Hodonín - Mutěnice - Dubňany - Milotice - Vracov - Bzenec - Hodonín

Dneska začíná naše krátká dovolená na jižní Moravě a po ubytování se v Hodoníně v muzeu Naftového dobývání a geologie, kde je rovněž ubytovna, vyrážíme na první cyklovýlet. Jede nás docela početná skupinka, ale jednoznačně jsme s Irmou nejmladší. Projíždíme místní části Hodonína a dostáváme se k Zoo, kde najíždíme na cyklostezku, která vede lesem a která nás vyvádí v Písečným, kde se nachází spousta rybníků. Hned u těch prvních jsou i husí či kačení farmy a naše nozdry nasávají jejich typický pach. Pokračujeme krásnou cyklostezkou mezi rybníky a asfalt pomalu skrápějí kapky našeho potu, protože teplota už teď dopoledne atakuje 30° hranici. Kousíček za Bojanovickým rybníkem děláme první zastávku a někteří z nás si jdou doplnit do bidonů vodu z vyhlášeného pramene Kohoutek. Jde se k němu po úzkém mostku přes malou říčku a já toho využívám k vyfocení pár fotek.

Zanedlouho už zase všichni sedíme na sedlech svých strojů a šlapeme dále krásnou cyklostezkou. Po chvilce narážíme na hlavní cestu, na kterou odbočujeme a začíná nám mírné stoupání směrem na obec Mutěnice. Po kilometru sjíždíme do výše zmiňované vínem proslavené obce a čeká nás další krátký výšlap a sjezd po hlavní cestě k Jarohněvickému rybníku. Poté se napojujeme na cyklotrasu, která je vybudovaná ze staré železniční tratě, ale i tu brzy opouštíme a proplétáme se Dubňany. Zde je i druhá zastávka v místní restauraci a jdeme se občerstvit. Někteří kafe, někteří pivo.

Zhruba půlhodinka odpočinku je za námi a my pokračujeme dále po hlavní cestě a zase trošičku stoupáme. Záměrně píši, že trošičku, protože jsem přece jenom odkojený beskydskými vrchy. Asi po kilometru uhýbáme z hlavní cesty doleva a stále mírně stoupáme. Projíždíme mezi kukuřičným polem a vinicemi a já si zastavuji, abych si utrhl mladou kukuřici, kterou vzápětí během jízdy schroustám. Míjíme vysílač a ocitáme se na Nákle (265 mnm), kde jsou k vidění 4 zajímavé věci: malé hliněné pece, socha Kupce Sáma, liliový kříž a altánek se zvoničkou. Zde krátce zastavujeme a foťáky cvakají jeden přes druhý. Uděláme si s Irmískem společnou fotku u Sáma a samozřejmě si musíme zazvonit na zvonec v altánku. Lubin nás tentokrát vede polní cestou a na několika místech musíme najet do pole, protože cesta je plná bahna. Celkem ho obdivuju, protože jede na silničce a ta zrovna na tento povrch není pohodlná. O to více si to říkám, když nás čeká kamenitý sjezdík z polí až ke sklepům v Šidlenech. Obdivuju zdejší krásu a čekáme, až se všichni sjedeme. Teď nás čeká mírný sjezdík až do Milotic.

Tady máme hodinovou pauzu a tak jdeme s Irmou a její mamkou Jarmilou nejprve na meníčko do místní hospůdky. Sedíme hned naproti vinařství Krist, z jehož nabídky jsem už měl možnost ochutnat a nelze, než ho pochválit. Oběd nám zabírá více času, než bychom chtěli, a tak máme jenom malou chvíli na prohlídku milotického zámku. Opět nafotíme několik fotek, děláme si společnou fotku a projdeme kousek zámecké zahrady. Pak už musíme zase pospíchat, jelikož máme sraz s ostatníma, tak ještě rychle kupujeme s Irmou magnetku na ledničku a vyrážíme dále a jedeme přes vesnici Skoronice do Vlkoše, kde odbočujeme vpravo na cyklostezku a opět jedeme v klidu a hezkým prostředím. Dostáváme se po ní do Vracova a vyjíždíme u koupaliště Rašelina a v tom vedru sníme o tom, že se noříme do chladné vody. Ve Vracově přijíždíme k hlavní cestě a někteří z nás si jdou dát točenou zmrzlinu včetně Irmy, která ji pak olizuje za jízdy.

Z Vracova se dostáváme cyklostezkou podél hlavní cesty až do Bzence, kde máme další zastávku a to tentokrát na nádvoří u Lubina. Ten nám donáší třílitrovou láhev bavorského piva, láhev čerta – namíchaného z rumu a griotky a výborné kvašáky. Taková zastávka začíná být nebezpečná. V tom teple ten alkohol leze docela do hlavy. Mezitím koukám Lubinovi do garáže a obdivuju jeho silniční kola a ten mě pak vede k sobě domu, kde má dvě nádherná kola – jedno Campagnolo a jednu De Rosu. Ukápne mi slina nad těma mašinami a jdu si dát raději ještě jednoho čerta. Po více jak hodince se zvedáme, děláme společnou fotku a jedeme se ještě podívat na bzenecký zámek. Ten je také velmi zajímavý, ale bohužel ještě není zrekonstruovaný. Někteří z nás se jsou podívat na prohlídku do zdejších vinných sklepů, ale jelikož prohlídka trvá hodinu a půl, tak se jdeme ještě podívat na náměstí, sedneme do zdejší hospůdky a pak ve třech vyrážíme na cestu zpátky do Hodonína.

Jedeme po hlavní cestě směrem na Strážnici a v Bzenci-Přívoze se snažím najít odbočku na cyklostezku. Bohužel míjíme asfaltovou odbočku velkou jak vrata a dojíždíme až k řece Moravě, a to už vím, že jsme moc daleko. Vracíme se tedy kousek k nádraží, najíždíme na modrou trasu, ale i tu po chvíli ztrácíme a dostáváme se do zákazu vstupu a místní pískovny. Vracíme se znova k nádraží, koukáme do mapy a pokud ta nelže, musí ta cesta tady být. A znova na kola a znova míříme směrem k pískovně. Až teď si všímáme, že na sloupu je šipka s odbočkou. Hurá, máme ji. Ale musíme přelézt potrubí a projít tmavým nízkým podchodem. Dostáváme se na lesní stezku a já si chrochtám blahem. Holky mě asi momentálně moc rády nemají, ale podle mapy by tento lesní úsek neměl trvat moc dlouho. A taky že ne a po kilometru najíždíme na lesní asfaltovou cyklostezku. Nyní se nám cesta mírně houpe, ale i přes najeté kilometry se teď jede skvěle. V lese je chládek a hlavně tady nejsou žádné auta a je tady božský klid. Občas něco za jízdy vyfotím a po pár kilometrech se vyhupujeme nahoře v Rohatci.

Tím se proplétáme a už máme namířeno do Hodonína. Tam se po půlhodince dostáváme a jdeme ještě do marketu na nákup. Docela pořádně se mračí a začíná být nesnesitelné dusno. Když vidím ty mraky, tak jsem rád, že pokračujeme blíže k ubytovně. Ale tam ještě naše kroky nevedou, máme chuť na pivo a jsme vyprahlí, takže jedeme ještě k nejbližší hospůdce na jedno. Mezitím se řádně stmívá, zvedá se vítr, ale naštěstí neprší, čili se vracíme na ubytovnu suchou nohou. Dáváme si sprchu a jdeme ještě do města na něco k jídlu. Vzhledem k pokročilé hodině volíme kebab z rychlého občerstvení a pak naše kroky míří do místního pivovaru, kde si dáváme pšeničné zázvorové pivo. Sedíme na zahrádce a v tom se spouští pořádný liják. Ten naštěstí taky netrvá dlouho, a tak se vracíme na ubytovnu bez toho, abychom zmokli. První den je za námi a my zalézáme do postýlky, protože ráno v 8 hodin vyjíždíme směr Strážnice a Slovensko.

28.07.2012