Staré Město pod Landštejnem - Slavonice - Staré Hobzí - Jemnice - Písečné - Neuriegers - Schönfeld - Trojmezí - Staré Město pod Landštejnem

Máme tady pátek a to znamená, že má před sebou s naší partou cykloturistů sedmý a tím pádem poslední výlet. Na dnešní den jsem naplánoval cestu do Slavonic a Jemnice. Probouzíme se na ubytovně v cyklokempu ve Starém městě pod Landštejnem a čeká nás klasické ráno. Hygiena, snídaně a příprava na cestu. A jako vždycky, před osmou ráno jsme na značkách a jsme připraveni vyjet do slunného letního rána.

Dneska pojedeme větší část naší trasy po hlavní silnici a já jen doufám, že tady nepanuje nějaký velký provoz. Z kempu si to zamíříme do centra Starého Města a za kostelem odbočujeme vlevo. Téměř okamžitě začínáme stoupat, což dneska už není nic příjemného. Jednak je po ránu člověk ztuhlý a jednak to po týdnu každodenního točení pedály už tak nešlape. Na necelých třech kilometrech máme převýšení jen 100 metrů, ale přesto nám trvá poměrně dlouho, než se na kopec dostaneme.

Pak projedeme okolo Kadolce, míjíme pevnostní areál a sjíždíme do města Slavonice. A tady nás čeká jedno příjemné překvapení - centrum městečka je moc krásné a útulné. Procházíme si to tady, někteří z nás už dostali chuť na polívku a my společně s Irmískem, Jarčou a Hankou jdeme na kafe. Je před devátou a my chceme počkat, až se nám otevře vyhlídková městská věž farního kostela. A udělali jsme dobře, že jsme počkali. Výhled stojí opravdu za to a navíc je ve vnitřku věže výstava gramofonových desek. Po prohlídce se vracíme zpátky k bikům, projíždíme Jemnickou bránou a dostáváme se ven z města.

Ze Slavonic nás čeká devíti kilometrová cesta do Starého Hobzí. Něco nastoupáme, párkrát se zhoupneme a o půl jedenácté parkujeme svoje kola u nově zrekonstruovaného zámku v Hobzí. Většina jde do místní hospůdky na pivo a někteří i na meníčko. My s Irmískem očumujeme zámek, zapředeme slovo s paní recepční a objednáváme si u ní pivko a další kafe. Pak se vracíme za ostatními a já si s chutí dám výbornou bramboračku.

Nadešel čas popojet dále. Do Jemnice, cíle naší dnešní etapy, to máme jen deset kilometrů. Cesta po silnici není ničím zajímavá, ale poměrně rychlé ubíhá. V Jemnici se slušně zhoupneme a vyjíždíme nejprve na náměstí a poté k místnímu zámku. Ten je krásný, ale potřeboval by určitě pořádnou rekonstrukci. Uděláme nějakou fotku, navštívíme infocentrum a pak sjíždíme zpátky dolů k říčce Želetavce. Tady se nachází větší hospoda a většina z nás jde na meníčko. Samozřejmě si dáme i nějaké pivko.

Z Jemnice vyjíždíme kousek zpátky a u kapličky odbočujeme vlevo a najíždíme na vedlejší silnici. Jedeme okolo polí, na kterých probíhají žně a po chvilce se ocitáme v obci Pálovice. Tady se jede pohodově, kocháme se okolní krajinou a po pěti kilometrech vjíždíme do Chválkovic. Tady se nám charakter cesty změní a my znova začínáme výrazněji stoupat. Jelikož panuje opět tropické počasí, musíme na chvíli nahoře zastavit a nechat svá těla odpočinout ve stínu stromů.

Pak už sjíždíme do obce Písečné. Jsme na konci republiky a já jsem rád, že jsme se tady podívali, protože na cílenou dovolenou bych do zdejších končin asi nejel. Písečné se může pyšnit zajímavým zámkem, který je v soukromém vlastnictví, a tak se na něho podíváme jen od cesty. V Písečném si dáme zastávku v místní hospůdce a ve stínu deštníků popíjíme chlazený zlatavý mok. Po třetí hodině se vydáváme dále a míříme vzhůru k místnímu židovskému hřbitovu. Jelikož je ukrytý v lese a vede k němu krátká cesta vzhůru, jsem sám, kdo se tam jede podívat. Určitě jsem udělal dobře, místo působí hodně mysticky.

Pak už nasedám na bike a dojíždím ostatní. Po necelých dvou kilometrech se dostáváme na hranice a vjíždíme do Rakouska. Před námi je krátký sjezd do obce Neuriegers, za níž odbočujeme vpravo a najíždíme na obslužnou asfaltovou cestu. No tady se jede opravdu parádně. Projíždíme mezi poli a shodujeme se, že pořád je poznat, když člověk překročí hranice. Po čtyřech kilometrech vjíždíme do další obce a tou je Rappolz. Zastavuju, hledám v mapách cestu a po chvilce už zase roztáčíme naše kola. Po dvou kilometrech sjíždíme k soukromému zámečku Gilgenberg, ale odtud nás vyhánějí, tak tedy pokračujeme dále. Ocitáme se před Schönfeldem a znova něco nastoupáme. Před touto obcí odbočujeme vpravo a najíždíme opět mezi pole.

Po několika set metrech překřižujeme hlavní cestu a ve stejném duchu pokračujeme dále. Cesta nás přivádí do obce Reinolz, za kterou ještě kousek šlapeme po silnici a pak opět odbočujeme vpravo na lesní cestu. Teď už začínáme zase pořádně dřít a najíždět výškové metry. Netrvá to dlouho a překračujeme hranici zpátky do republiky. Když dojedeme k nedalekému přístřešku, zastavujeme, chvíli odpočíváme a čekáme na ostatní. Před námi vyvstává totiž pořádný kopec.

Nevím, jak ostatní, ale já se s chutí opírám do pedálů a začínám makat. Jedu po tzv. Českomoravské cestě dva kilometry, funím jak lokomotiva a po tváři mi tečou proudy potu. Hurá, jsem první na Trojmezí Rakousko - Čechy - Morava. Pokládám kolo, sedám si na asfalt a čekám na ostatní. Když se všichni sjedeme, jdeme si udělat k hraničnímu kamenu společné foto. Je po páté hodině a do kempu už bychom to měli mít víceméně sjezdem.

Ještě jen pár desítek metrů nastoupáme, pak se cesta láme, já pouštím brzdy a užívám si sjezd. Miluji pocit rychlosti na kole, když jedu někde v lese po asfaltové cestě. Škoda je, že to trvá necelé dva kiláky. Dostáváme se na hlavní silnici, po které jsme jeli ráno a před námi jsou další dva kilometry sjezdu do Starého Města pod Landštejnem. Tady neváháme a jdeme do hospody na zasloužené jídlo a pivo.

Až kolem sedmé večer se vydáváme na cestu do nedalekého kempu. Cestou ještě odbočíme na židovský hřbitov, zkontrolujeme přírodní koupaliště V Mokřinách a ještě si vyšlápneme na hráz vodní nádrže Landštejn. Pak se vracíme zpět do kempu, jdeme si dát pořádnou sprchu, balíme věci a večer trávíme všichni společně v místní hospůdce. Na druhý den ráno se již všichni loučíme a doufáme, že se zase za rok sejdeme na našem cykloputování po Česku.

03.08.2018