Dolní Morava - Slamník - Stezka v oblacích - Dolní Morava

Dnešním dnem opouštíme Orlické hory a chceme se ještě po cestě zastavit v Dolní Moravě, udělat si krátký výšlap na kole a podívat se na nově postavenou Stezku v oblacích. Snídáme, nakládáme věci do auta a před devátou hodinou vyjíždíme směr Králíky. Počasí má být dneska výborné, jediné, čeho se obáváme, jsou mraky lidí, kteří do Dolní Moravy v sobotu přijedou. Po hodince a půl jízdy parkujeme ve výše zmiňované obci a naše první kroky vedou do místní restaurace a dáváme si kávičku.

Jsme u rozcestí Dolní Morava – penzión Na Rozcestí (655 mnm) a vydáváme se po asfaltové cestě vzhůru. Naštěstí za chvíli mizí davy turistů a u konečné autobusu mizí i chaty a obydlí. Konečně jsme se lesní asfaltové cestě a užíváme si krásného klidu. Kopírujeme řeku Moravu, která je tady jen nepatrně větší než potok. Stoupáme asi dva kilometry velmi mírně a jede se nám pohodově.

Jenže jakmile dojedeme na Rozcestí Pod Vilemínkou (860 mnm), cesta začíná prudce stoupat vzhůru. Řadímě nejlehčí převody a pořádně do kopce funíme. Navíc pozorujeme další cyklisty a koloběžkám, kteří sjíždějí opačným směrem. Jsme tady jediní, kteří se drápou do kopce. Naštěstí to netrvá dlouho, odhadem asi jeden kilometr a cesta se nám začíná lepšit. Dostáváme se nad hranici lesa a otevírají se nám fantastické výhledy.

Za sebou vidíme majestátný Králický Sněžník a pod sebou úžasné údolí Dolní Moravy. Ještě kousíček stoupáme, ale pak se sklon naší trasy dostává skoro do roviny a my jedeme skvělou vrstevnicí. V některých místech mi to hodně připomíná trasu na Elbě a tam se podobná cesta vine okolo výběžku Calamita. Několikrát zastavuji a všechnu tu krásu dokumentuji na fotoaparát. Odhadem 5 kilometrů je krásných a pohodových a přivádí nás na rozcestí Slamník (1140 mnm).

Tady si dáváme chvilkovou pauzu a já se koukám do mapy, kudy bude nejlépe jet. Vymyšleno a čeká nás pohodový sjezdík, který končí u lanovky a Stezky v oblacích. Velmi zvláštní stavba, která slouží i jako rozhledna. Původně jsme měli v plánu, že zamkneme kola a půjdeme se podívat nahoru. Jenže ty davy turistů, kteří se na stezce pohybují, nás dokonale odrazují. Navíc si myslím, že vrstevnicová cesta, po které jsme přijeli, nabídla daleko více krásnějších výhledů. Necháváme stezku stezkou a pojedeme dolů.

Srdce mi zaplesá radostí, když zjišťuji, že je zde singletracková trasa. Já si to užívám, sjíždím všechno bez problémů, ale Irmísek občas šlape pěšky. Nevadí, dostáváme se na rozcestí Vyhlídka (960 mnm) a teď už budeme sjíždět po lesní cestě. Ta je ale bohužel opět plná turistů, navíc je poměrně terénní a tak ani tento sjezdík není úplně to ideální.

V pořádku se dostáváme dolů na asfaltovou cestu, ještě kousek sjedeme k parkovišti a jdeme si dát do místní restaurace oběd. Máme našlapáno jen necelých 30 km, ale tahle trasa určitě stála za to. Po obědě nakládáme kola na auta a nezbývá, než se přesunout domů do Kroměříže. K večeru jdeme ještě na oslavu narozenin a tím zakončujeme naší týdenní dovolenou.

02.08.2015