logo
divider

Bunč - Brdo - Buchlov - Pod Břesteckou Skalkou - Horní Salaš - Bunč


Jedeme dnes za tetou na jižní Moravu a po cestě tam si chceme udělat kratší bikový výlet v Chřibech. Trasu máme promyšlenou a předpověď počasí na danou lokalitu slibuje krásné počasí. Bohužel se meteorologové opět spletli a nám kousek před dojezdem na místo začíná poprchávat. Co se dá dělat, nenecháme se odradit a vyrážíme na kolo. Trasu nemáme naplánovanou až tak dlouhou, takže by nám případné promočení až tak nevadilo. Vyjíždíme od chaty Bunč (520 mnm) a cesta nám začíná stoupat širokou pískovou cestou. Vjíždíme do lesa a mírně klesáme. Intenzita deště se stupňuje, ale naštěstí to trvá jen pár minut a je po dešti. Dostáváme se na rozcestí pod Brdem a na dohled máme nejvyšší místo Chřibů – rozhlednu Brdo (587 mnm). Zbývajících 200 metrů k rozhledně už ale šlapeme pěšky, jelikož je svah strmý a plný kořenů a kamení. Tento krátký úsek máme brzy za sebou a jsme u rozhledny.

Jenom škoda, že je nízká oblačnost a nebudeme mít skoro žádný výhled. Za 15 minut se rozhledna otevírá, ale místní správce nám kyne rukou, že máme jít nahoru, že mu zaplatíme, až sejdeme dolů. Čeká nás pár dřevěných schodů a jsme na rozhledně. Koukáme na okolní krajinu a i přesto, že není dobrý výhled, je tady nádherně. Po několika minutách scházíme dolů a správce od nás nechce žádné peníze, prý za to, že jsme nic neviděli. Tohle nás hodně potěší – taková vstřícnost, či chcete-li slušnost a já staršímu pánovi stejně dávám penízky. Ještě se ho vyptávám, kudy máme správně jet a on nám ukazuje cestu a varuje, ať jdeme sjezd od rozhledny raději pěšky, že zde bylo již letos několik úrazů. No jo, to když mi někdo řekne, tak já to musím just pokořit. Sjezd není nijak obtížný, akorát je uprostřed vymleté koryto s velkými kameny. S trochou obratnosti a opatrnosti se dá v pohodě sjet.

Ocitáme se znova na lesní cestě plné písku a pokračujeme směrem na rozcestí Vlčák. Jedeme krásnou přírodou a po cestě potkáváme zelené jezírko, které fotím. Zanedlouho se ocitáme na rozcestí Vlčák (565 mnm) a znovu z nebe padá pár kapek. Vydáváme se lesní pěšinkou pohodovým sjezdem a po pár set metrech najíždíme na lesní asfaltovou cestu. Po levé ruce se nám otevírá údolí a naproti se na kopci majestátně tyčí rozhledna Brdo. Začínáme trošku stoupat a po chvíli znova najíždíme na lesní cestu plnou bahna. Čeká nás další krátký sjezdík a vyjíždíme na krásné louce, kde se na chvíli zastavujeme a doplňujeme tekutiny. Cesta přechází v úzký singlík a tím jedeme až na rozcestí Buchlovský Kámen (536 mnm). Odtud kousek stoupáme na další louku, z které už máme výhled na hrad Buchlov.

Sjíždíme k pár místním domům a tady dělám dalších pár fotek, jelikož se zde na krásné louce pasou koníci. Po pár metrech opět odbočujeme do lesa na stezku. Tady potkáváme rodinku Belgičanů, kteří nám zdraví. Netrvá to dlouho a najíždíme na asfaltovou cestu, kousek sjíždíme a ocitáme se na hlavní cestě směrem na Buchlov. K hradu si ještě trošku mákneme do kopečku a těšně před branou nás čeká prudký výšlap po žulových kamenech, ale úspěšně dojíždíme až na hrad. Jelikož máme sebou kola, jdeme se každý zvlášť podívat na nádvoří hradu. Na prohlídku nemůžeme, neměli bychom kde schovat kola. Pomaličku dostáváme hlad, tak uvažujeme, že se tady najíme. Jenže u místní hospůdky nám přijde nejsympatičtější dřevěná socha, tak se rozhodujeme, že pojedeme dále.

Sjíždíme dolů na Buchlov-Rozcestí (470 mnm)a stáčíme se na žlutou značku. Cesta je rozbahněná, celkem prudká a není zrovna jednoduché tento úsek sjet. Ve finále nás čeká 6 schůdků a ocitáme se na další cestě, která už je širší a dá se na ní jet. Sjíždíme tedy dále dolů a zase kousek stoupneme, než sjedeme opět prudším, bahnitým a kamenitým sjezdem až na rozcestí Pod Břesteckou Skalkou (289 mnm). Zde jdeme zkusit místní chatu, která vypadá jak z dob hlubokého totalismu, zda se tady nenajíme. Tak bohužel polévka je už jenom česneková, tak si dáváme jenom Birella a Kofolu a vyrážíme dále. Sjíždíme kousek dolů a zase se dáváme doleva na zelenou značku. Čeká nás neskutečně útrapný a náročný kus cesty až na rozcestí Dubový Díl.

Dva kilometry plné bahna, komárů, kapek deště a stoupáčků, které musíme šlapat pěšky. Ještě, že to trvalo jenom chvíli, protože zvlášť komáři z nás vysávají nejenom krev, ale i náladu. Po půlhodince dorážíme na kýžené rozcestí Dubový Díl (442 mnm) a nálada se nám rázem zlepšuje – přestalo kapat, bahna je taky daleko méně, komáři jsou pryč a hlavně nás čeká kousek cesty dolů. Sjíždíme opět lesní stezkou a i to klesání je opět nesmírně náročné. Zanedlouho se ale cesta rozšiřuje a po další chvíli vjíždíme na Horní Salaš (262 mnm). Nějak nám není jasné kudy jet, tak se musíme zeptat místních a ty nás raději posílají na Dolní Salaš, kde bychom měli odbočit a dojet už na Bunč asfaltovou cestou.

Jelikož je už pokročilá hodina, máme hlad a máme už docela dost terénu, bahna a komárů, tak je volba jasná. Sjíždíme asi o 2 km níže a znova zkoušíme místní hostinec, zdali nám něco neuvaří. Meníčka už nemají a ze zbytku si nějak nemůžeme vybrat, takže si dáváme zase jenom Kofolu a vyrážíme na poslední úsek naší dnešní etapy. Cesta zpočátku velmi mírně stoupá, vede lesem a není na ní skoro žádný provoz, takže se jede úplně báječně. Na zbývající 3 km se už musíme opřít do pedálů trochu více, ale zanedlouho se nacházíme na Bunči u našeho auta. Jdeme do místní horské chaty, jelikož hlady už šilháme a vůbec nelitujeme, protože zdejší posezení a hospůdka je krásná, jídlo výborné a poměrně levné. Chvilku tady odpočíváme, cpeme si bříška a pak už vyrážíme na zbytek cesty za tetou.

03.08.2010

divider
divider

Délka trasy: 32 km

Nastoupané metry: 751 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek