Kroměříž - Otrokovice - Napajedla - Veselí nad Moravou - Strážnice - Skalica - Holíč - Hodonín

Je polovina prázdnin a my se s Irmískem rozhodujeme, kam pojedeme na výlet na kole. Vstáváme docela pozdě a než posnídáme, je po jedenácté hodině. Přesto volba padá na vyjížďku okolo Baťova kanálu a cílovým místem by měla být Slovenská města Skalica a Holíč. Počasí je krásné, ale k večeru hlásí nějaké přeháňky, tak uvidíme. Balíme nejnutnější věci, oblékáme se a vyrážíme na cestu.

Z Kroměříže najíždíme na cyklostezku okolo řeky Moravy, kterou máme hned za domem a opíráme se do pedálů. Dokonce máme to štěstí, že nám mírný vítr fouká do zad. Projíždíme okolo sportovního letiště, vjíždíme do Trávnických Zahrádek a z nich jedeme po hrázi Moravy. Pozorujeme větší a kalnou vodu po nedávných deštích a doufáme, že dneska nezmokneme. Teď nás čeká zhruba pětikilometrový úsek po perfektní cyklostezce a ve stínu stromů a přijíždíme do obce Kvasice.

Tady musíme přejet na druhou stranu a najet na další zhruba pětikilometrový úsek, který nás dovede do města Otrokovice. Tady cyklostezka není a musíme jet po polní cestě. Nebo lépe řečeno, letos se zde cyklostezka buduje, a tak projíždíme chvíli uježděným štěrkem, poté musíme sjet na prašnou cestičku a pak projíždíme po lesní cestě. Alespoň máme vyzkoušené, jaká cesta tady byla a jaká cyklostezka zde vyroste. Prašný úsek se okamžitě podepisuje na našich kolech a světlý prach zalézá opravdu všude.

V Otrokovicích znova najíždíme na asfaltovou cyklostezku, zastavujeme se u místního bufetu na doplnění tekutin a po malé chvíli vyrážíme dále. Teď musíme překonat pěší most a ten má velmi prudké nájezdy. Jenže já se ho rozhoduji na konci sjet, což není problém, ale stane se mi nehoda v podobě vypadnutého foťáku z boční kapsičky batohu. Foťák sebou pleskne o asfalt a já jsem pořádně naštvaný. Má nálada klesne ještě níže po tom, co ho zapnu. Display je otočen zrcadlově vzhůru nohama. No paráda, s tím se nedá ani pořádně zaměřovat. Jediné štěstí je, že fotí stále stejně kvalitně.

Co se dá dělat, byla to moje blbost. Pokračujeme tedy dále, projíždíme opět po asfaltové cyklostezce po levém břehu Moravy a zanedlouho nás vítá další město. Vjíždíme do Napajedel a jedeme stále po hrázi. Zanedlouho projíždíme okolo známého kempu Pahrbek, poté kolem pastvin Napajedelských hřebčínů a pak to máme zhruba dva kilometry do obce Spytihněv, kde přejedeme na pravý břeh Moravy a stále asfaltovou cyklostezkou pokračujeme dále. Pauzu si uděláme v nedalekých Babicích v místním cyklobaru. Dáváme si skvělého Radlera a já si dávám zelňačku. Chvíli odpočíváme a pozorujeme provoz na Baťově plavebním kanálu.

Odtud to máme necelých 10 kilometrů do Uherského Hradiště. Tam v poklidu dojíždíme, proplétáme se kouskem města a už zase jedeme podél řeky Moravy. V obci Kostelany nad Moravou přejíždíme na druhou stranu po dřevěném mostě a teď se na chvíli od Moravy odpojíme. Projíždíme lesem asi dva kilometry, vyhýbáme se kalužím a vyjíždíme u rybníků v Ostrožské Nové Vsi. Teď musíme projet nejprve touto obcí, poté projíždíme Uherským Ostrohem a cyklostezkou mezi poli míříme do Veselí nad Moravou. Tady přijíždíme k další hospůdce a zastavujeme se na pivko.

Máme už docela dost hodin, ale počasí je pořád skvělé, tak se nebojíme, že bychom nedojeli. Po krátké pauze se zvedáme, nasedáme na naše biky a pokračujeme dále. Projíždíme městem, projedeme zámeckým areálem a směřujeme se na obec Vnorovy. Tady se nám cesta trošku zvlní a kousek šlapeme i do kopce. Z Vnorovů nás čeká sjezdík, poté asi kilometr krásné asfaltové cesty a přijíždíme do zámeckého areálu ve Strážnici. Konečně se taky podíváme na zdejší zámek. Pak si ještě zajedeme do infocentra, kde kupujeme turistickou magnetku a cyklomapu zdejšího regionu za skvělých 15 Kč.

Ovšem dále už nejedeme po cyklostezce, u Baťova kanálu odbočíme a jedeme po jeho levém břehu. Naše kola brázdí krásnou a úzkou polní cestu a celkově okolí s Baťovým kanálem nemá chybu. Takto ujedeme zhruba 3 kilometry a dostáváme se do obce Petrov. Tady, v přístavišti, si děláme další zastávku a dáváme si gulášové polévky a pivo. Pak Petrovem projedeme a u vinných sklepů Plže se dáváme směrem na Sudoměřice. Tady nás čeká další kopeček, poté sjedeme dolů a do skalice, která je vzdálená asi 2 kilometry, musíme po hlavní cestě. Nevadí, naštěstí tady není až tak velký provoz.

Když přijedeme do Skalice, jedeme se pouze podívat k rotundě a ke křížové cestě, jelikož jsme zde byli před dvěma léty. Uděláme si nějaké fotky, chvilku se pokocháme pohledem na město a vyrážíme zase o kus dále. Dalším cílem je 7 kilometrů vzdálený Holíč. I tam jsme už kdysi projížděli, ale opominuli jsme zdejší zámek, takže se k němu chceme podívat dneska. Ze Skalice jedeme kousek po hlavní cestě a poté odbočíme a projíždíme okolo krásných Skalických rybníků. Za nimi se dostáváme do obce Kátov a odtud už je to kousek na předměstí Holíče.

Teď se musíme proplést městem a držíme se ukazatelů k zámku. Konečně se dostáváme na místo a jsme unešení velkolepostí zdejšího zámku. Je vskutku krásný a jedinou chybou je, že není zrekonstruovaný. Určitě by to byla široka daleko architektonická chlouba. Zámek si objedeme dokola kolem prázdného vodního příkopu a můj foťák opět cvaká fotku za fotkou. Bohužel se zde už moc dlouho zdržovat nemůžeme, protože je už sedm hodin. Máme vyhlídnutý vlak z Hodonína, který jede před osmou, ale to se obávám, že už nestihneme.

Šlapeme tedy do pedálů, co to dá a valíme se na Hodonín hlavní cestou. Za 15 minut se ocitáme znova u Moravy a tím pádem i na okraji Hodonína. Uvažujeme, co teď. Jestli jet na nádraží a stihnout rychlík, anebo počkat hodinu, jet až v 9 hodin pomalým osobním vlakem. Nakonec se dáváme z hlavní cesty doprava a po břehu Moravy přijíždíme k jezu a naší oblíbené hospůdce. Dokonce grilují, tak je to jasné, pojedeme později. Dáváme si grilovaný gyros v pita chlebu, pivko, relaxujeme a pozorujeme narůstající černé mraky.

Pak, když na nádraží dáváme kola do vlaku, začnou nebe křižovat blesky a po chvilce se spouští průtrž mračen. No ještě, že nás to nechytlo někde na cestě na kolech. Jediný problém je, nás vlak vyhodí v Hulíně a to znamená ještě sedmi kilometrovou cestu do Kroměříže, kterou jsme chtěli ujet na kole. No nevadí, tu půl hodinku už nějak vydržíme. Nakonec máme štěstí, v Hulíně čeká vlak do Kroměříže, a protože neustále prší, házíme kola do vlaku a vezeme se v suchu. Domů dorážíme skoro v 11 hodin a těšíme se na pořádnou sprchu.

23.07.2014