logo
divider

Česká Lípa - Peklo - Zahrádky - Doksy - Máchovo jezero - Česká Lípa


Je pátek a to znamená, že nastává poslední den naší cyklodovolené v Severních Čechách. Na dnešek máme naplánovaný tři cíle a těmi jsou NPP Peklo, Máchovo jezero a Bezděz. Vstáváme před sedmou ranní, snídáme a chystáme si věci na kolo. Počasí se nám konečně umoudřuje, svítí sluníčko a je poměrně teplo. V osm hodin jsme připraveni vyrazit.

Proplétáme se Českou Lípou a já hledám správnou cyklotrasu. Stejně ji v jednom místě přejíždím a tak k Peklu pojedeme kousíček po turistické trase. Naštěstí to je necelý kilometr a je bez problémů sjízdný, a tak za malou chvíli vjíždíme do lesa. Na rozcestí odbočujeme vpravo a po další chvilce přijíždíme k rozcestí U Skautské skály (248 mnm). Zde začíná NPP Peklo. Je zde zákaz kol, ale my jsme si řekli, že tuto přírodní krásu musíme vidět za každou cenu a jsme rozhodnutí svoje bicykly tlačit.

Vjíždíme do romantické až magické krajina v údolí Robečského potoka, která je bizardní svým skalním labyrintem roklí, strží a průryv. Já jsem samozřejmě rozhodnutý jet na kole, pokud to půjde. A jde to bez problémů. V závěsu za mnou jede Irmísek a užíváme si terénu. Pozorujeme krásný potok, mezi stromy a skálami nám probleskává sluníčko a všude panuje božský klid. Hned po několika metrech stezky nelitujeme, že jsme se sem vydali.

Občas jedeme po lesní pěšince, občas musíme sehnout hlavu před skálou, občas jedeme po dřevěných lávkách a občas musíme dávat pozor na kořeny stromů. Paráda. Zhruba v polovině cesty, u místa zvaného Nový Dvůr v Pekle (301 mnm) míjím červenou značku, která odbočuje, a najíždím na žlutou značku. Terén těžkne a já se proplétám mezi bahnem a větvemi. Když asi po 300 metrech zastavím, vidím Irmíska s Jarčou, jak si v pohodě šlapou po druhé straně potoka. No směju se jak trubka, protože jsem zase zakufroval. Přebrodit bahnitý potok se neodvažuju, tak se poslušně vracím, přejíždím potok a jsem zase na červené turistické značce.

Doháním holky, společně zastavujeme u velké skály, ve které jsou vytesané otvory a děláme si nějaké fotky. Po dalších pár set metrech přijíždíme k další lávce přes potok a tady musíme svá kola nadnést, jelikož se zde nedá projet mezi zábranami na mostku. Tím máme Peklo za sebou a ocitáme se v místě zvaném Karba (252 mnm). Nasedáme a míříme dále po turistické značce. Podjíždíme velký kamenný železniční most, kousek nastoupáme a vjíždíme do zámeckého areálu v Zahrádkách (273 mnm). Jedeme se podívat k zámku, uděláme si fotku a pak čekáme na ostatní, až dojedou. Doplňujeme energii a tekutiny a za půl hodinky jsme připraveni vyjet dále.

Propleteme se Zahrádkama, vidíme, že na hlavním tahu je restaurace, tak míříme k ní. Najíždíme na hlavní tah mezi Českou Lípou a Prahou a naštěstí pojedeme jen asi kilometr. Chvíli si nejsem jistý, a tak zastavuji u dopravních policistů, kteří zrovna vybalují radar a ptám se jich, jestli jedeme správně. Odpovědí mi je, že ano a že za zatáčkou se nachází ona zmiňovaná restaurace. Popojedeme kousek a už parkujeme kola u Novozámeckého rybníku a jdeme si objednat polévku a pivko Na Starou Poštu.

Po pauze sjíždíme k rybníku a tady odbočujeme na cyklotrasu, která nás zavede až k Máchovu jezeru. Jede se tady perfektně, není zde žádný provoz a zanedlouho přijíždíme k rozcestí Karasy (260 mnm). Vjíždíme na lesní asfaltovou cestu a pokračujeme po ní. Vidíme, že k Máchovu jezeru to máme jen 7,5 kilometru. Projíždíme obcí Jestřebí a přijíždíme k rozcestí Slunečný dvůr (252 mnm). Tady musíme kousek po turistické značce, ale jet se to tady dá bez problémů, cesta je široká a hliněná.

Napojujeme se na cyklotrasu a přijíždíme na hranici Máchova jezera. Ale ještě k němu nepojedeme, vezmeme to severní stranou a do Doks to máme dalších několik kilometrů. Mně se tady hrozně líbí borové háje a všude to tady krásně voní. V Doksech si vyjedeme na náměstí, zajdeme do informačního centra pro magnetku a domlouváme se, že teď má každý volný program a sejdeme se všichni u muzea za dvě hodiny. Já si pořád pohrávám s myšlenkou, že si vyšlápnu na Bezděz, ale nakonec únava po týdnu bikování je silnější a jdeme raději s holkama hledat restauraci, kde bychom si dali oběd.

Sedáme do jedné z restaurací, objednáváme si menu, ale celkem žehráme, protože si nás dlouho nikdo nevšímá a taky nějaký čas strávíme čekáním na jídlo. Nevadí, něco v žaludku máme a vyjíždíme se podívat na hlavní pláž. Máchovo jezero je bezesporu krásné, uděláme si nějaké fotky a potkáváme Vaška s Alenou. Jelikož je to ještě hodina, než se máme sejít, navrhuju, že bychom se mohli vydat na zpáteční cestu sami. Všichni souhlasí, píšeme zbytku party smsku, ať na nás nečekají a vyrážíme.

Objíždíme si jezero, projíždíme krásnou cestou lemovanou stromy a dostáváme se k rozcestí Máchovo jezero – hráz (270 mnm). Tady si uděláme další fotky a pokračujeme dále. Bohužel se zase spletu a najíždíme na turistickou značku. Chvíli tlačíme kola v kamenném žlabu a já raději kontroluji mapu. Samozřejmě jsme blbě. Vracíme se kousek zpátky a už jedeme dobře. Vyjedeme za vesnici, jedeme kousek po písečně cestě mezi stromy a najíždíme zpátky na asfaltovou cyklostezku.

Ovšem nevracíme se stejnou cestou, držíme se vpravo a začínáme stoupat lesem. Kolem nás se objevují krásné skalní útvary a opět zde máme božský klid. Pak přichází na řadu mírný sjezd a napojujeme se na cyklotrasu vedoucí z Hradčan, po které jsme už před dvěma dny šlapali. Po asi dvou kilometrech přijíždíme k Brennenskému mlýnu. Tady už chybu neudělám a před zmiňovaným mlýnem točíme vlevo a jsme na správné cyklostezce kolem Ploučnice, která nás dovede po několika kilometrech do České Lípy.

Šlape se nám pohodově, čas máme výborný a hlavně až do města jedeme po krásné cyklostezce. Protáhneme se městem a ocitáme se u našeho ubytování v domově mládeže. Jdeme si dát sprchu a pomaličku se chystáme do naší oblíbené hospůdky, kde máme dneska rezervaci a objednané večeře. Tím pádem je večer příjemný, povídáme si, popíjíme a zhruba plánujeme, kam pojedeme příští rok.

31.07.2015

divider
divider

Délka trasy: 64 km

Nastoupané metry: 434 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek