Staré Město pod Landštejnem - Nová Bystřice - Rožnov - Landštejn

Je středa a pro naši partu cykloturistů to znamená, že se přesuneme na jiné místo. Ráno vstáváme klasicky brzo, dobalujeme zbytek věcí a nakládáme je do auta. Naším novým ubytovacím cílem bude cyklokemp ve Starém Městě pod Landštejnem. Polovina z nás vyráží na přejezd, tzn. že pojedou na kolech z Jindřichova Hradce do výše uvedeného kempu. Nám, kterým byla udělena role řidiče, nezbývá, než přejet do kempu auty. My pak zařídíme formality, ubytujeme se a vyrazíme na kola. Sraz s ostatními bude v městě Nová Bystřice.

Vše proběhne hladce a my se ubytováváme na ubytovně v cyklokempu o půl desáté. Sice jsme ubytování ve spartánských podmínkách na ubytovně, ale nám to až tak nevadí, hlavně, že máme kde složit hlavu. Už před desátou jsme oblečeni v dresech a připraveni vyrazit. Sjíždíme tedy do centra Starého Města pod Landštejnem, tím projedeme a po malé chvilce si děláme první zastávku. Dojeli jsme totiž k zámku Dobrohoř. Jdeme se podívat do zdejší informačky, dáváme si razítko do deníčku a s chlapama si kupujeme první pivko.

Po asi půl hodince nasedáme zpátky na kola a konečně se pořádně rozjíždíme. Zpočátku stoupáme jen mírně, ale poté odbočíme vpravo a z obce Veclov začíná první pořádný kopec. Ten nás přivádí do další vesničky s názvem Návary. Za nimi se už ale konečně noříme do nitra lesů České Kanady. Už tady si pěkně mákneme, stoupáme skoro až k vrcholu Větrov. Za ním se už cesta umoudřuje a dostává opačný charakter. Před námi je parádní sjezd až do obce Artolec. Projíždíme obcí a mě to tady přijde hodně povědomé.

No jasně, ocitáme se u malého bufetu, kde jsme se zastavili i minulý rok s Irmískem. A to je jasné znamení, že se tady musíme zastavit i letos. Objednáváme si polévky, pivko a já si na chvíli povídám s majitelem. Jelikož máme sraz s druhou skupinou až ve 12, máme docela hodně času a takovou pauzu si můžeme dovolit. Když spokojení odjíždíme, před námi je asi tříkilometrová cesta po rovince do Nové Bystřice.

Když přijedeme na náměstí, potkáváme zbytek naší party. Naplánování dneska vyšlo perfektně. Jen někteří chtějí obědvat už tady a já mám naplánovanou trasu přes bizoní farmu v Rožnově. A na ten bizoní steak se těším už hodně dlouho, minulý rok nám tady s Irmískem hodně chutnalo. Domlouváme se tedy, že ostatní za námi přijedou. Vyrážíme v malé skupině, projedeme Novou Bystřicí a za ní začínáme stoupat do kopců. Jedeme po hlavní silnici, ale naštěstí tady projede auto jednou za 10 minut.

Do Klenové to máme pět kilometrů a ty nám dávají docela zabrat, protože jedeme víceméně pořád do kopce. V Klenové máme odbočit, jenže to si neuvědomím a pokračuju dále. Navíc se opírám do pedálů a ostatním ujíždím. Když jedu další dva kilometry, začínám tušit, že je něco špatně. Zastavuji, dívám se od mapy a opravdu si zbytečně zajíždím. Snažím se dovolat Irmískovi, ať nejezdí za mnou a v Klenové odbočí, ale už jsou nedaleko ode mě a tak dojíždějí za mnou.

Zajížďka to sice není velká, spíš jde o to, že jsme zbytečně nastoupali dalších 100 výškových metrů. A to je prostě chvíle, kdy váš všichni bezmezně milují. No co už, stalo se a nezbývá, než se dostat na správnou cestu. Naštěstí tady vede příjemná lesní asfaltová cesta a my sjíždíme přes Klenovské samoty (690 mnm) a napojujeme se na správnou cestu. Další tři kilometry se cesta zvedá jen velmi mírně a když vyjíždíme z lesa, vidíme rozsáhle pastviny bizoní farmy včetně těchto majestátních zvířat.

Zanedlouho už parkujeme naše kola u restaurace a konečně si můžeme jít dát pořádné jídlo. Objednáváme si bizoní speciality a všichni mlaskáme blahem. Opravdu to jídlo stojí za to. Já si samozřejmě nezapomenu objednat i silný pivní speciál Bizon, který se vaří v Belgii jen pro tuto farmu. Sedíme tady poměrně dlouho, odpočíváme, trávíme výborný oběd a popíjíme pivko. Mezitím nás dojíždějí ostatní a celá naše parta je pohromadě.

Je půl čtvrté a přišel čas popojet dál. Naším dalším cílem je krásný hrad Landštejn, který je odsud vzdálený 5 kilometrů. S Irmískem tuto část trasy dobře známe, jeli jsme ji minulý rok. Najíždíme na polní cestu, míjíme rybníky Bochník a Pišta a za nimi se nachází hraniční kámen Čechy - Morava. Zastavíme, uděláme několik fotek a zase pokračujeme dále. Po pár set metrech najíždíme na lesní asfaltovou cestu, mírně stoupáme a po dalších několika set metrech přijíždíme na rozcestí.

Držíme se vlevo a mírný sjezdem dojíždíme k Landštejn. My jsme s Irmískem byli na prohlídce loni, tak se nabízíme, že ostatním pohlídáme kola a jdeme si sednout na zahrádku restaurace. Objednáváme si pivko a relaxujeme. Mezitím se nenápadně začíná mračit a zanedlouho je slyšet burácení hromu. Dáváme ostatním kola pod stromy a elektrokola dáváme pod velké deštníky na zahrádce. Když se ostatní vracejí z prohlídky, začíná pršet.

Déšť ale netrvá dlouho a po 20 minutách je klid. My sedíme pěkně v suchu, popíjíme pivko a nálada je výborná. Zvlášť, když ostatním sděluji, že do kempu to jsou asi tři kilometry a už jenom sjezdem. My s Irmískem se sice trochu zastříkáme, protože nemáme blatníky, ale vůbec nám to nevadí. Přijíždíme na ubytovnu a míříme do společných sprch. Pravda, není to úplně to pravé ořechové, ale hlavní je, že teče teplá voda. Večer pak všichni společně trávíme v místní restauraci, popíjíme, povídáme si a každou chvíli se něčemu smějeme.

01.08.2018