Jindřichův Hradec - Rýdův Kopec - Kardašova Řečice - Jemčina - Jindřichův Hradec

Je polovina prázdnin a my se vydáváme na naše pravidelné putování po krásách naší země. Letos budeme poznávat s partou cykloturistů oblast České Kanady. První ubytování máme v Jindřichově Hradci, kam většina z nás doráží v sobotu kolem desáté hodiny. Proběhne první slivovičkové kolo na uvítanou po roce, vyřizuji nezbytné formality s vedoucí domova mládeže a mezitím se vybalujeme na pokojích a chystáme na první cyklistickou vyjížďku.

Nasedáme na kola až po dvanácté hodině a směřujeme se do nedalekého centra Jindřichova Hradce. Nejprve se jedeme podívat k rozlehlému a krásnému zámku, projdeme si nádvoří a obdivujeme hudební pavilon Rondel. Jelikož je pokročilá doba, dáváme si menu v místní zámecké restauraci. Po obědě se přesuneme ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, kde se nachází vyhlídková věž a rovněž se zde nachází 15. poledník.

Z centra města vyjíždíme až po druhé hodině a směřujeme se k letišti. Cestou musíme něco nastoupat a zastavíme se rovněž u kostela sv. Jakuba a jeho křížové cesty. Odtud najíždíme kousek na štěrkovou cyklostezku a po malé chvilce se dostáváme k letišti. Odtud to je jen kousek do obce Děbolín, nad kterou se nachází rozhledna Rýdův kopec. K té si musíme samozřejmě vyšlápnout. Tady zastavujeme a jdeme si udělat nějaké fotky na rozhlednu. My s Irmískem to tady už známe, jeli jsme zde minulý rok.

Dále cesta pokračuje výbornou asfaltovou cestou podél lesa a zhruba po kilometru najíždíme na cestu lesní. Ta nás po krátké chvíli přivede ke kostelu sv. Barbory, jenž je v soukromém vlastnictví a krásně opravený. Odtud nás čeká mírný sjezd mezi kořeny stromů a je to trasa vyloženě pro MTB kola, a tak někteří volí raději cestu pěšky. Ale naštěstí je to jen malý kousek, další lesní stezka je už krásně průjezdná. Nakonec nás dovede na asfaltovou silnici, my se na ní napojujeme a po dvou kilometrech projíždíme obcí Mnich.

Za Mnichem nás čeká ještě boční cesta, ale pak se musíme na chvíli napojit na silnici hlavní, kde panuje poměrně hustý provoz. Ještě, že z ní zase po pár set metrech uhýbáme. Přijíždíme k Velkému řečickému rybníku a ocitáme se na okraji Kardašovy Řečice. Zde se nachází zámek, ale slouží jako domov důchodců, takže tady se zastavíme jen na rychlé foto. Pauzu si dáváme až na nedalekém náměstí a objednáváme si, jak jinak, pivo. Dneska teplota překračuje tropickou třicítku, slunce žhne a pitný režim se dodržovat musí.

Z Kardašovy Řečice míříme asfaltovou cestou k rybníku Popelov a místu zvanému Cikar. I tady jsme už s Irmískem šlapali, tak ani nemusím koukat do mapy, cestu si pamatuji. Změna přijde až u výše zmiňovaného rybníku, kde odbočujeme vlevo. A tady touto cestou jsme ještě nejeli. Čeká nás více jak tříkilometrová cesta po lesní asfaltové cestě a my jsme za ní vděční, protože najednou je všude stín a krásný klid. Tato cesta nás přivádí k rybníku Velká Holná, což je dvanáctý největší rybník v České republice. Uděláme pár fotek a nasedáme zpátky na kola.

Teď je před námi pětikilometrový úsek, ale zase ve stínu stromů. Lesní cesta se mírně zhoupne a je chvíli štěrková a posléze asfaltová. Irmísek má v jednom výšlapu drobný technický problém, kdy se od karbonového rámu odlepí kryt u převodníku a ten způsobí zaseknutí řetězu mezi rámem a převodníkem. Závada se poměrně rychle vyřeší, ale ruce mám pořádně špinavé od šmíru. Utírám se několika kapesníčkama a pak už zase roztáčíme pedály a doháníme ostatní.

Cesta nás vyplivne u krásného a velkého zámku Jemčina. I tady jsme s Irmískem byli. Zámek je opět nepřístupný a tak si uděláme alespoň několik fotek zpoza plotu. Pak tu naší bandu neomylně vedeme do hostince, který se nachází za zámkem. Jenže tady je svatba a my musíme sjet až za zámek, kde je možnost občerstvit se v Konibaru. Nevadí, je to tady útulné, posezení tu taky je, pivo je dobře vychlazené a bramboračka výtečná.

Na cestu zpátky do Jindřichova Hradce se vydáváme až po šesté hodině. Jsme ale v klidu, jednak je světlo do desáté hodiny a jednak to máme asi 15 kilometrů. Je sice fakt, že do obce Hatín celou dobu stoupáme a stoupání pokračuje i dále, ale i tak nám kilometry rychle ubíhají. Až před obcí Buk konečně začínáme sjíždět a odpočineme si až do Jindřichova Hradce.

Jsme zpátky v domově mládeže, parkujeme naše společníky v kolárně a jdeme si dát pořádnou sprchu. Když začne sluníčko zapadat, vyrážíme s Irmískem, Jarčou a Alčou na večerní prohlídku města a my si s miláčkem ještě zajdeme na kus dobrého žvance a pivečko. První den je za námi a my po jedenácté hodině padáme únavou do postelí.

28.07.2018