Bílý Kostel - Kryštofovo údolí - Novina - Ještěd - Liberec

Máme tady sobotu ráno a nadešel čas se rozloučit s naší partou cykloturistů, s kterými jsme trávili týden dovolené v Severních Čechách. Většina lidí odjíždí domů, ale já mám v plánu ještě jeden bikerský cíl. Tím je Ještěd. Ještě nikdy jsem tam nebyl a moc rád bych si ho vyšlápl. Po snídani balíme věci, házíme kola na nosiče a vyjíždíme z České Lípy směrem na Liberec. Jelikož jsou holky už po týdnu ježdění utahané, rozhodují se, že si na Ješted vyjdou pěšky z parkoviště pod horou. Mě to docela vyhovuje, aspoň se nechám vysadit po cestě a pojedu si svou trasou.

Po hodince zastavujeme v obci Bílý Kostel (280 mnm), sundávám si bike z nosiče a předávám klíče od auto Irmískovi. Domlouváme se, že na mě nahoře počkají, nejspíš budu pomalejší než oni. Loučíme se a já se vydávám vstříc novému dobrodružství. Najíždím na cyklotrasu a už po pár desítkách metrů vjíždím do lesa. Od této chvíle začíná cesta stoupat. Nevadí, jedu po asfaltu, nikde nikdo a šlape se mi perfektně. Stoupám Lužním dolem, pozoruju zdejší krásnou přírodu a na čele se mi objevují první krůpěje potu.

Nechci nechat holky dlouho čekat a navíc mám chuť si dát pořádně do těla, tak šlapu naplno. Po zhruba čtyřech kilometrech se dostávám na rozcestí Buk Republiky (598 mnm). No, už mám slušnou porci výškových metrů za sebou a před sebou mám tříkilometrový sjezd Lesním dolem. Cesta mi rychle ubíhá a já vjíždím do obce Kryštofovo Údolí (385 mnm). Prohlížím si zdejší krásné stavení a domy a znova začínám stoupat.

Vjíždím do obce Noviny, která se může pyšnit krásným kamenným železničním viaduktem. Pot už zase se mě teče proudem, voda v bidonu rapidně ubývá, ale pořád se snažím makat naplno. Přijíždím na rozcestí Křižanské sedlo (576 mnm). Tady odbočuji ze silnice vlevo a najíždím na lesní hřebenovou cyklostezku vedoucí pod Malým Ještědem. Cesta stoupá velmi mírně a já zase šlapu rychleji. Pode mnou se otevírají krásné výhledy a mezi stromy zahlédnu i vysílač na Ještědu.

Tato cyklostezka mě po pěti kilometrech dovádí na Výpřež (770 mnm) a já na parkovišti ihned poznávám své auto. Fajn, takže holky tady dojely bez problémů. Rychle doplnění tekutin za jízdy a najíždím na asfaltovou cestu, která mě dovede až na vrchol Ještědu. Tři kilometry ale nebudou až tak jednoduché, sklon cesty se zvyšuje. Nevadí, makám, funím jak lokomotiva, pot ze mě zase kape, ale postupuju poměrně rychle nahoru. Cestou míjím turisty a asi kilometr pod vrcholem zahlédnu známé postavy. Jenom na ně pokřiknu, kde se flákají a pokračuju v dobývání kopce. Ještě pár minut a stojím na vrcholu Ještědu (1012 mnm).

Počasí mi dneska přeje, ale tady nahoře fouká studený vítr, svlékám proto propocený dres a oblékám si větrovku. Odkládám kolo a jdu si pro Kofolu. Sedím na římse, kochám se výhledem a čekám, až dorazí holky. Pak se společně vyfotíme a jdeme se podívat dovnitř do vysílače a koupit si turistickou magnetku. Pak znova uděláme několik snímků a domlouváme se, že já si Ještěd ještě sjedu a počkám na holky na okraji Liberce.

Pokládám se do řídítek, pouštím brzdy a zanedlouho pádím skoro 70 km/h rychlostí dolů. Přijedu na Výpřež a stáčím se dolů na Liberec. Teď už je sjezd pozvolnější a navíc mě párkrát zbrzdí auta. Nevadí, i tak si to užívám a u velkého parkoviště pod lanovkou zastavuju. Čekám na holky, převlékám si propocený dres a pak usedám za volant. Po cestě se ještě zastavíme na jídlo v jedné restauraci a pak nám už cesta příjemně utíká až do Kroměříže. Přijíždíme ještě v dobrém čase a jdeme ještě na zasloužené pivko. Opět jsme s letošní cyklodovolenou navýsost spokojeni.

01.08.2015