logo
divider

Zadov - Horská Kvilda - Antýgl - Tříjezerní Slať - Poledník - Prášilské jezero - Prášily - Srní - Svojše - Zhůří - Zadov


Dneska začíná druhý den naší dovolené na Šumavě a my jsme ubytovaní v hotelu Zadov. Vstáváme před osmou hodinou a jdeme na snídani. Jsem docela zvědavý, protože očekávám něco ve stylu dvou párků nebo šunky se sýrem. Jsme ale mile překvapeni, protože snídani představují pravé švédské stoly. Nadlábneme se, balíme si nejnutnější věci, oblékáme dresy a jsme připraveni vyrazit na cestu. Dnešní cíl zní: Rozhledna Poledník na Polední hoře.

Počasí má být dnes podobné tomu ze včerejška, čili chvíli slunce a chvíli mraky. Naštěstí se déšť opět nemá ukázat. Vyndávám kola z garáže, nasedáme a naše první stopy vedou na nám již známý Churáňov (1085 mnm). K němu se dostáváme zkratkou, ale tato zkratka obnáší ikdyž krátký, tak velmi prudký výšlap okolo místní cukrárny. Teď už projedeme okolo chalup na Churáňově a noříme se do lesa. Jedeme cestou, kterou jsme včera přijeli a zanedlouho se ocitáme na rozcestí Zlatá Studna (1100 mnm).

Odtud, už poučeni ze včerejška, pokračujeme rovně a najíždíme na lesní štěrkovou cestu. Na křížení se dáme vlevo a mírně sjíždíme asi dva kilometry a dostáváme se na Horskou Kvildu (1075 mnm). Tady se zastavujeme na kafíčko a koukáme do mapy kudy dále. Respektive víme, kudy dále, ale trošku mě zaráží značka zákazu kol. Nu co, samozřejmě, že to riskneme, nechce se nám to bůhvíkudy objíždět.

Kousek sjíždíme a napojujeme se na modrou turistickou značku vedoucí do Antýglu. Cesta je lesní, štěrková, široká a perfektně sjízdná. Vlastně pořád mírně klesá. Jedeme okolo nádherného Hamerského potoku. Zhruba v polovině trasy zastavujeme a fotíme se. A tady potkáváme starší pár turistů a pán se mě ptá, jestli jsem viděl zákazovou značku. Říkám mu, samozřejmě, že ne a on mi v dobrém úmyslu vysvětluje, že to tady docela hlídají a na udání dokonce čekají dole a vybírají pokuty. Dodnes nepochopím, proč na tuto cestu tříkilometrovou cestu mají kola zakázaný vjezd.

No co, vracet se nebudeme a tak to samozřejmě riskneme a budeme doufat, že nás dole nikdo nezastaví. Dojíždíme k rozcestí Pechler (926 mnm) a s úlevou si oddychujeme, protože nám tato jízda prošla. O půl kilometru dále se nachází rozcestí Antýgl most (898 mnm). Teď chvíli nevím, kudy se vydat a tak koukám do mapy. Takže kousek nahoru po hlavní cestě, potom odbočit k hotelu Antýgl a už se nacházíme na začátku Vchynickotetovského plavebního kanálu.

Se zájmem si prohlížíme plavební kanál, po kterém se v době minulé splavovalo dřevo, a kolem něho začínáme mírně stoupat. Ovšem na rozcestí odbočujeme od kanálu doleva a začínáme stoupat po asfaltové cestě. Stoupák nám dává docela zabrat, ale když přijedeme k Tříjezerní slati (1069 mnm), jsme po zásluze odměněni. Jdeme se podívat na toto známé místo, tlačíme kola po dřevěných lávkách a obdivujeme zdejší rašelinová jezírka. Uděláme si nějakou fotku a už je zase čas vydat se dále.

Samozřejmě pokračujeme ve stoupání, ale není to nijak dramatické. Projíždíme vlevo rozcestím Pod Oblíkem (1075 mnm) a po kilometru jsme na dalším rozcestí zvaném Tmavý Potok (1030 mnm). Tady budeme pokračovat po cyklotrase, která vede po modré značce. Ovšem při pohledu na asfaltový stoupák, který je před námi, se nám roztřesou nohy. Tak to bude pořádná zabíračka. A taky, že jo. Na řadu přicházejí nejlehčí převody, supíme, potíme krev, ale statečně pokračujeme vzhůru. Mezi stromy se nám občas mihne zajímavá stavba na protějším kopci, kterou je rozhledna Poledník, náš cíl.

Po kilometru a půl stoupání míjíme další rozcestník Za Oblíkem (1150 mnm) a stále ještě musíme pokračovat rovně. Až na dalším rozcestí Bavorská cesta (1181 mnm) odbočujeme vlevo a najíždíme na lesní štěrkovou cestu. Naštěstí se teď stoupání zmírňuje a jede se trochu pohodověji. Trošku nám to ale kazí ledový vítr. Po necelých třech kilometrech vyjíždíme na místo zvané Předěl (1234 mnm). A toto místo přesně vystihuje zdejší ráz krajiny. Končí les a všude, kam oko dohlédne je polom. A taky naštěstí vrcholek s rozhlednou. Poslední náročný kilometr po kamenité cestě a vrchol Polední hory (1315 mnm) je dobytý.

Před rozhlednou si děláme nějaké fotky, vítr ledově fičí a ještě ke všemu se Irmísek zapne vypnout s SPDček a po zastavení bolestivě padá do kamení. Naštěstí je to jen troška krve a naraženina a v další cestě nás to neomezí. Parkujeme svá kola, oblékáme bundy a šlapeme schody na rozhlednu. Zaplatíme vstupné, prohledneme si malou expozici, která ukazuje dvě věci. Jednou z nich je historie rozhledny, která kdysi sloužila jako vojenský objekt k odposlouchávání vysílaček a druhou je fotografická výstavu orkánu Kyril, který zde řádil před několika rokama.

Na vrchní vyhlídku musíme prolézt půdním prostorem a poté krkolomně vystoupat po žebříku, ale odměnou je nám fantastický výhled do okolí. Jen škoda toho šíleného větru. Pohled z rozhledny je na jednu stranu nádherný a na druhou i trochu smutný, protože v okolí jsou jen větrem ulámané a suché stromy. Slézáme dolů, v místním bufetu si objednáváme klobásku a v malém závětří doplňujeme energii. Přemýšlíme, co dále. V plánu bylo pokračovat dále až k jezeru Laka. Bohužel stoupání zde bylo náročné a delší, než jsme předpokládali, tak pozměníme plán trasy. Pojedeme se podívat k Prášilskému jezeru a pak se už budeme vracet zpátky.

Sjíždíme dolů k rozcestí Předěl a odtud nás čeká několikakilometrový prudší sjezd po štěrkové cestě. No zase je třeba dávat pořádného majzla, aby to někde neustřelilo. Já jedu samozřejmě na hraně, ale Irmísek jede rozumněji a pomaleji. Čekám na ni u rozcestí Liščí díry (1013 mnm). Odtud se vydáváme doleva k Prášilskému jezeru. Půl kilometru stoupáme na kole, poté je zamykáme u altánku a dalším půl kilometru absolvujeme pěšky.

Přicházíme k Prášilskému jezeru (1079 mnm), které je menší a méně známější, ale nic z toho mu neubírá na kráse. Uděláme nějaké fotky, přečteme si infotabuli a už zase šlapeme zpátky ke kolům. U altánku si ještě dáme müsli tyčinky, doplníme tekutiny a pokračujeme ve sjezdu. Vracíme se zpátky na rozcestí a pokračujeme dolů. Sjíždíme až k hlavní cestě na rozcestí Gruberg (883 mnm) a tady se napojujeme na Šumavskou magistrálu – cyklotrasu s označením 33. Ta víceméně kopíruje hlavní cestu, ale je to perfektní cyklotrasa. Jen nás trošku děsí, že jsme docela hodně sestoupali a je nám jasné, že dneska není kopcům konec.

A také, že ano, hned začínáme stoupat. Ale není to nic hrozného. Projedeme loukou, lesíkem a přijíždíme na rozcestí Mechov (850 mnm). Odtud je to už kousek do obce Srní. Tady si dáváme další pauzu a zastavujeme se na pivečko v místní hospůdce. Obdivujeme zdejší krásný dřevěný kostel a znova uvažujeme, kudy pojedeme dále. V úvahu připadají dvě možnosti. Zpátky na Antýgl, odkud musíme risknout znova zakázanou cestu na Horskou Kvildu anebo se vydat opačným směrem a sjet do údolí řeky Otavy. Miláček se nakonec nechá ukecat pro tu náročnější, druhou variantu.

Nasedáme na naše věrné oře a čeká nás dlouhý sjezd okolo řeky Vydry až k Čenkově pile, kde přitéká řeka Křemelná a vodní tok se mění na řeku Otavu. Údolí je krásné, Otava taky stojí za to a my stále mírně klesáme po hlavní cestě. Sestoupáme až k rozcestí Údolí Otavy (591 mnm), kde se dáme vpravo, a čeká nás šesti kilometrový výšlap po asfaltové cestě. Jedna věc je vzdálenost, ale horší je, že musíme zdolat téměř převýšení 600 metrů, což po dnešní trase je skoro heroický výkon.

Nedá se svítit, musíme se vrátit, a tak nezbývá, než zatnout zuby a šlápnout do pedálů. Hodinovou cestu jedeme už skoro mlčky, stoupání nás už oba dva decimuje. Jediným světlým bodem je, když zhruba v polovině máme krásný výhled na hrad Kašperk. Dostáváme se na místo zvané Zhůří (1141 mnm) a tady už konečně odbočujeme vlevo na lesní asfaltovou cestu. Už máme skoro vyhráno. Cesta by neměla už stoupat, spíše by měla jít po rovině a klesat.

Vidíme, že k naší známé Zlaté Studni to máme necelých pět kilometrů a nálada se nám trošku zlepšuje. Pohodová jízda lesem, pár zhoupnutí a dojíždíme na Churáňov. Dnešní sprchu si obzvláště vychutnáváme, večeře je výborná a pak už zase odpočíváme na terase se skelničkou piva v ruce. Dnešní hlavní cíl byl opět splněn, ale musím říct, že to byla velmi náročná etapa. Nohy bolí, únava je znát, ale já už jsem zase myšlenkami u plánování další trasy. Jen se momentálně raději hlasitě nezmiňuji, mám totiž strach, aby mi na hlavě nepřistál půllitr. Do postele padáme únavou a skoro okamžitě usínáme.

02.06.2015

divider
divider

Délka trasy: 74 km

Nastoupané metry: 1 458 m

img

fotogalerie

mapa

mapa

profil

výškový profil

© Aleš Popek