logo
divider

Karlovy Vary - Bečov nad Teplou - Toužim - Bochov - Karlovy Vary


Dneska začíná druhý den naší cyklodovolené v Karlových Varech. Vstáváme v sedm hodin, snídáme, soukáme se do dresů a v 8:00 jsme všichni připraveni vyjet. Dnes je v plánu zámek v Bečově nad Teplou a Toužim. No ikdyž převýšení není bůhvíjak velké, bude to dneska pořádný masakr, protože meteorologové slibují až 40° teploty. Už teď ráno je na sluníčku pořádné vedro.

Vyjíždíme z penzionu U Hvězdy ve Staré roli, projíždíme pod dálnicí a směřujeme se k místnímu Tescu, kudy by měla vést cestička naším směrem. Cestičku nenacházíme, musíme se proto kousek vrátit a stoupáme asi kilometr po hlavní cestě, kde se na kruhovém objezdu dáváme doleva a sjíždíme do Doubí. Odtud nás zase čeká stoupání a my se už začínáme pořádně potit.

Stoupáme až k rozcestí Březová (452 mnm), kde se nám sklon cesty obrací a my máme před sebou delší pohodový sjezd až k vodní nádrži Březová. Tady se na chvíli na hrázi zastavujeme a rozhlížíme se po tomto vodním díle. Od této vodní nádrže budeme velice mírně, ale neustále stoupat až do Bečova. Jedeme sice po hlavní cestě, ale provoz je relativně únosný a hlavně, co je nejdůležitější, jedeme ve stínu. Postupně projíždíme obcemi Teplička, Krásný Jez a Vodná a po zhruba deseti kilometrech dojíždíme do Bečova nad Teplou.

Do centra obce a k zámku si musíme vyšlápnout, ale za chvíli už parkujeme kola u jedné hospůdky. Sice ještě není deset, ale číšník nás neodmítá a my jsme vděční, protože potřebujeme doplnit i jiné tekutiny než jenom vodu z bidonu. Posedíme dobré půl hodinky, já si dávám velkou studenou Kofolu a holky i kafe. Pak přeparkujeme kola ke vchodu do zámku, jdeme si koupit magnetku a procházíme krásnou zámeckou zahradou. Samozřejmě udělám zase spoustu fotek. A zvlášť příjemný je vstup do sklepení, který je sice zamřížovaný, ale po osmi schodech dolů zde vane vzduch jak z klimatizace. Chvíli tady strávíme a chladíme se.

Zhruba okolo jedenácté hodiny se vydáváme dále na cestu a čeká nás zase dlouhé stoupání. Stále jedeme po hlavní cestě. Po dvou kilometrech jsme nahoře a čeká nás sjezd skoro do obce Krásné Údolí a poté se mírně svažujeme a míříme do asi pět kilometrů vzdálené Toužimi. Uf, to vedro už začíná být nesnesitelné. Projedeme centrem Toužimi a u místního, bohužel zdevastovaného zámku zastavujeme a jdeme do další restaurace, kde si dáváme pivko a oběd. Ikdyž sedíme pod deštníky, je zde hrozně dusno, tak se tady moc nezdržujeme a pokračujeme dále.

V plánu byli dneska i Žlutice, ale ty jednohlasně zavrhujeme, protože dalších dvacet kilometrů navíc by v tom pařáku byla sebevražda. Opět mírně stoupáme, do obce Kozlov nás čeká sešup a pak zase pořádně stoupáme. Potkáváme zde policejní auto s blikajícími majáky a záhy vidíme i důvod. V příkopě leží raněná srna, kterou zřejmě někdo srazil autem. Když vystoupám na kopec a čekám na ostatní, ozve se rána z pušky a trápení srny je zřejmě u konce. Co se dá dělat, i tohle se stává. Než dojedou ostatní, jsem totálně propocený, jelikož jsem zase kopec rval na sílu. Dobře mi tak, dělat machra v tropech. Naštěstí nás čeká další sjezdík do obce Teleč, a tak mě propocený dres trošku ochlazuje.

Jenže když jsme sjeli, tak zase stoupáme a tentokrát mezi poli a výheň je opravdu obrovská a už by to chtělo zase nějaké pivo. Když vyjedeme nahoru, vidíme, že je před námi nějaký památník, sjíždíme po cestě dolů do Bochova a asi v polovině máme odbočku na zmiňovaný památník. Ostatní se už vidí na pivu, ale já, Irmísek, její mamka a ještě jeden z party musíme památník navštívit. Je to pár set metrů, ale po nezpevněné cestě a samozřejmě nahoru. Uf, i já mám nahoře docela dost a tak se vůbec nedivím Jarce, která hlásá, že ji je už nevolno. Rychle si to tady vyfotíme a sjíždíme zpátky na cestu za ostatníma, kteří se chladí ve stínu stromů.

Teď už nás čeká jen asi kilometrový sjezdík a jsme na náměstí v Bochově, kde se uvelebujeme do stínu na lavičky jedné hospůdky. Paráda, studené pivo zase nalévá trochu života do žil. Nad Bochovem se tyčí ještě jedna památka, a tou je zřícenina hradu Hartenštějn z opravenou věžičkou. Jediný, kdo tam chce jet, je pán Kavečka. Mě to nedává a jedu s ním. V infocentru nafasoval klíče od věžičky a my kousíček sjíždíme a před námi je asi kilometrový výšlap po štěrkové cestě. Funíme, kapky potu z nás padají, ale nevzdáváme se a ke zřícenině Hartenštějnu (734 mnm) vyjíždíme na kolech. Je odtud nádherný výhled a navíc je ve věžičce o dost chladněji, tak uznáváme, že to přece jen byl dobrý nápad. Navíc zpátky na náměstí se povezeme z kopečka.

Ostatní už jeli, takže vyjíždíme jen my tři s Irmískem a její mamkou. Té už je po odpočinku a doplnění tekutin dobře, takže jedeme pohodově. Najíždíme na hlavní cestu a zase začínáme stoupat. Teď už začínám být přehřátý zase já, ale naštěstí nás čeká zase dlouhý sjezdík do Německého Chloumku, kde odbočujeme doprava a mírně sjíždíme do nedaleké Dlouhé Lomnice. Z té už zase stoupáme, ale po necelém kilometru cyklostezka odbočuje na štěrkovou cestu a ta po chvíli přechází na cestu lesní. Jsme na rozcestí U Hajnice (581 mnm).

Odtud jedeme konečně zase chvíli ve stínu lesa a po pár set metrech se dostáváme na lesní asfaltovou cestu. Čeká nás sjezdík do obce Pila. Tam se ptáme domorodců, jestli je tady nějaká hospůdka, protože to vedro je opravdu neúnosné a potřebujeme doplnit tekutiny. Odpovědí nám je, že musíme vystoupat na druhý konec obce. Polovině lidí se už nikam vyšlapávat nechce, ale nakonec se podvolují a do hospůdky přijíždíme společně. Dokonce je zde tak příjemně, že se nám zastávka trošku protáhne a my si dáváme pivka každý dvě.

Čas zase pokročil, sjíždíme zpátky dolů, abychom zase mohli šlapat nahoru. Z asfaltové cesty brzo uhýbáme a najíždíme na cyklostezku a polní cestu. Znovu jedeme lesíkem a stoupáme. Zanedlouho ale přijíždíme do obce Kolová (573 mnm), odkud nás bude čekat sjezd až do Karlových Varů. Já si ho trošku zkrátím a zhruba kilometr sjíždím po MTB trase a napojuji se znova na asfaltové cestě. Konečně pohodově sjíždíme a trošku se ochlazujeme.

Vjíždíme do Karlových Varů, míjíme hotel Pupp a projíždíme centrem města. Pak se napojíme u Ohře na cyklostezku vedoucí kolem řeky a přijíždíme ke Kauflandu, který je od našeho ubytování vzdálený asi kilometr. Holky jdou nakoupit proviant na večeři a samozřejmě si nechávám koupit i jedno vychlazené pivo. Teď už jenom se proplést a vyjet nahoru do Staré Role a dnešní pekelná etapa je za námi.

Před vchodem do našeho pokoje se sezouvám, odhazuji boty a ponožky do dáli, svlékám dres, sedám si na chodníček a vychutnávám si studenou plechovku mého oblíbeného Radegastu. Musím říct, že jsem už dlouho nezažil takový horoucí den s tolika najetými kilometry. Poklona patří všem, kdo to dneska zvládli. Jen škoda, že voda v naší sprše má stabilní teplotu. Chtělo by to pořádně ledovou. Večer si zase všichni sedáme společně na lavičky pod stromy a kecáme. Po deváté hodině pozorujeme, že se v dálce blýská a v deset hodin je obloha v jednom ohni. Prší a bouří střídavě celou noc a konečně se příjemně ochlazuje.

28.07.2013

divider
divider

Délka trasy: 95 km

Nastoupané metry: 1 196 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek