Černá Voda - Pod Sokolím - Superflow - Černá Voda

Léto je v plném proudu a my se s kamarádama Davidem, Michalem, Radkem a Mariánem domlouváme, že bychom mohli vyjet na kola na tři dny do oblasti Rychlebských hor. Ubytování máme zajištěné v jednom příjemném penzionu v Černé Vodě a tak nezbývá, než vyrazit. Ráno se přesouváme autem do výše zmiňované obce a okolo doby oběda se ubytováváme. Vybalujeme věci, převlékáme se do cyklistického, dáme si jedno pivko a jsme připraveni vyrazit. Nutno dodat, že nám počasí opět přeje.

Projíždíme Černou Vodou, odbočujeme směrem na Rychlebské stezky a po dvou kilometrech po asfaltu dojíždíme na tzv. „základnu“. Zde se nachází jednak infocentrum, servis a půjčovna kol a také hospůdka. Toho využíváme a jdeme ještě na jedno před pořádnou makačkou. Sedíme, kecáme a až kolem třetí hodiny odpolední nasedáme na biky.

Profil trasy začíná okamžitě stoupat a najíždíme na lesní cestu. Postupně se noříme do stínu lesa a nabíráme výškové metry. Trasa stoupání má jenom čtyři kilometry, ale přesto nám dává slušně zabrat. Potíme snad i krev a já mám nějaké tajné podezření, že za to můžou vypitá piva. Ráz krajiny se postupně mění, společnost nám dělá Mariánský potok a musím říct, že zdejší prostředí je krásné. Zhruba v polovině trasy se dostáváme na rozcestí Prudký potok (465 mnm).

Od tohoto rozcestí najíždíme na singletrail a stoupání začíná být o to zajímavější. Různě kličkujeme a pořád stoupáme. Trasa začíná být i trochu náročnější, proplétáme se mezi stromy, balvany a projíždíme několik dřevěných lávek. Dojezd na rozcestí Pod Sokolím je pohodovější. Dojíždíme tam spolu s Mariánem, jsme pořádně propocení a jelikož zbytek party trošku zabloudil, máme čas vydechnout. Ocitáme se v srdci Rychlebských stezek a jsme ve výchozím bodě nájezdu na Superflow.

Superflow je vlastně nejdelším trailem. Najíždíme na něho, zpočátku mírně stoupáme a klesáme mezi stromy. Tady je to relativně pohodová trasa, ale i tak dostávají ruce zabrat. Pak najíždíme na chvíli na lesní cestu a ještě kousek nastoupáme. Pravá divočina začíná po malé chvilce. Bezpočet klopených zatáček, míhající se stromy, adrenalin do krve vyplavený snad kýblem. Zhruba deseti kilometrový trail je opravdu zážitek a mám pocit, že vydávám ještě více energie než při cestě nahoru. Několikrát na trailu zastavujeme a snažíme se vytřepat brnící ruce. Kola dostávají pořádně zabrat, ale dokonale si to užíváme. Už nemám ani sílu vytáhnout foťák a udělat nějakou fotku.

Žáden z nás nespadl, kola vydržely, jen po nájezdu na lesní asfaltovou silnici se pouštím řídítek a snažím se dát odpočinout rukám a zádům. Jenže v té chvíli mé přední kolo najíždí na nějakou nerovnost a asi v 50 km/h se mi rozvibruje. Nějakým zázrakem chytám řídítka a celou situaci zvládám. Jak mi potom říká Marián, myslel, že to neustojím a lehnu. Jsme dole, najíždíme na cestu a směřujeme se zpátky na základnu. Ještě před ní ale najíždíme na finální konec Superflowu, ale zbytek trasy je úplně pohodový.

Vyjíždíme u Základny a jdeme se ještě posadit, odpočinout si a dát si zase nějaké to pivko. Pak se už přesouváme zpět na naše ubytování, které je vzdálené asi tři kilometry. Obnáší to mírné klesání, skoro nešlapeme a po cestě se ještě zastavíme na zmrzlinu. V penzionu zamykáme kola a jdeme se převléci do jiných sportovních věcí. Dokud je venku světlo, hrajeme tenis a poté večer trávíme ve společnosti bodrého majitele penzionu a samozřejmě doplňujeme tekutiny v podobě piva.

09.08.2017