pouštím brzdy a užívám si pořádný sjezd. Jen je škoda, ze je tady tolik lidí, cyklistů a dokonce i aut. Nemůžu jet úplně naplno, musím přece jenom dávat pozor. Sjedu dobrých pět kilometrů a na holky narazím jen jednu zatáčku před chatou Reynard. No pěkně, znova mě bude čekat to nejhorší stoupání. Nevadí, s Irmískem a Maruškou jedeme lehkým tempem. Občas holky zastaví a odpočívají. A při jedné takové zastávce vedle nás zastavují dvě Octávky a z jedné vystupuje Jan Šmíd, reportér České televize.

Prosí nás, zda by s námi mohl udělat krátký rozhovor a zda by si mohl půjčit některé naše kolo, aby mohl natočit vstup přímo z kola. Souhlasíme a dobrou půlhodinu řešíme tuto věc. Reportáž se odvysílá na druhý den v Brankách, bodech, vteřinách a my se na drobný moment staneme slavnými. Tato pauza pomůže i holkám, protože zbytek cesty na vrchol vyjíždějí na jeden zátah. Opět absolvuji kolečko focení u cedule, s Kamilem a Petrem si koupíme stejné trika s nápisem Mont Ventoux a v těch si děláme společnou fotku. Pak se ještě s Irmískem jdeme podívat na vyhlídku a je odtud úchvatný výhled na Alpy.

Pak přichází na radu sjezd. Už se nemůžu dočkat a opět jedu na hranici rizika. Jenže to si užívám jen asi tři kilometry, pak dojíždím nějaká auta a musím brzdit. K Reynardově chatě přijíždím v klidu, zastavuji a čekám na ostatní. Před námi je dvacet kilometrů mírného klesání a je to fakt paráda. Cesta nám ubíhá rychle a zanedlouho jsem pod Saultem. Do města musíme zase něco nastoupat a doufáme, že se nám podaří někde najíst.

Bohužel, je zrovna doba, kdy už mají zavřeno a na večeře otevřou až večer. Vidíme tady stánek s pizzou, ale bohužel i ten má všechno prodáno a zavírá. Nakonec se nám podaří najít otevřený obchůdek a my si kupujeme alespoň pečivo a nějaký sýr a salám. Výborně, hlady nezemřeme. Sjíždíme pod Sault k autobusu a já jsem pevně rozhodnutý, že na kole dojedu až do kempu. Nakonec se mi podaří přesvědčit i všechny ostatní a krom Jarči pojedou všichni po vlastní ose.

Loučíme se s ostatníma a autobus odjíždí zároveň s námi. Jediné, co je před námi nepříjemného, je nadcházející kopec. Ale šest kilometrů s převýšením 200 metrů není žádná hrůza a my jsme po půlhodině nahoře v sedle ve výšce 826 mnm. Ale to, co je teď před námi, za tu námahu určitě stálo. Sjezd nádhernou přírodou a údolím se skalnatými masívy po stranách má délku vice jak dvacet kilometrů a musíme sestoupat 600 výškových metrů. Paráda, užíváme si sjezd a v zatáčkách klopíme biky na hranici adheze.

Cesta nás přivádí dolů do vesničky Les Cliers, přes kterou jsme už jeli. Do kempu to máme dva kilometry a přijíždíme do něho jen o pět minut později, než dorazil autobus. Jdeme si rychle udělat pozdní oběd a pak jdeme spláchnout prach z cesty do bazénu. Večer sedíme u nás na terásce a trávíme ho společně s ostatníma.

05.07.2021

divider
divider

Délka trasy: 95 km

Nastoupané metry: 1 782 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek