Jindřichův Hradec - Stráž nad Nežárkou - Chlum u Třeboně - Haugschlag - Peršlak - Jindřichův Hradec

Dnes je pondělí a začíná třetí den našeho cyklotoulání. Budíček je klasicky před sedmou, já jdu vařit čaj a chystat snídani pro mě a Irmíska. Poté nezbytná hygiena, obléci se do dresů a před osmou vytahujeme naše kola z garáže. Vyjíždíme z domova mládeže v Jindřichově Hradci, projedeme okolo centra, přejedeme řeku Nežárku na druhou stranu a po malé chvíli začínáme stoupat.

Před námi je výšlap do obce Políkno a aspoň si hezky zahřejeme svaly. Počasí dneska opět slibuje tropy a už teď ráno se na nás objevují první krůpěje potu. V Políknu musím zastavit a podle map zjistit, kudy máme správně jet. Nad Políknem ještě kousek stoupáme a pak sjíždíme okolo rybníku Polom do obce Plavsko. Odtud je to už co by kamenem dohodil do Stráže nad Nežárkou. I tady jsme minulý rok s Irmískem byli, ale přijíždíme od jiné strany a od Nežárky máme krásný pohled na městečko.

Ve Stráži nad Nežárkou máme první zastávku. Jednak se tady nachází kostel sv. Petra a Pavla a jednak zámek, jehož nejznámější majitelkou byla pěvkyně Ema Destinová. Ten je bohužel opět uzavřen, tak se přesunujeme kousek níže do už osvědčené cukrárny na kafe a nějaký ten zákusek. Někteří z nás už rovnou jí polévku a na další cestu vyrážíme až po půl jedenácté. Ještě uděláme pár fotek zámku z jiného pohledu a Stráž nad Nežárkou opouštíme.

Překřižujeme hlavní silnici a dostáváme se na patnáctikilometrový úsek, který nás po asfaltové silnici provede oblastí lesíků, rybníků a malebných vesniček. Postupně projíždíme obcemi Pístina a Stříbrec. Cesta jen velmi mírně vlní, provoz zde není skoro žádný a šlape se perfektně. Většího stoupání se dočkáváme až před obcí Lutová, kde najíždíme kostelu a křížové cestě. Uděláme pár fotek, doplníme tekutiny a sjíždíme do výše jmenované obce.

Odtud už máme nedaleko Chlum u Třeboně, který se může pyšnit barokním kostelem s křížovou cestou, zámkem a velký rekreačním rybníkem Hejtmanem. Toto všechno si samozřejmě prohlídneme a jelikož je pravé poledne, jdeme do místní hospody na oběd. Na další cestu vyrážíme za hodinu a pojedeme okolo kempů u rybníka Hejtmana. Jedeme tady s Irmískem najisto, protože tuto cestu známe z minulého roku.

Na rozcestí Na Chalupách odbočíme vpravo, vjíždíme do krásného lesa a po třech kilometrech překračujeme hranici s Rakouskem. Tady jedeme zprvu po asfaltové silnici, ale z té po malé chvíli odbočíme a dostáváme se na širokou štěrkovou cestu. Stále jsme v hlubokých lesích, stoupáme mírně a opět je radost tady protáčet pedály našich biků. Zpátky na asfaltovou silnici se dostáváme po třech kilometrech.

Teď začínáme stoupat o něco razantněji a dokonce na nás padají první kapky deště. Když vyjíždíme z lesa u golfového hřiště nad Haugschlagem, začíná pršet trochu více a my se schováváme pod mohutné listnaté stromy. Po deseti minutách to vypadá, že je po dešti a my sjíždíme do centra Haugschlagu. Tady se oproti minulému roku odpojíme z trasy, kterou známe a odbočujeme na druhé křižovatce vlevo. Opět trochu nastoupáme a pak už nás čeká příjemná cesta až na nedalekou hranici s naší republikou.

Ocitáme se u rybníčku Blanko a asfaltová cesta se rapidně zhoršuje. Ale jen na chvíli, protože po pár set metrech budeme odbočovat vlevo a budeme se stáčet nazpátek k Jindřichovu Hradci. Jenže nestačíme dojet pomalu ani na to rozcestí a opět začíná pršet. No ještě, že je tady velký přístřešek, pod který se můžeme schovat. Déšť po patnácti minutách ustává a já velím k odjezdu. K lesnímu hotelu Peršlak to máme necelé čtyři kilometry po horší asfaltové cestě.

Tady tento úsek jsme s Irmískem šlapali a vzpomínám si, že cesta byla lemována zajímavou alejí nízkých jehličnanů. Zpočátku se cesta několikrát zhoupne, ale zhruba od poloviny je to k hotelu sjezdem. Jenže právě v tuto chvíli začíná opět pršet a já jsem během chvilky zastříkaný od bahna, jehličí a vody. No snad už to dneska bylo naposled. Když dojedeme k hotelu, déšť opět ustává. Vyfotíme si zdejší Kámen republiky a jdeme si sednout na jedno točené. Mezitím taky trošku oschneme.

Je skoro půl čtvrté, zvedáme se a já naší partu vedu k nedalekému zajímavému místu, kterým je nejsevernější bod Rakouska. Tady uděláme společnou fotku a vracíme se zpět na asfaltovou cestu. Ještě si nezapomeneme vyfotit zdejší Novomlýnský rybníček, zdejší sochu, místo, kde se nacházela zničená vesnička Nové Mlýny a v neposlední řadě památník Železné opony. Vskutku tohle místo mi zůstane v paměti ještě hodně dlouho. Líbilo se mi minulý rok a líbí se mi stále.

Nadešel čas popojet dále, nasedáme na kola a lesní asfaltovou cestou pokračujeme dále. Držíme se cyklotrasy č. 32, občas něco nastoupáme, občas něco sjedeme a stále jsme v krásných lesích. Dokonce se počasí umoudřilo natolik, že vylézá sluníčko. Další pauzu si děláme u jednoho stavení ve Vojířově, kde dostáváme výbornou polévku a samozřejmě pivo. Odtud nás čeká sjezd k hlavní silnici, kterou překřižujeme a po krátké chvíli projíždíme obcí Nová Ves.

Za touto obcí znova vjíždíme na chvíli do lesa a znova začínáme mírně stoupat. Přijíždíme do Malíkova nad Nežárkou a poté sjíždíme do Dolního Žďáru, odkud nás čeká krásný kus cesty okolo řeky Nežárky. Po čtyřech kilometrech se ocitáme na předměstí Jindřichova Hradce a na naše ubytování to už máme kousek. Potkáváme se s kamarádkou Hančou, která za námi dorazila a ubytováváme ji u nás. Pak si s Irmískem dáváme pořádnou sprchu a navečer opět vyrážíme do města na nějakou dobrou večeři.

30.07.2018