Sedlčany - Sedlec-Prčice - Jetřichovice - Monínec - Javorová Skála - Veletín - Vysoký Chlumec - Sedlčany

Je pátek a my máme před sebou závěrečný výlet s partou cykloturistů. Jsme ubytovaní v Sedlčanech a odtud budeme taky vyjíždět. Na dnešek jsem se snažil naplánovat něco kratšího, jelikož nás čeká večerní posezení a závěrečná válečná rada. Dnešní trasa nás zavede kromě jiného na vrchol skiareálu Monínec. Před sedmou máme budíček, snídáme, chystáme si věci a před osmou hodinou jsme všichni nastoupeni u svých kol.

Vyjíždíme, protahujeme se Sedlčany a míříme k nedalekému Červenému Hrádku. Ten je bohužel nepřístupný, tak si ho v rychlosti vyfotíme a pokračujeme dále. Překřížíme hlavni silnici a mírně stoupáme do obce Janov. Tou projedeme a míříme do nedaleké Dohnalovy Lhoty. Za ní pořád mírně stoupáme a otevírá se nám výhled do okolní krajiny. Pak už sjíždíme do obce Mezné, kde se odpojíme od silnice a najíždíme na červenou turistickou značku.

Ta nás po pár set metrech přivádí na vrchol křížové cesty Jesenice. Pomaličku sjíždíme dolů a v jednom místě zastavujeme a tady vzniká skvělé společná fotka. Pak už sjíždíme přímo do obce Jesenice a cestou pozorujeme kamenný most přes Sedlecký potok. Po cyklostezce začínáme zase stoupat, projíždíme do Martinic a klesat začínáme až po projetí Zadních Bud. Sjíždíme do Malkovic a odtud nás čeká sice krátký, ale hodně prudký výšlap na hlavní silnici.

Teď máme krásný výhled do okolí a vidíme dokonce areál Střediska družicových spojů Měšetice s typickými satelity. Jsme vysoko nad městem a do dvou kilometrů vzdáleného Sedlce-Prčice bude jenom sjíždět. Míříme k místnímu pivovaru, ale bohužel je zavřeno a my bychom museli čekat více jak hodinu. Nasedáme tedy na kola, projíždíme Sedlcem a vjíždíme do sousedící Prčice. Jedeme po mostě Karla Burky a za ním se nachází zámek Prčice. Ten je nepřístupný a tak si vy jen z dálky vyfotíme a pokračujeme dále.

Na náměstí v Prčici máme štěstí, zrovna se otevírá hospoda a my se můžeme zastavit na první občerstvení. Někteří si dávají kafe, někteří polévku a někteří pivko. Před jedenáctou hodinou nasedáme na kola a směřujeme se k nedalekému zámku Mitrovice. Ale i ten není přístupný, protože slouží jako dětský domov. Uděláme si rychlo fotku a pokračujeme dále na obec Přestavlky. Zhruba za tři kilometry projíždíme okolo Vrchotických rybníků a za nimi odbočujeme vpravo.

Po malé chvíli na nás vykoukne krásná tvrz Vrchotice a i tady se na chvíli zastavujeme. Za další dva kilometry nás vitá obec Jetřichovice, kde se rovněž nachází zámek. A i ten je nepřístupný a mám pocit, že chátrá. A je to velká škoda, protože je zámek architektonicky zajímavý. Ještě kousek popojedeme a ocitáme se u spodní stanice lanovky na Monínec. Někteří se oddělují a plánují nahoru vyjet lanovku. My ostatní samozřejmě pošlapeme po svých.

Zpočátku jedu se všemi pohromadě, ale za rybníkem Musík se cesta začíná pěkně zvedat a stoupání dosahuje 12%. Opírám se do pedálů, začínám pořádně makat a nechávám ostatní za sebou. Jsem rozhodnutý vyjet nahoru a jet úplně na krev. Do obce Cunkov to mám zhruba dva kilometry a je to nejhorší úsek. V Cunkově odbočím vpravo a stoupání se zmírňuje. Na vrchol to mám už jenom kilometr a po malé chvilce zastavuji, odkládám kolo a vydýchávám se. Pot ze mě teče proudem, ale vůbec mi to nevadí.

Ocitám se na místě zvaném Ounuz (710 mnm), což je osada, kde se nachází soubor lidové architektury s roubenými stavbami, některé mají doškové střechy. Osada byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Rychle si to tady projedu, udělám nějakou fotku a vydávám se směrem k vrcholu Javorové skály, kde by se měla nacházet stará Poštovna ze Sněžky. Jenže když přijedu na místo označené v mapě, nacházím jen chatový tábor. Rozhlížím se všemi směry a nakonec ke mně přichází jeden z vedoucích tábora a ptá se mě, co hledám.

Když mu říkám, že starou Poštovnu, tak mi sděluje, že tu přestěhovali zhruba před dvěma měsíci k horní stanici lanovky na Monínci. Nevadí, koukám do mapy, že to můžu vzít zkratkou a mířím kousek zpátky. Tady potkávám naší party, která poctivě šlapala nahoru a společně míříme k nedaleké lanovce. A cestou potkáváme zbytek naší skupiny, která jela nahoru lanovkou. Domlouváme se, že na nás počkají a my za pár minut přijíždíme na vrchol sjezdovky.

Jdeme očíhnout hledanou Poštovnu, uděláme několik fotek a kocháme se výhledem z vrcholu Monínce. Pak se vracíme směrem k chatovému táboru a už všichni míříme směrem k vrcholu Javorové skály (723 mnm), což je nejvyšší vrchol Vlašimské pahorkatiny. Prosmýkneme se kolem vrcholu a čeká nás parádní dvoukilometrový sjezd až k hlavní silnici. Teď určitě většina se mnou souhlasit nebude, že je sjezd parádní, ale všichni zdárně sjíždíme.

Překřížíme hlavní silnici, kousek sjedeme a znova stoupáme. Ocitáme se v obci Veletín (610 mnm) a shodujeme se, že by to chtělo zastávku na pivo. Jenže tady nikde nic není. Míjíme malou hospůdku Za Pecí, která otevírá až ve čtyři a náhoda tomu chce, že majitel zrovna vykukuje z okna. Jak se říká: „Líná huba, hole neštěstí.“ a tak se ho holky ptají, jestli by pro nás mohl otevřít. Pán nakonec souhlasí a my si za chvíli pochutnáváme na výborných pivkách a utopencích. A jelikož ještě čekáme na Vaška, který se od nás odpojil a jel navštívit jednu zříceninu, strávíme tady více jak hodinku a uděláme solidní útratu.

Je po druhé hodině a my se vydáváme na další cestu. Ještě kousek nastoupáme a poté projíždíme po cyklostezce krásným lesíkem. Poté kousek sjedeme a ocitáme se v obci Vratkov, pak dále klesáme a projíždíme Myslkovem. Za ním odbočujeme vlevo a ještě kousek sjíždíme. Poté nás čeká další šlapání do kopce a my se směřujeme s obce Ředice do Libčič. Cesta se nám láme a my znova začínáme sjíždět. A podle výškoměru bychom měli sjíždět už po většinu zbývající trasy.

Když projedeme Nechvalicemi, lehce se zhoupneme a v místě zvaném Veselíčko se rozdělíme. Většina míří už na ubytovnu do Sedlčan, my s Irmískem, Kamilem, Hančou, Jarčou, Vaškem a Alenou odbočujeme a směřujeme se Počepice. Víme totiž, že je tam dobrá restaurace a chceme si dát pozdní oběd. U restaurace jsme za chvíli, protože jsou to dva kilometry a cesta vede z kopce. Pochutnáváme si na jídlu, dáváme si pivko a nikam nespěcháme, protože nejsou ještě ani tři hodiny.

Cestu do Sedlčan odtud dobře známe, už jsme ji jednou jeli. Směřujeme se na Vysoký Chlumec a poté pokračujeme po hlavní silnici až na naší ubytovnu do Sedlčan. Večer trávíme všichni společně a jdeme na večeři na náměstí do restaurace Florián. Tímto zakončujeme naše týdenní cykloputování a už pomalu plánujeme, co projedeme příští rok.

02.08.2019