Valašské Meziříčí - Vsetín - Chléviska - Držková - Rusava - Pod Lysinou - Holešov - Hulín - Kroměříž

Jelikož jde dneska Irmísek na celý den do práce, vyrazím si na bike sám. Rozhoduji se pro Hostýnské vrchy a vezmu to rovnou ze Vsetína. Vstáváme spolu a před sedmou hodinou raní nasedám do vlaku v Kroměříži, který mě odveze do Valašského Meziříčí. Cesta je nic moc a hlavně je vlak narvaný k prasknutí. Je po deváté hodině ranní a já konečně můžu šlápnout do pedálů.

Vyjíždím od nádraží a rychle se směřuji na cyklostezku vedoucí kolem řeky Vsetínská Bečva. Konečně jsem venku z města a daleko od lidí. Projíždím vesničkou Jarcová a Bečvu mám po levé straně. Počasí mi opět dneska přeje, takže i řeka vytváří ve slunečních paprscích zajímavá zákoutí. Po asfaltové cestě ukrajuji kilometr za kilometrem a projíždím Pržnem. Pak mě čeká krátká nezpevněná cesta, podjíždím silniční most a na Semetíně odbočuji vpravo.

Cesta začíná ihned pořádně stoupat a já postupně zjišťuji, že kolem mě jsou všude parádní singletracky. Škoda, dneska mám jiný plán. Začíná mi být pořádné vedro, funím a pomaličku stoupám. Míjím hájenku a zanedlouho se ocitám na rozcestí Pod Křižovým (525 mnm). Tady si dávám chviličku pauzu a píšu miláčkovi smsku. Odud už budu stoupat trochu mírněji a lesní štěrkovou cestou.

Nejlepší je, že zde není ani živáčka a je tu božský klid. Na chvíli se mi dokonce otevírá výhled vpravo a toho využívám ke cvaknutí nějaké fotky. Pak ještě kousek povyjedu a jsem pod vrcholkem Křížový. Odtud mě čeká pořádný sjezd až na rozcestí Štěpková. Sjíždím téměř 200 výškových metrů a sice dávám odpočinek nohám, ale je mi jasné, že budu muset pořádně stoupat.

Na rozcestí se dávám vlevo a začínám pohodově stoupat. Opět jedu po lesní štěrkové cestě a kopíruji potok Štěpková. Jenže po malé chvíli se sklon kopce mění a já cvakám nejlehčí převody. Pot mi kape z čela, sípu a voda v bidonu mi mizne velice rychlým tempem. Nicméně zdolávám 200 výškových metrů a ocitám se na Chléviskách. Okamžitě si vybavuji, když jsme tady byli s turistama před 5 rokama. Je škoda, že zdejší chata už není v provozu, teď by pivko bodlo.

Je čas se vydat dále a já najíždím na červenou značku a začínám sjíždět směrem na Syrákov. To, že jsem špatně, si uvědomím po kilometru. No zajížďka nevadí, ale čeká mě krutý výšlap zpátky na rozcestí. Naštěstí to mám rychle za sebou, najíždím na tu správnou barvu a to modrou. Paráda, úzká pěší pěšinka se u rozcestí Pod Baťkovou (562 mnm) noří do lesa, míhám se mezi stromy a užívám si mírně techničtější sjezdík. Asi po kilometru a půl najíždím zpátky na širokou lesní cestu.

Opět začínám mírně stoupat a na pět kilometrů vzdálené rozcestí se několikrát zhoupnu. Ale pořád se raduji tím, že jsem potkal za celou dobu jen jediného člověka. Po půl hodince se ocitám na rozcestí Pod Kopnou (633 mnm) a tady najíždím na žlutou značku a asfaltovou cestu. Parádní sjezd mě přivádí do obce Držková, kterou už taky znám z pěší turistiky. Jenže co čert nechce, cítím, že mi plave zadní kolo. Je to jasné, mám defekt.

Zastavuji proto v nedalekém autokempu, kde mají i restauraci a chci si dát k té výměně duše konečně zasloužené pivko. Jenže paní majitelka se mi omlouvá, ať se nezlobím, ale že má zavřeno, že má zde dětský tábor a momentálně musí jít uklízet. No co se dá dělat, poděkuji a přesouvám se o pár metrů vedle na trávu a sundávám zadní kolo. Asi se mě paní majitelce zželelo, protože na mě volá, že pokud chci jenom pivko, tak mi ho načepuje. S díky přijímám a nakonec si dám i druhé. Duši mám vyměněnou a tím pádem jsem připraven jet dále.

Loučím se a sjíždím celou vesnicí dolů. Na jejím konci odbočuji vpravo na rozcestí Držková (365 mnm) a jak jinak, znova pojedu do kopců. Tentokrát bude mým cílem Rusava a stoupání bude pohodové a bude mít délku pěti kilometrů. Jenže cesta je to opravdu pohodová. Šlapu po asfaltu, kopíruji potok Červenku a rozhlížím se po krásném údolíčku. Cesta mi rychle ubíhá, láme se a já začínám sjíždět. Po malé chvilce parkuji kolo u hotelu Ráztoka na Rusavě. Dostal jsem chuť ještě na pivko a hlavně bych si dal něco k jídlu. Jenže i tady je letní tábor a ke všemu je všech 120 dětí venku. Taktak si mám, kde sednout a je tady takový rachot, že mi asi prasknou bubínky. Naštěstí děti po chvilce odcházejí na koupaliště a já si objednávám alespoň vývar.

Po pauze znova roztáčím pedály svého Supa a začínám, jak jinak, stoupat. Tentokrát mě čeká asfaltová cesta na rozcestí U Dubu (491 mnm). Tu mám poměrně rychle za sebou. Ale teď znova najedu do terénu a modrá značka se krutě dere vzhůru. Opět nejlehčí převody a opět pořádná dřina. Cesta se vyrovnává až u rozcestí Pod Javorčím. Odtud jedu krásnou pěšinkou a ta mě přivádí na rozcestí Pod Lysinou (551 mnm).

Odtud mě čeká konečně sjezd až dolů. Zpočátku hrubý štěrk postupně přejde v pohodovou cestu a já se dostávám na cyklostezku v Dobroticích. Ještě kousek a jsem v Holešově. Odtud to sice ještě mám 20 kilometrů, ale už po rovince. Postupně se dostávám do Količína, Pravčič a Hulína. Teď už mi zbývá dojed necelou desítku po cyklostezce a to mám v pohodě za sebou. Stavím se za miláčkem v práci a pak si jdu sednout na pivko.

12.07.2017