logo
divider

Kroměříž - Němčice nad Hanou - Plumlov - Čechy pod Kosířem - Dub nad Moravou - Tovačov - Chropyně - Kroměříž


Mám týdenní dovolenou, a jelikož se po čtyřech dnech umoudřilo počasí a předpověď slibuje teplý den beze srážek, chceme s Irmískem vyjet na dlouho plánovaný výlet. Naším cílem bude zámek Plumlov, ležící nedaleko města Prostějov. Po snídani si balíme nejnutnější věci, do batohů hážeme bundy a nezapomeneme pro jistotu i pláštěnky. Okolo desáté hodiny jsme připraveni vyrazit.

Vyjíždíme od našeho domu v Kroměříži, projíždíme centrem města a za květnou zahradou projíždíme nad místní části zvané Barbořina. Odtud nás čeká příjemný sjezdík a dostáváme se na asfaltovou polní cestu, která kopíruje dálnici. Kupodivu nám dneska fouká vítr do zad, tak se nám rozjíždí velmi příjemně. Polní cesta sice kopíruje dálnici, ale je na ní spousta malých klesání a stoupání. Nedaleko obce Zlobice musíme jet kousek v odvodňovacím kanálu, přejet hlavní cestu a už si to zase šineme mezi poli. Míjíme Srbecký rybník a dostáváme se na hlavní cestu, kterou sjedeme do obce Mořice.

V Mořicích si udělám fotku zdejšího zámku a kapličky a za obcí najíždíme na cyklostezku okolo potoku Haná. Tudy jsme ještě nejeli, tak tady začíná naše neznámá trasa. Po zhruba kilometru dojíždíme do obce Němčice nad Hanou, propleteme se obcí a míříme po asfaltové cestě směrem na Víceměřice. Projedeme dalšími dvěma obcema a za obcí Hradčany se zastavujeme u místního zatopeného kamenolomu. Odbočíme z hlavní cesty, uděláme nějakou fotku a já jen lituji, že tady sedí rybář, protože mě krásná zelená voda láká k osvěžení.

V obci Koběřice odbočujeme vpravo a začínáme stoupat do kopce. Jelikož je v mapě naznačena rozhledna s názvem Předina (312 mnm), chceme se na ni podívat. Bohužel přijíždíme jen k velkým vysílačům, které jsou obehnané plotem. No nevadí, rozhlednu jsme nenašli, tak se vrátíme zpátky na hlavní cestu a sjedeme do Dobrochova. Sjezdík je to celkem prudký, na začátku obce mi tachometr ukazuje 60 km/h. Projedeme obcí, dáme se směrem na Prostějov a po pár set metrech odbočujeme doleva a nadjíždíme dálnici. Teď už zase stoupáme do kopečku a naším cílem je obec Otaslavice.

Do Otaslavic opět sjíždíme a tajně doufáme, že se zde někde najíme, protože už nám žaludky kručí hlady. Bohužel se zde hospody otevírají až později, tak nezbývá, než zase šlápnout do pedálů. Naději nám dává plakát, který informuje a meníčkách po celý den v restauraci v Myslejovicích, což je další bod na naší mapě. Z Otaslavic nás čeká celkem dlouhé stoupání, které se láme až v místě zvaném Kopaniny. Teď zase kousek sjedeme a ocitáme se ve zmiňovaných Myslejovicích. Zajíždíme si k hospodě, kterou jsme viděli inzerovat levné menu a za chvíli parkujeme svá kola. Irmísek si dává koprovku a já prejt s bramborem. Ceny jsou opravdu příznivé a jídlo poměrně chutné. Doplníme tekutiny, zaplatíme a pokračujeme dále.

Na Plumlov už to máme jen asi 8 kilometrů, ale nejprve musíme opět něco nastoupat. Pak si ale užíváme dlouhý sjezdík, který nás přivádí až pod Plumlov. Vyjíždíme až k zámku (306 mnm) a obdivujeme tuto velkolepou stavbu. Uděláme si společnou fotku a poté sjíždíme k Podhradskému rybníku (286 mnm), odkud je opět úchvatný výhled na Plumlovský zámek. Irmísek se chce ještě projet okolo Plumlovské přehrady, kterou je po několika letech opět napuštěna. Jedeme necele tři kilometry po lesní asfaltové cestě a dostáváme se na nově zrekonstruovanou hráz. Tady udělám miláčkovi fotku a uvažujeme, co dál.

Já jsem měl v plánu dojet k dalšímu zámku, který se nachází v Čechách pod Kosířem. Na Irmískovi vidím, že se ji do toho moc nechce. Ani se ji nedivím, přece jenom máme najeto přes 60 kilometrů, hodiny už taky pokročily a čeká nás ještě cesta zpátky domů. Ale mé přesvědčovací schopnosti zaberou a miláček souhlasí, že ještě kousek pojedeme. Koukáme do mapy a nejlepší cesta bude zpět k zámku, kde odbočíme. Já se ještě snažím sehnat nějakou turistickou magnetku, ale bohužel marně.

Z Plumlova opět trošku stoupáme, dostáváme se do obce Ohrozim a odtud sjíždíme až do městečka Kostelec na Hané. Tady trošku nevíme, kudy jet a musíme se několikrát podívat do mapy. Nakonec se dostáváme za město a míříme na obec Čelechovice na Hané. Tady se opět koukáme do mapy a naše nálada postupně poklesávává. Kdyby mi tady Irmísek řekl, že to balíme a otáčíme se, nejspíš bych neváhal. Do našeho cíle nám ale zbývá šest kilometrů, tak přece jenom stáčíme řídítka směrem na obec Stařechovice. Už ani moc nemluvíme, jenom točíme pedály. Projedeme Služínem a konečně nás vítají Čechy pod Kosířem.

Vjíždíme do zámeckého areálu, fotíme si zámek a děláme si společnou fotku. Nakonec jsme rádi, že jsme sem dojeli, protože zámek a jeho areál je velice pěkný. Naše náladu zase vzrůstá a když objevíme zdejší otevřený bufet, už máme zase úsměvy na rtech. Irmísek si dává kafe a kofolu, já do sebe klopím pivko. Máme najeto 80 kilometrů a opět zvažujeme co dále. V úvahu připadá dojet až do 20 kilometrů vzdálené Olomouce a odtud se přesunout domů vlakem. Jenže tak jednoduché to není, museli bychom rychlíkem a navíc bychom museli přestupovat. Koukám do mapy a říkám, že zpátky to už bude do 60 kilometrů. Nakonec se teda domlouváme, že to zkusíme dojet až domů na kolech.

Irmísek ještě zůstává sedět, odpočívá a dává si párek v rohlíku. Já sedám na kolo a jdu si ještě v rychlosti projet celý zámecký areál a udělat nějakou tu fotku. Pak se vracím k miláčkovi a chystáme se na cestu zpátky. Tentokrát dostáváme tip na cyklostezku vedoucí po hranici lesa, tak na ní vjíždíme a opravdu cyklostezka je perfektní. Mírně se houpeme lesíkem, poté projíždíme polní cestou okolo chatových oblastí a nakonec sjíždíme asfaltovou cestou do obce Čelechovice na Hané. Odtud ještě jedeme cyklostezkou do nedalekých Smržic.

Ze Smržic už najíždíme na hlavní cestu a stoupáme do kopce. Počasí, ač je sluníčko stále pod mrakem, je stále příznivé. Hlavně, že neprší. Teď máme před sebou obce Dubany a Blatec a v druhé zmiňované se napojujeme na cyklotrasu 47, která nás dovede až domů. Další naším bodem je Dub nad Moravou, kde se nachází krásný kostel. Tady už jsme na kolech byli, tak odtud už to známe. Ještě se zastavíme v místní hospůdce na rychlé pivko a pak už zase sedáme na kolo a šlapeme. Kupodivu nám to pořád celkem dobře šlape, ikdyž už máme natočeno přes stovku kilometrů.

Nasedáme a pokračujeme dále. V obci Věrovany najíždíme na polní cestu, která se změní v krátký singlík a ocitáme se u Hradeckých rybníků. Mezi nimi se propleteme a dojíždíme do Tovačova. Už se začíná pomalu šeřit a my doufáme, že se do Zářičí nedostaneme za úplné tmy. Z Tovačova směřujeme na Lobodice a přijíždíme k řece Moravě. Tady si oblékáme bundy a nasazujeme osvětlení na naše biky. Teď nás čeká zhruba čtyř kilometrová asfaltová cesta vedoucí lesem. Vyšlo nám to, z lesa vyjíždíme a ještě je stále trošku světla. Jsme v obci Zářičí a jdeme si dát další pauzu.

Sedáme si na zahrádce místní restaurace, objednáváme si polévky a pivko. Teď už nám to je jedno, odtud už můžeme jet i za tmy. Je po deváté hodince a my se vydáváme na poslední etapu dnešní cesty. Už pojedeme po hlavních cestách a ze Zářičí přejíždíme do nedaleké Chropyně a odtud se už směřujeme na Kroměříž. Projedeme Horníma Zahradama a v deset hodin parkujeme naše věrné oře v našem domě. Jsme utahaní jak psi, plní zážitků a taky spokojení, že jsme ujeli takovou dlouhou trasu. Teď už nás čeká zasloužená sprcha a sklenička vína.

05.05.2015

divider
divider

Délka trasy: 139 km

Nastoupané metry: 1 051 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek